Alfa a Omega

10. Kappa (κ)

Pondělí se ve škole nic nového nedělo. 

Jediné větší vzrušení nastalo během polední pauzy, kdy za mnou přiběhla Iva s novinkou, že se Chris a Patrik poprali. Což teda zase žádnou velkou novinku nepředstavovalo, poněvadž alfy byli strašně soutěživí a pořád si museli něco dokazovat. Servali se kvůli každé kravině, tudíž hlavně při tělocviku nebo nějakém turnaji bylo o vzrušení a přehlídku nezvládnutého testosteronu postaráno. 

Tentokrát se ale podle očitých svědků porvali kvůli mně.

No, není to nádhera. Servou se o vás dva pitomci, o které nestojíte, ale ten, kterého chcete, se vám vyhýbá.

Ale dnes od šesti do osmi vedl Kosťa lekci juda pro děti a já jsem si naplánoval, že si tam na něj počkám. A přestože ta schůzka mohla dopadnout jakkoli, stejně jsem se těšil jako malý kluk, že ho po více než dvou týdnech konečně uvidím.

V půl osmé jsem už stepoval před tělocvičnou, jejíž adresu jsem si našel na stránkách oddílu. Byla to sportovní hala na druhé straně města a já proto musel docela dlouhou cestu autobusem a pak ještě tramvají, abych se na místo dopravil.

Obešel jsem obdélníkovou budovu s velkými podlouhlými okny, v druhém patře se svítilo a ven doléhal křik a tlumené údery. 

Prohlédl jsem si letáky venku na nástěnce, ale dovnitř jsem se neodvážil. Sedl jsem si proto na zábradlí a čekal.

Rychle se stmívalo a pouliční lampy se jedna po druhé rozsvěcely. 

Teprve deset minut po osmé se ven začaly trousit nějaké mladší děti, ale Konstantin nikde. 

V půl deváté sportovní halu opustili poslední opozdilci a já si začínal říkat, že je tu možná nějaký vedlejší východ a já Kosťu propásl. Anebo byl nemocný a lekci vedl někdo jiný? 

„Ztratil ses?" ozvalo se za mými zády a já ztuhl.

Pomalu jsem se otočil a pohlédl na dva kluky, kteří stáli za mnou. 

Ten, co mě oslovil, byl o pár let starší než já, s černými ulízlími vlasy, několika náušnicemi v uchu a oblečený v rozedrané kožené bundě. Patrně se stylizoval do nějaké rockové hvězdy. A byl to zcela jistě alfa. A ten za ním, s dlouhými rozcuchanými vlasy neurčité slámové barvy a nápadnou jizvou na bradě, taky. 

„Na někoho čekám," odpověděl jsem úsečně a doufal, že je to odradí.

„To už ale čekáš pěkně dlouho, omego," to poslední slovo vyslovil tak nechutně lascivním tónem, až se mi zhoupl žaludek.

„Jsem Adrian," odsekl jsem.  Absolutně jsem nesnášel, když mě někdo takhle oslovil. Omega. Bylo to snad to jediné, co každého alfu zajímalo? Žádné jméno, vlastnosti, zájmy... Prostě jen omega.

„Těší mě, Adriane, já jsem Dominik," nabídl mi ruku, ale já ji ignoroval. „Takový pěkný omega by se neměl po setmění toulat sám. Doprovodím tě domů, co ty na to? Abys nepřišel k úhoně."

Druhý alfa se pousmál a také on ke mně přistoupil: „A kdyby se ti nelíbil tady Domča, doprovodím tě já."

Černovlasý po něm sekl pohledem a zavrčel: „Říkal jsem, že tenhle je můj."

Skvělý. Dneska se kvůli mě porvali už dva kreténi a teď to vypadalo na další dva. Co se to děje? Asi nějaké erupce na slunci nebo co, že se všechny alfy dnes chovají jako agresivní paka nabušení testosteronem. 

Ten, co se představil jako Dominik, se ke mně naklonil blíž a já v matném pouličním světle zaregistroval, jak zavětřil. 

A to jsem po tom, co mě Kosťa varoval, používal dost výrazný parfém, abych tu vůni, feromony nebo cože to kolem šířím a lákám tím k sobě alfy, přebil.