Domestic ⟨Translate⟩

|3|

,,Eomma, posaď se a mezitím, co se o tebe budu starat, odpočívej." Pronesl Hoseok, který to bral až s moc velkou zábavou, protože věděl, že Kihyun teď nemá moc sil na nějaké ostřejší odpovědi.

,,Máš takové štěstí, že jsem nemocný." Varoval ho.

,,Nevím, co si myslíš, že bys mi mohl udělat. Pořád jsem tvůj hyung." Vyplázl na něho Hoseok dětinsky jazyk.

,,Počkej.." zastavil ho Kihyun, než Hoseok znovu promluvil a položil si prsty na spánky, které mu nepříjemně tepaly. Nepřekvapivě, kvůli komu asi?

Hoseok si tiše povzdechl, když viděl, jak na tom mladší je. Kihyun byl obvykle velmi přímá a povýšená osoba, ale když ho viděl v tomto stavu..bolelo ho to.

Velmi Kihyuna obdivoval, i přesto, že to on byl starší z nich. Oceňoval, co pro skupinu mladší dělá, jak se o ně stará, za jakékoliv situace.

Všechny žerty stranou; Hoseok měl pocit, že on, jakožto teenager, se stará o nemocnou mamku, což je právě Kihyun.

Minimálně tomu tak nasvědčovaly všechny aspekty.

Bylo to pro něho docela těžké a celkově to byla situace, kterou nechce zažít znovu.

,,Půjdu ti najít nějaké prášky na horečku a udělám něco k snídani. Jestli potřebuješ, tak můžeš jít zase spát." Oznámil mu mladší a postavil se z postele, na které doteď seděl. Naposledy na něho kouknul, než se sebral a odešel splnit to, co řekl.

Kihyun ho mile rád poslechl, zalehl do postele, zachumlal se do teplých peřin a do pár vteřin propadl do bezesného spánku.

Mezitím se v kuchyni pokoušel Hoseok udělat něco pro sebe a Kihyuna k snídani. Klíčové slovo je ovšem pokoušel. Jediné co uměl pořádně uvařit, byl vlastně instantní ramen, a moc dobře si uvědomoval, že i přesto, že Kihyunovi není dobře, moc by mu za to nepoděkoval.

Nervózně klepal nohou o zem a koukal do spíže, než mu oči padly na ovesnou kaši.

Přeci nemůže poznat, že to našel před patnácti minutami, ne?

Minimálně v to doufal.

Takže ani ne po oněch patnácti minutách mu nesl v misce ovesnou kaši, čaj a prášek proti chřipce.

Poté, co dorazil před dveře 'rodičů', přemýšlel, zdali má zaklepat, ale nakonec uznal, že by mohl akorát Kihyuna probudit, tak pouze opatrně vešel.

Tác položil na noční stolek a sedl si na postel mladšího.

,,Kihyun-ah." Zatřásl jím.

Nemocný pouze něco zamručel, ale spal dál.

,,Kihyuneeeeee." Šťouchal ho do tváří, ale stále se mu nedostalo jiné reakce.

,,Eommaa~"

,,Kde je...kde je ten nůž.." zamumlal Kihyun a rukou šmátral kolem sebe, jakoby ho měl snad někde uschovaný. Ne, že by to Hoseok od něho neočekával.

,,Máš tady snídani." Oznámil mu, ignorujíc studený pot, který mu stekl po čele.

Kihyunovi se podařilo sednout si a opřít se o zeď, položil si do klína misku a pomalu, ale opravdu pomalu jedl.

Hoseok by se klidně i vsadil, že by Kihyun zvládl usnout i v této pozici. Sakra, však kdyby takhle musel pozorovat mladšího celou dobu, on sám by usnul!

,,Takhle ti to vychladne..ukaž." Vzal mu misku a položil ji do vlastního klína.

Kihyun byl až moc unavený na to, aby jakkoliv reagoval, tak se pouze nechal od Hoseoka krmit.