Alfa a Omega

17. Ró (ρ)

Už jsem se zmínil, že moji rodiče jsou v pohodě? 

A dokázali to také v sobotu, kdy jsem jim představoval svého vyvoleného s chabou výmluvou, že mi v jedenáct hodin večer pomáhal s učením na pondělní test z fyziky.

Ella sice jen stěží přemáhala smích, ale naši zachovali dekorum a úspěšně předstírali, že té mojí historce věří a vůbec si nevšimli podezřelých detailů jako například skutečnosti, že Konstantin má na sobě moje tričko a já zase na krku pár fialových skvrnek. Ty se mi v rychlosti, v jaké jsme se s Kosťou oblékali, jakmile zašramotily klíče v zámku, nepodařilo zamaskovat.

Mamka samozřejmě Konstantina nenechala hned odejít a další hodinu jsem musel trpně sledovat, jak ho s tátou zpovídají nad šálkem čaje Earl Grey.

Nakonec byli rodiče z mého přítele nadšení, protože Kosťa zkrátka uměl udělat dojem a na všechny záludné otázky odpovídal s šarmem a vtipem sobě vlastním.

Když ho pak mamka propustila ze svých spárů, doprovodil jsem svého alfu ke dveřím a ukořistil ještě jednu rychlou pusu, než jsme se museli rozloučit.

V neděli odpoledne jsme se opět sešli tentokrát opravdu kvůli učení fyziky. Nemohl jsem Kosťovi říci, že se již učit nepotřebuju, protože mám od Chrise zadání testu i s výsledky. Za prvé jsem před ním nechtěl zmiňovat Christianovo jméno a za druhé jsem se bál, že by mě můj milovaný přítel s tím svým neochvějným morálním kodexem donutil výsledky testů vyhodit. Podvádět se přece nemá, že?

Nicméně společné učení bylo také fajn, přestože jsme se nyní nacházeli pod ostřížím zrakem mých rodičů. Proto si ke mně Konstantin nedovolil víc než občasnou pusu, což mi tedy nestačilo. Mamka nám do pokoje pravidelně přinášela různé občerstvení, takže jsme si nemohli být jistí, kdy se zase objeví. A kdybychom se v pokoji zamkli, tak by to asi ani moji tolerantní rodiče nepřekousli.  

K tomu, s čím se mi Kosťa svěřil včera večer, se už znovu řeč nestočila. Ale mě v hlavě vrtala otázka a čekal jsem proto na vhodnou příležitost, jak ji nadnést. Ta však mezi učením se definic, vzorců a fyzikálních zákonů nepřišla.

„Víš, co nechápu," rozhodl jsem se a prostě se zeptal, „měl jsi takhle špatnou zkušenost a přesto jsi začal dělat práci, kde ses s omegami stýkal každou chvíli."

Vzhlédl od učebnice a pohlédl mi do očí: „Chtěl jsem pomáhat, odčinit svoje selhání."

„Selhání? To přece nebyla tvoje chyba."

„Pořád mám trochu pocit, že ano," povzdechl si a poté dodal. „Navíc pracovat pro tu kliniku bylo bezpečné. Při téhle práci jsem vždycky věděl, že k ničemu nesmí dojít. Za každý byť sebemenší prohřešek by mě mohli vyhodit. Ale to je teď jedno. Skončil jsem s tím."

„A co budeš dělat?" Měl jsem výčitky, že se kvůli mě vzdal téhle dobře placené práce.

„Mám nabídku z jedné firmy, jde o nějakou administrativní práci. Zatím jen na pár hodin denně, ale to mi vyhovuje, mám ještě před sebou nějaké zkoušky, tam to aspoň budu všechno stíhat."

„A taky máš mě," připomněl jsem mu. „Na to nezapomínej. A já ti zaberu spoustu času."  

„S tím počítám," přikývl s úsměvem a nato se natáhl pro plátek jablka, co ležel na talířku na stole. Jeden snědl a druhý nabídl mě.

Převzal jsem opatrně kousek ovoce z jeho prstů přímo svými rty a pak si vzal další plátek. Strčil jsem si ho do pusy, ale nesnědl, držel jsem kousek jablka mezi zuby, načež svá ústa přiblížil k těm Konstantinovým nabízejíc mu, aby se se mnou o sladké sousto podělil.