Domestic ⟨Translate⟩

|9|

,,Tady nic není!" Zakřičel Kihyun na celý dorm.

Chtěl zrovna začít dělat jídlo, ale jakmile podíval do lednice, jediné co viděl, byl něco málo do sendvičů, zbytek rýže a špenát.

Neměl vůbec tušení, co by z tohohle měl udělat.

,,A?"

Kihyun se otočil za hlasem a pohled mu spadl na Hoseoka, který se opíral o linku.

,,No, jakoby potřebujeme večeři?" Povzdechl si mladší. Nechápal, proč něco takového vůbec musí vysvětlovat.

,,Co myslíš tím, že tu nic není? Podívej, Ki! Pomůžu ti udělat nějaké sendviče." Povzbudivě se Hoseok usmál a vyhrnul si rukávy.

Kihyun si mezitím znovu povzdechl.

,,Kdy můžeme skočit do krámu? Potřebujeme toho mnohem více." Řekl mladší, když vyndal v podstatě všechno z lednice. Zítra přeci potřebují jídlo taky.

,,Půjdeme zítra, to bude lednice už prázdná." Pokrčil Hoseok rameny a začal vyndávat plátky chleba z obalu. ,,Let's goo!"

__

,,No to si děláš-" zaúpěl Kihyun, poté co se ujistil, že se nepřepočítal u posledních dvaceti pokusů. ,,Dvanáct." Povzdechl si a promnul si kořen nosu.

Mezitím Hoseok připravoval stůl a sehnal ostatní, aby šli jíst. Hoseok původně trval na tom, že to dodělá, ale Kihyun ho odehnal s tím, že to zvládne. Jenže jak vše krájel a dával na talíře, došlo mu, že jich je málo.

Každý má dostat dva sendviče, což znamená, že jich má být celkem čtrnáct. Ne dvanáct.

Kihyun věděl, proč měli jít ještě do toho obchodu, než začnou cokoliv dělat.

S povzdechem se rozhodl, že dnešní večeři bude hold buď o hladu, nebo si něco uloví. Konec konců, je nejmenší, takže toho tolik sníst ani nemusí.

Rychle si dal do pusy hrst Jooheonových ovesných vloček, zapil je sklenicí mléka a odnesl talíř s jídlem na stůl.

,,Dvanáct? To jsi už jako jedl bez nás?" Odfrknul si Changkyun, načež mu Kihyun pouze s úšklebkem přikývl.

,,Měl jsem už velký hlad a vám to trvalo."

De facto ani nelhal. Měl hlad a jedl bez nich..jen ne sendviče.

,,Jako vždy dokážeš z ničeho udělat jídlo!" Ocenil Minhyuk Kihyuna a vzal si na talíř své čtyři půlky.

,,Hoseok hyung mi pomohl." Nezapomněl dodat Kihyun.

,,Skvělá práce, vy dva." Pochválil je Hyunwoo a vzal si svůj díl. ,,Jsi si jistý, že jsi jedl?" Změřil Kihyuna pohledem.

,,Souhlasí."

Věřte mi, Kihyun nesnášel lhaní ve vztahu, ale tahle malá lež je nijak neovlivní, tudíž to nevadilo.

,,Děkujeme za jídlo, zlato." Vděčně mu špitl do ucha a dal mu lehkou pusu na spánek.

Kihyun se otřásl a po tváři se mu rozjel ruměnec.

,,Nemáte za co."

Naneštěstí, Kihyun zapomněl na jednu velmi důležitou věc.

A to jsou kamery, které se nacházejí v kuchyni a v obýváku.

Kvůli jedné nešťastné události, kde Changkyun a Jooheon málem zničili celý dorm, se rozhodli nainstalovat kamery, aby věděli, co se v případě nouze stalo.

Dalšího rána, kdy se Kihyun a Hyunwoo vrátili z nákupu, na ně čekal jejich manažer. Vše položili na zem a poslušně čekali, co se dozví nového. Jenže Kihyunovi se udělalo blbě, jakmile si ho manažer zavolal k sobě, zatímco ostatní uklízeli nákup.

,,Kihyun-ah, proč jsi včera neměl večeři?"

Poté, co to dořekl, všichni nechali své činnosti a sledovali dvojici.

,,Hyung, ale Kihyun včera jedl." Namítl nechápavě Changkyun. Proč by jim lhal?

,,Bohužel, nejedl. Včera jsem si projížděl záznam, protože se mi něco nezdálo a všiml jsem si, že jediné, co jedl, byly nějaké ovesné vločky a mléko."

Kihyun pevně zavřel oči a skousl si vnitřní stranu tváře. Tohle se neměli nikdy dozvědět.

,,Kihyun-ah?"

Nesnášel ten tón zklamání, který Hyunwoo měl, když řekl jeho jméno.

Zdráhavě se otočil čelem ke svému příteli, který měl překřížené paže na hrudě a zamračený výraz.

,,Řekni nám pravdu, prosím."

,,Nebylo dost sendvičů pro všechny, tak jsem si nevzal. Měl jsem nějaké vločky a mléko, což mě zasytilo. Já ani nemusím jíst tolik. Jsem malý." Vysvětlil Kihyun a opravdu. Pod všemi těmi pohledy se malý cítil.

,,Hyung," začal Joheon. ,,všichni víme, že jídlo přeci není problém. Mohli jsme se všichni rozdělit." Snažil se znít mile, ale Kihyun moc dobře věděl, že se mu tato situace nelíbí.

,,Tohle jsi dělat nemusel." přidal se také Minhyuk. On sám se cítil špatně, že na tuto lež skočil.

,,Ten jeden večer bychom bez jídla zvládli, proč jsi neřekl-"

Kihyun přerušil Hyunwa

,,Nechtěl jsem! Vy všichni potřebujete jíst, jste dospělí-"

,,A ty jsi také, Kihyun-ah." Přeruší tentokrát Kihyuna manažer. ,,Doufám, že tohle už neuvidím. Vidíš všechno tohle? Kdykoliv a myslím tím, kdykoliv vám dojde jídlo, máte mi dát vědět a půjdeme na nákup. To je opravdu ten nejmenší problém." Ukázal na všechny nevybalené tašky s jídlem.

A s tímto monologem manažer odešel, nechávajíc Kihyuna na velmi nepříjemné pozici.

,,Už to nikdy nedělej. Mohli jsme si klidně i něco objednat." Promluvil k němu Hoseok.

,,Ano, hyung." Zamumlal a sklonil hlavu k zemi.

,,Co jsi udělal, bylo obětavé, ale doufám, že se to už nebude opakovat. Nemáš se pak divit, že ti říkáme mami." Odfrkl si Hyungwon, ale poté se usmál, protože tento popis až moc Kihyuna definuje.

,,Jo no, tohle by přesně udělala máma. Obětuje sebe pro své děti." Uchechtl se Hyunwoo, čímž se nálada v dormu vrátila do původního stavu.

,,Přestaňte mi tak říkat. Jsem kluk." Zamručel Kihyun a odešel pryč z obýváku.

,,Je to jenom vtip, hyung" Zavolal na něho Jooheon se smíchem.

Je to vtip.

Je to vždycky pouhý vtip.

__

Další kapitola bude dramaa👀

Kdy bych měla vydávat kapitoly?

Sobota? Neděle? Dunnoo. Popravdě jsem se celý týden těšila, až jí vydám dkfjrjfk