Alfa a Omega

17. Ró (ρ)

Na okamžik zaváhal, ale potom se svými ústy dotkl těch mých, aby ukořistil kousek jablka. Hned jak se naše rty setkaly, chytil jsem ho kolem krku a přitáhl si ho, abych mohl náležitě ochutnat také jeho ústa.

Polibek, co následoval, byl konečně trochu víc podobný tomu, co jsem si představoval. A že po včerejšku moje fantazie běžela na plné obrátky. Kdyby tak jenom za dveřmi nehlídkovali rodiče.

Jakmile jsem uslyšel cvaknout kliku, neochotně jsem se od Konstantina a jeho po jablkách chutnajících úst odtáhl. To nám vážně nenechají ani pět minut o samotě?

Do pokoje strčila hlavu Ella.

„Co zas?" utrhl jsem se na sestru pěkně vytočený, že mi překazila dnes zatím nejdelší polibek s Kosťou. „Máma tě poslala, ať náš zkontroluješ?"

„To taky," zasmála se pobaveně moje drahá sestřička. „Ale hlavně chce vědět, jestli Konstantin zůstane na večeři."

~~~

V pondělí jsem dostal svoji první jedničku z fyziky v tomto školním roce, čímž jsem prozatím oddálil bezprostřední nebezpečí propadnutí z tohoto předmětu.

Schwartzovi, našemu  nenáviděnému fyzikáři, však bylo moje fantastické zlepšení podezřelé a proto si mě před koncem hodiny vytáhl k tabuli, abych mu svoje nově nabyté znalosti předvedl ústně.

V tu chvíli jsem byl opravdu rád, že jsem se nespolehl pouze na Chrisův tahák, přestože s testem mi skvěle  pomohl, a něco se naučil s i Konstantinem.

Díky tomu jsem na Schwartzovy otázky dokázal solidně odpovědět, což ho viditelně zaskočilo.  Dokonce natolik, že mě ten starý dědek pochválil. Ve skutečnosti zase tak starý nebyl, ale kvůli téměř holé hlavě vypadal na víc než na svých čtyřicet osm.

Trochu jsem se bál toho, že narazím na Chrise, ale potom jsem si vzpomněl, že je tento týden pryč. Patrně si právě užívá sluníčka někde na pláži v Egyptě. 

Narazil jsem ovšem na Patrika, který si neodpustil pár svých neslušných poznámek. Jen jsem nad nimi protočil oči a ignoroval ho. Kdy mu konečně dojde, že tímhle si ničí sympatie nezíská? Bohužel některé alfy byli zkrátka od přírody zabedněnci a myslím, že v Patrikově případě to platilo dvojnásob. 

S Konstantinem jsem se v týdnu viděl jenom dvakrát a to ještě velmi krátce. Mrzelo mě to, ale současně jsem věděl, že se také potřebuje učit a k tomu nastoupil do nové práce. Nemohl jsem si ho tedy uzurpovat pouze pro sebe. 

Slíbil však, že mi to o víkendu vynahradí a já si v duchu plánoval, co všechno bychom společně mohli dělat.

Kosťa navrhl kino a večeři, s čím jsem nadšeně souhlasil a nenápadně naznačil, že jsem nikdy předtím nebyl u něj v bytě. A že by mi to u sebe mohl ukázat. Tam bychom totiž měli daleko větší soukromí než u nás doma, kde by nás hlídali rodiče nebo Ella.

Bohužel, když jsem si s Konstantinem plánoval páteční večer, úplně jsem zapomněl na jednu věc.

Došlo mi to až v pátek ráno, kdy jsem se nic netušíc blížil k budově školy a už z dálky viděl skupinky čtvrťáků v nejrůznějších kostýmech, reflexních vestách, laboratorních pláštích a šílených maskách na obličeji. 

Vybaveni pistolemi na vodu, octem, voňavkami, rtěnkami a permanentními fixami vybírali od procházejících studentů z nižších ročníků drobné peníze. A když někdo odmítl čtvrťákům přispět, schytal to z vodní pistole, případně byl oblažen postřikem voňavkou.