Alfa a Omega

18. Sigma (σ)

Hned, jak jsem v pátek odpoledne dorazil domů ze školy, začal jsem se chystat na tu rozlučku, která začínala v pět. Osprchoval jsem se, převlékl do černých džínů a košile a přestože mi bylo jasné, že tam přesně v pět skoro nikdo nebude, chtěl jsem co nejrychleji vypadnout.

Mamka totiž celý týden naznačovala, že si se mnou chce promluvit a já tušil, co to bude za rozhovor. 

Proto v minutě, co dorazila z práce, jsem ji oznámil svoje plány na večer a chtěl zmizet.

Bohužel se mi to nepodařilo. 

„Bude tam Konstantin?" zeptala se.

„Ne, je to jen pro lidi ze školy," odpověděl jsem a s lítostí si vzpomněl na telefonát s Kosťou, ve kterém jsem rušil naše dnešní plány. 

„S ním se uvidím zítra," doplnil jsem, aby věděla, že ani v sobotu nebudu doma.

„Máš pět minut?" zeptala se a já rychle zavrtěl hlavou.  

„Pospíchám."

„Pět minut tě nezabije," odchytla mě, bez milosti zatáhla do kuchyně a usadila k jídelnímu stolu. 

Tam jsem s hrůzou zjistil, že si chce, jak jsem tušil, promluvit o jistých intimních záležitostech. Ne že bych takovýto neuvěřitelně trapný rozhovor neabsolvoval už několikrát předtím, naposledy v patnácti kvůli mému prvnímu heatu.

A dnešní téma nebylo o nic méně trapné. Máma totiž nabyla dojmu, že teď když chodím s Kosťou, potřebuji poučit v oblasti sexuálních vztahů, hlavně tedy specifických odlišností u vztahu mezi alfou a omegou.

Zrudl jsem jako rajče asi po druhé větě matčina anatomicky přesného popisu.

„Mami, prosím tě," zarazil jsem si ji hned na začátku, protože poslouchat to déle, patrně bych se na místě propadl hanbou. „Ty si vážně myslíš, že nic z toho nevím?"

„Nejde o to, co víš nebo ne," přerušila mě přísně. „Nebo že bychom ti s otcem chtěli v něčem bránit. Navíc Konstantin nám připadá jako příjemný mladý muž, který to má v hlavě srovnané."

„Tak vidíš."

„Chci jen, aby sis uvědomil, že do tvých osmnácti za tebe máme zodpovědnost a ta zodpovědnost leží i na Konstantinovi. Jsou tu určité legální..."

„O co ti konkrétně jde?" nějak jsem nechápal, co tím sleduje.

„Spali jste spolu?" vypálila na mě bez obalu.

Zrudl jsem a pak odsekl: „Do toho ti nic není."

„Tak ano nebo ne?" naléhala matka a já věděl, že s tímhle rozhovorem neskončí, dokud ze mě všechno nevytáhne. 

„Ne," přiznal jsem tedy, ale už jsem ji neřekl, že by k tomu v nejbližších dnech mohlo dojít. 

Ideálně hned zítra. Domluvili jsem se totiž, že místo restaurace půjdeme na večeři ke Kosťovi domů a uvaříme si něco společně. A tam by ta příležitost mohla nastat.

„To je dobře, Konstantin mi připadá jako rozumný kluk," podotkla matka.

Jasně, Konstantin byl rozumný a chytrý kluk, co na všechno chtěl jít pomalu. Prostě ideál všech rodičů. Jenomže Konstantin mi v sobotu také řekl, že mě nebude dál odhánět a udělá, co budu chtít. A já už rozhodně na nic čekat nehodlal.  

„Adriane, teprve až ti bude osmnáct, staneš se právně způsobilý vybrat si svého partnera. A do té doby bych byla ráda, abyste byli opatrní."