Alfa a Omega

16. Pí (π)

Sledoval jsem Konstantina, jak si zouvá boty v chodbě, a popravdě jenom tento pohled mi dokázal zrychlit tep.

Mít ho tady u sebe, v prázdném bytě... Těch možností, co bychom mohli dělat.

Jenomže já nevěřil, že k některé z těch divokých fantazií, které mi právě probíhaly hlavou, přesvědčím také Kosťu. Ten byl na mě totiž stále dost naštvaný, přestože to nedával najevo.

Vlastně teď by mi úplně stačilo, kdyby mě objal a řekl, že mi odpouští.

„Bál jsem se, že se s Chrisem poperete," prohodil jsem, zatímco jsem ho vedl přímo do mého neuklizeného pokoje.

„I to se mohlo stát," připustil.

Z židle u psacího stolu jsem odsunul haldu mých věci, aby si měl Kosťa kam sednout. Osobně bych ho nejraději nasměroval do svojí postele, ale to jsem se neodvážil. Třeba k tomu časem taky dojde, maloval jsem si v duchu.

„Povíš mi, co jste spolu řešili?" zeptal jsem se zvědavě.

„Možná později," zarazil se a přejel mě nespokojeným pohledem. „Jak to, že máš na sobě to mokré oblečení? Už ses měl dávno převlíknout."

„Čekal jsem na tebe," usmál jsem se jako nevinnost sama. „Pomůžeš mi se svlékáním?"

„Adriane," zamračil se přísně, „máš u mě pořád pěkný vroubek, takže mě raději nedráždi."

„Ale no tak," zakňučel jsem nespokojeně. „Já myslel, že jsme si to vyjasnili. Navíc jsi můj alfa a ten se o svého omegu má postarat."

A že zrovna teď jsem potřeboval, aby se o mě postaral se vším všudy.

Kosťův přísný výraz se pomalu proměnil a on se pousmál: „Ty jsi vážně neuvěřitelný. No, tak pojď."

Vstal a postrčil mě směrem do malé koupelny, která se nacházela vedle mého pokoje.

Takhle koupelna rozhodně nebyla natolik velká a prostorná jako ta rodičů. Vlastně působila miniaturně, jen sprcha, umyvadlo a malá polička na ručníky.

Konstantin se s ničím nezdržoval a ihned ze mě stáhl promočené triko. Zachvěl jsem se, když se jeho horké dlaně přitiskly na moji ledovou kůži.

Hodil mokrý kus oblečení do umyvadla a nato mi bez okolků stáhl i kalhoty, které odložil na stejné místo.

Všiml jsem si, jak se snaží ignorovat fakt, že před ním stojím nahý, a jeho pohled se celou dobu upíná striktně a pouze do mých očí.

„Jsi úplně zmrzlý, klepeš se a máš fialové rty," poznamenal. „Dej si horkou sprchu, ať se zahřeješ."

„A půjdeš se mnou?" zaprosil jsem a pokusil se o koketní úsměv. „Co když budu potřebovat umýt záda?"

„Ty si vážně zahráváš," zavrčel, moje flirtování ho tentokrát ani trochu neobměkčilo. „Ty totiž asi nevíš, co to znamená provokovat alfu. Navíc alfu, u kterého sis to dneska opravdu rozházel."

Úsměv mi zmizel ze rtů. Nyní jsem na Kosťovi jasně viděl, že je pořád pěkně rozzlobený.

Přistoupil až těsně ke mně, zvedl mi bradu a pohlédl mi zpříma do tváře. V jeho zelených očích se zračila absolutní dominance a mě v tu chvíli opustily veškeré myšlenky na to mu jakkoli odporovat nebo ho pokoušet.

„Teď uděláš přesně to, co ti řeknu, Adriane, a bez odmlouvání," přikázal, také jeho hlas zněl rozhodně, jako kdyby neexistovala možnost, že ho neposlechnu. Což vlastně neexistovala. „Vysprchuješ se, oblečeš se a potom si spolu vážně promluvíme."