Domestic ⟨Translate⟩

|15|

Probuzení se s Kihyunem v náručí, byla Hyunwoa nejoblíbenější věc.

Miloval ten pocit, kdy si mohl mladšího držet u sebe po celou noc.

Ale co miluje ještě více, je, když se Kihyun začne probouzet a on je u toho.

Vždy to začíná roztomile. Pomalu otevírá oči, které se zapíchnou do hrudi staršího. Poté pohled přesune výše na obličej svého přítele. A nakonec si pěstmi promne obličej, který ho dělá ještě krásnějším.

Když se konečně pořádně probudí, párkrát si zívne a natiskne se k němu o něco blíže, kvůli chladu. Hyunwoo totiž spí pouze s otevřeným oknem.

„Je tu zima." Postěžuje si jako každé ráno.

„Zahřeju tě." Odpověděl by mu Hyunwoo a tím by ukončil konverzaci.

Avšak když se druhého dne Hyunwoo probudil, Kihyuna u sebe neměl.

Jen tento fakt byl náznakem toho, že dnešek bude šílený.

Leader se tím ale nenechal zastrašit. Vstal, ustlal a vydal se do koupelny. Zatím se dařilo.

Co mu přišlo divné, bylo rozhodně to ticho, které v dormu vládlo.

On nikdy nebyl první vzhůru. Ve většině případů to byl právě Kihyun.

Nevypadalo to, že by Kihyun vzbudil i ostatní členy. To by věděl až moc dobře. Proto, když se probudil do ticha, začal se obávat, kolik je vlastně hodin.

Rychle se převlékl do oblečení, ve kterém mohl tancovat a vydal se do obývacího pokoje.

Všechny otázky mu byly zodpovězeny, když přišel do kuchyně, kde okolo stolu seděli všichni členové, včetně Kihyuna.

„Docela mi to připomíná All in." zavtipkoval, aby se alespoň trochu napjatá atmosféra uvolnila.

„Posaď se." promluvil Kihyun a hlavou ukázal na prázdnou židli.

Seděl mezi Kihyunem a Jooheonem.

„Takže..." odkašlal si Kihyun. Všechny oči najednou spočinuly na něm a on ucítil, jak se nervozitou začal potit.

„Jedli jste?"

Jak jinak.

Samozřejmě, že se zeptá přesně na tohle, i když s nikým téměř dva dny nemluvil.

„Ano." přikývne Hoseok a lehce se zašklebí, když si vzpomene na tu katastrofu, která zde byla. „Jedli jsme."

Kihyun pouze mlčky přikývl a hlava mu směřovala k zemi.

Styděl se podívat se svým přátelům do tváře, poté co způsobil takovou scénu.

„O-Omlouvám se, že jsem takhle utekl. Bylo to ode mě nezodpovědné." omluvil se Kihyun. Nikdo u stolu ale nedokázal identifikovat, jakým tónem to vlastně teď mluvil nebo jak se cítil.

A to je trápilo nejvíce.

Protože, jakožto přátelé, chtěli vědět, jak moc mu ublížili.

„To nic." ihned odpověděl Minhyuk a nahnul se více dopředu, aby mu mohl být více nablízku.

Opravdu to bylo v pořádku, protože zrovna Kihyun se neměl za co omlouvat. Neudělal nic špatného. Zachoval se iracionálně? Ano, ale za to se nemusel omlouvat. To oni byli ti, kteří se museli omluvit.

„Kde jsi byl?"

To byl Changkyun.

Jeho hlas byl tišší než si, kdy pamatovali a všichni věděli proč.

Kihyun se pousmál, když uslyšel mladšího, ale jak rychle se úsměv objevil, tak rychle opět zmizel.

„Byl jsem u EXO hyungů. Dovolili mi u nich přespat." odpověděl a pozoroval reakce ostatních, které se převážně skládali z přikývnutí a oddechu, že byl přes noc v pořádku.

Poté znovu udeřilo ticho.

Kihyun jim už neměl co jiného říct, a tak pouze se sklopenou hlavou pozoroval své nohy, než se ozval Hyungwon s otázkou, díky které neznatelně ztuhnul.

„Hyung...co na sobě nemáš rád?"

Touto otázkou se zabýval až moc dlouho.

„Co-Cože?" zakoktal se Kihyun a vytřeštil oči. Nečekal takovou otázku.

„Když jsi odešel...nebyl jsi naštvaný na nás, že? Vypadalo to, že jsi víc naštvaný sám na sebe."

„Nevím, o čem to mluvíš." Rychle popřel Kihyun. Až moc rychle.

Hyunwoo ho sledoval. Nemohl si vzpomenout, kdy by mu mladší řekl něco o tom, že se mu na sobě něco nelíbí.

„Kihyune."

„Hyung."

Všichni ho oslovili.

„Nic to není. Vůbec nevím, o čem to mluví." Snažil se bránit Kihyun.

Samotného Hyungwona to překvapilo. Proč se tomu snaží tak moc vyhnout?

„Hyung, už tě asi nebaví se o nás starat?" zamumlal Hyungwon a všichni se na něho v šoku podívali.

„Samozřejmě, že mě to baví a ty to přeci víš." upíral zrak na triko mladšího, protože nevěděl, jak se mu může podívat do obličeje, natož do očí.

„Ale bojíš se, že to nezvládneš." analyzoval Hyungwon, přičemž Kihyunovy tváře se zbarvily do červena. Jak ho mohl, tak snadno prokouknout?

„Mluvíš nesmysli." zamumlal Kihyun.

„Hyung..."

Hyungwonovy oči zračily, jak moc chce svému hyungovi pomoci. Jenže on byl zkrátka tvrdohlavý a všichni si toho byli vědomi.

Pod stolem Hyunwoo nahmatal Kihyunovu ruku a lehce ji zmáčkne na znamení, že je s ním.

„Asi už vím, o co jde." promluvil Hyunwoo, čímž se mu dostane pozornosti od všech členů. „Kihyun nemá rád, když ho někdo oslovuje mámou, to je všem, hádám, jasné." Kihyun mu vděčně zmáčkl ruku nazpět.

„Však to je jenom-"

A poprvé po dlouhé době, Kihyun přeruší Jooheona.

„Pro mě ne." Pronese tak tiše, že by si to někdo mohl splést s vrčením lednice.

Ale konečně to řekne.

Konečně všichni pochopí, jak se cítí.

„Nenávidím to slovo." Konečně se všem podívá do tváří. „Tak moc ho nenávidím."

Z jeho tónu hlasu konečně všichni pochopili, že to myslel vážně a měli chuť se mu omlouvat stále dokola.

„Neřeknu vám proč." jemně si povzdechl, než mu došlo, jak to vyznělo. „Ještě se úplně necítím, abych vám to řekl." opět sklopil hlavu.

Ale k jeho překvapení s tím byli všichni naprosto v pořádku. Nemůžou ho do toho přeci nutit.

A protože to oni vzali v pořádku,

všechno je opět také v pořádku.

__

AAAAAA JÁ CHTĚLA VYDAT KAPITOLU KOLEM 13 HODINY, ALE ZAPOMNĚLA JSEM TWT

Každopádně doufám, že se líbila TwT

Omlouvám se za chyby

Love ya