my..

17.

Pohled Clary:
„Vstávej!!" ozve se křik mamky.
Zabrblám nesrozumitelnou odpověď a zakutám se ještě víc do peřin.
„Dělej!!". Mamka strčí hlavu do dveří.
„Je sedm!!" řekne znova.
„Však já už vstávám." Vylezu z postele a odploužím se do kuchyně. Rozhlídnu se a můj pohled zůstane na pelíšku, kterého jsme se ještě nezbavily. Okamžitě se mi nahrnou slzy do očí ale rychlým mrkáním je stihnu zaplašit.

„Kdo to je?" zeptá se Sophie a ukáže na Noaha.
„Huh? Nevěděla jsem že budeme dělat až tak moc že ho neznáme." pokrčím rameny.
„Ne, Clari. Kdo je ta holka?"
Holka-?
Otočím se zpátky na Noaha, teď už ji vidím. Menší brunetka, která se culí na Noaha.
No a co, Claro, vůbec tě nemusí zajímat kdo je ta holka. Je pěkná, moc. Ale tobě je to jedno viď, je to takhle lepší, nebo... bude.
„Clari?"
Zamrkám. „Eh. Nevím."
Otočím se a spěchám pryč.
„Kam tak utíkáš?" spěchá zamnou Sophie.
„Máme ajinu."
„Jseš si jistá že to není kvůli-"
Přeruším ji.
„Kvůli komu, Sophie. Ne, Noah mě už nezajímá."
Sophie se zamračí a pokrčí spodní ret.
„Coje?" zamračím se na ni.
„Nic."
„Soph!"
„Nic!!"
„Fajn, tak mi to třeba neříkej." zakroutím očima.
Sophie se rozesměje a já se na ni nechápavě podívám.
„Fajn," zvedne ruce do obrané pozice. „neměla jsem vůbec namysli Noaha, ani že spěcháš kvůli němu, ale jak vidím tak ti úplně jedno není."
„Ou." zastavím se. „To je jedno." mávnu rukou ale mou mysl to neopustí. On neopustí moji mysl. A ta holka už tuplem ne.
Kdo to byl? A proč se tak culila na Noaha? Ještě před půl rokem jsem neměla šajna kdo Noah je a teď na něj nemůžu přestat myslet. Udělala jsem dobře že jsem to stopla? Připadalo mi to jako nejrozumnější rozhodnutí, přece jenom, Lili je moje fakt dobrá kámoška, nečekala jsem že si takhle sednem. Se Sophie jsem si cvakly hned po první konverzaci, s Lili až po roce.
„Pojď, za chvíli zvoní." ozve se Sophie.
Kývnu hlavou a vydáme se do učebny.

„Můžu jít na záchod?" hlesnu když mě učitel vyvolá.
„Měla jsi jít o přestávce!" odpoví.
„Nestihla jsem to."
„Běž, ale to je naposledy."
Vyběhnu z učebny a zamířím do dívčích umýváren. Opřu se o umyvadlo a podívám se na sebe do zrcadla. Vzpamatuj se Claro!! Nemůžu se absolutně soustředit, v hlavě mám zmatek. Pustím vodu a chvíli si ji nechám jen protékat mezi prsty.
„Eh-hm." ozve se zakašlání. Leknu se a rychle vypnu vodu. Otočím se na osobu na pravo a nemůžu uvěřit koho tam vidím.
„Ty jsi Clara že?" zeptá se mě TA bruneta, ta která se culila jak sluníčko na hnoji když u ní byl Noah.
„Jo." odpovím
„Já jsem Maya." usměje se na mě a podá mi ruku. Mám ji přijmout?
Nakonec za mě rozhodne dobré vychování a příjmu její ruku.
„Já už půjdu." řeknu a pustím její ruku.
„Počkej asi by jsme si měli-" nedořekne to protože ji přeruším.
„Fakt musím na hodinu." falešně se na ni usměju a odejdu. Nejsem ten typ holky co je úplně falešný ohledně dalších holek, miluju když si holky navzájem pomáhají, ale s ní to prostě nejde, když se tak culila na Noaha.

„Víš koho jsem potkala na záchodech?" šeptám Sophie když se vrátím do třídy.
„Koho?" zaujme Sophie.
„Tu brunetu!"
Sophie se nechápavě zamračí.
„Tu co se debilně nasmívala na Noaha?"
„Jo tahle! Tyvole! A co ti řekla?"
„Představila se mi, jmenuje se Maya, a chtěla mi ještě něco říct ale neměla jsem na to."pokrčím rameny.
„Měla by jsi krotit tu žárlivost." zasměje se Sophie.
„Jaká žárlivost? Já nežárlím." zasměju se s ní ale udělám uraženou.
„Pst! Holky!" řekne z vedlejší lavice Lili aby upoutala naší pozornost, a hodí nám papírek na kterém stojí.
Dneska večer dáme deskovky!!
Zasměju se a kývnu, Sophie mě napodobí