Amberly a Král

6

,,Vaší svatbu jsme se dovolili sladit do zlatých barev královské rodiny a do zelených barve Illindrie" řekne Charlota, byla to žena, které král očividně velmi důvěřoval. A nyní měla za úkol naplánovat svatbu. Mou svatbu, kterou bych si měla udělat já.

Přikývnu. ,,Dobrá s tím nemám problém." dívka lehce starší než já tak ve stejném věku jako král si odškrtla něco na pergamentu.

,,Souhlasíte, že květiny budou karafiát a růže? Přišli mi, že se na královskou svatbu budou hodit vskutku nejlépe. Ale pokud nesouhlasíte jsem ochotná to předělat..." ,,Ne souhlasím. Karafiát a růže je dobrá volba." ujistím jí. Tentokrát přikývne Charlota. ,,Na jídlo jsou připravené tři chody a dort. To však ještě není hotové. Dále tu mám, že se bude svatba konat v kostele, k oltáři vás doprovodí váš otec. Jeho výsost pojede kočárem na před. Kostel bude vyzdoben Karafiáty, zlatou a zelenou barvou."

,,Dobře... svatební šaty bych si, ale ráda vybrala sama." řeknu. ,,To nepůjde. Šaty již jsou obědnané u švadleny." ,,No tak se to přeobědná." ,,Ne." ,,Co prosím?" ,,Šaty už jsou ušité a přijedou dnes v noci." ,,Říkala jste, že budu moc změnit cokoliv budu chtít." rozpřáhnu ruce. Charlotta pokrčí rameny. ,,Mě bylo svěřeno abych svatbu svého krále připravila. To mě důvěřuje a já to udělám a vy  nic nezmůžete. Tak jen poslouchejte a mlčte slečno."

,,Jak se opovažuješ s ní takto mluvit!" vykřikne naštvaně Melody. ,,Tato žena se za necelé dva dny stane ženou tvého krála a za další den tvou královnou." ,,Ale teď jí není a já nebudu poslouchat někoho jako je ona." Evelyn už se nadechovala, že se do ní pro tentokrá pustí ona, ale já jí zvednutou rukou zastavila. Bez dalších slov jsem se vydala pryč. Nemělo by to smysl, hodlal jsem si stěžovat, ještě o trochu víš.

,,Hotovo." oznámí mi May. Měla jsem na sobě jezdecké oblečení. Ke kalhotům ze zadu byla přidělaná sukně. Jinak se můj oděv od mužského nelišil. ,,Děkuji May." řeknu a natáhnu si jezdecké rukavice. ,,Jistě se těšíte." ,,Možná." řeknu po pravdě a nechám se zavést ke stajím. Král tu ještě nebyl.

,,Můžeš jít May." ,,Neměla bych odcházet a..." ,,Můžeš jít." ,,Jak si přejete." řekne zaraženě a odejde. Já se posadím na kbelík a čekám.

,,Omlouvám se za zpoždění." zaslechnu králův hlas. Zvednu se a pohlédnu na něj. Okolo nohou mu běhali dva psy. ,,Zdrželi mě jisté povinnosti." samozřejmě jak jinak. Král si odkašlal. Snad nebyl nervózní? Ne to určitě ne... I když?

,,Sluší vám to." řekne nakonec po chvíli tichu. ,,Děkuji, rozhodně se v tom cítím víc pohodlněji než v korzetu." odpovím popravdě. Doopravdy se mi to zamlouvalo víc než jakýkoliv korzet. ,,O tom nepochybuju." pousmál se. No moment, on se usmál? ,,Tohle je Diablo." ukázal na mohutného černého hřebce. ,,A tohle je Button [Batn]. Na té pojedeš ty." podal mi otěže černé klisny, kterou přivedl nějaký podkoní. Vůbec jsem si nevšimla, že tu byl osedlat je. Ani kdy teď přišel. ,,A tihle dva." kývnu směrem ke psům. ,,Ten menší je Arny, je mu rok a půl ten větší je Sanny, jeho matka." ohnu se k nim a natáhnu ruku. Jako první jí očichá Arny, ani mě to nepřekvapilo. Podrbu ho za uchem. Hned po něm přišla i Sanny, očichat si nově příchozího. ,,Ahoj Sanny." fenka si mě prohlédla a pak si předemnou lehla. ,,Zvláštní." zaslechnou svého krále. ,,Proč?",,Tohle nikdy nedělá, lehá si jen předemnou." ,,Vážně?" král se zamračí. ,,Pojedem." oznámí a tak jsme i udělali.

Projížděli jsme zrovna lesem, když muž jedoucí vedle mě promluvil a prolomil tak ticho. ,,Jak jdou přípravy na svatbu?" několikrát otevřu pusu ve snaze mu odpovědět, ale nakonec to vzdám a skloním hlavu. ,,Isabell." pobídne mě. ,,Chápu  že celou svatbu připravit nemohu a ani bych to sama nezvládla. Nebudeme si mazat med kolem pusy, a jsem ráda, že spoustu věcí Charlota zařídila." ,,Ano je skvělá." souhlasí. V duchu protočím oči. Báječná.

,,Ale toto je i má svatba a já doufala, že si budu moc aspoň svatební šaty vybrat, když nic jiného dělat nemohu." ,,Jistě na to máte právo a já vám ho neberu." ,,Ne vy ne, ale vaše Charlota ano. Vybrala za mě šaty a dnes večer mají přijít. Věřím, že kdybych za ně dobře zaplatili udělali by mi nové a v čas." ,,Vy jste snad viděla, jak šaty vypadají?" ,,Ne, ale..." ,,Tak vidíte třeba se vám budou líbit. Charlota má dobrý vkus."

Cítila jsem jak mi stoupl tlak. ,,Líbit! líbit?! Odpuste výsossti, ale já se budu vdávat ne Charlota. Tohle bude moje svatba ne její. To já bych si měla udělat svatbu svých snů, jak o tom sní každá malá holka. Chudá či bohatá, s tytulem nebo bez. Když už si jí nemohu udělat, nechte mi vybrat si alespoň šaty." ,,Ne." řekne rozhodně. ,,Šaty už máte a já Charlotě věřím, že budete dokonalá." v tu chvíli mi ujedou nervy.

,,Vy jí možná věříte, ale já ne! Já taky nejsem nadšená jako vy, že si vás musím brát. Že budu muset žít v hradě, ve falešné šlechtě a ve všem tom pozlátku, ze kterého mě už teď bolí oči. Tak mi pro Krista neříkejte že se mi ty šaty budou líbit! Samozřejmě proč vás by to měla zajímat. Vy jste král! Vy můžete mít cokoliv! Komu sejde na šatech, které bude mít támhle nějaká šlechtična. Vám a spoustě dalším lidem ne, ale mě ano. Když už nemám život doufala jsem, že alespoň budu mít tu pohádkovou svatbu. Kde se každá dívka cítí, jako princezna, a ne kvůli titulu, o který mimochodem nestojím, ale kvůli tomu to okamžiku kvůli šatům a tak! Mě byl vzat život jaký jsem si přála. Bylo mi zakázáno vdát se z lásky a zamilovat. A teď mi chcete odepřít to jediné...." tak a je to venku, to co mě tížilo všechnu svou zoufalost jsem vložila do těch pár vět.

,,Už jste se uklidnila?" zeptá se jako by nic. Ostře se nadechnu. ,,Nikdo z nás nemá život jaký by chtěl. To je holt náš úděl. A my s tím nic nenaděláme. Vaše šaty už jsou hotové a na svatbu si je vezmete. Ostatní věci zařídí Charlota. Přeci jenom je to i má svatba a já chci aby klapla." zalapu po dechu.

,,Idiote." zašeptám, i když jsem si jistá že mě slyšel. Kopnu Button do slabin a donutím jí rozjet se sprintem. Přes všechny slzy jsem neviděla na cestu a tak jsem ani nezahlédla spadlý strom. Button vyskočila, ale já to nečekala a než jsem  dopadla na zem sletěla jsem z jejího sedla. Náraz byl tvrdý. Zem byla prochladlá. Hlavou mi projela ostrá bolest, jako střep a ve spánku mi tepalo. Líp na tom nebylo ani mé zápěstí, které o sobě bolestně dávalo vědět.

Nezvedala jsem se. Ležela jsem dál na zemi a hleděla na oblohu. Výhled mi zakryl obličej krále. ,,Proboha Amberly si v pořádku!" křičel na mě. Nevnímala jsem ho. Dál jsem hleděla na oblohu.

Ucítím bolestivé štípnutí. On mě štípl! Otočila jsem hlavu, tak abych na Jamese viděla.

,,Co tě bolí?" ptal se a rukou mě pohladil po spánku. ,,Hlava a ruka." zašeptám. ,,Neboj budeš v pořádku doktor se na tebe podívá, slibuji." v jeho hlase jsem zaslechla náznak strachu. Asi už blouzním. ,,A srdce." dodám než se mi zrak zahalí do temna a já se propadnu do bezvědomí.

Už jsem však nezahlédla Jamesův vyděšený pohled.

😇