my..

11.

Pohled Noaha:
Koukám na Claru jak si vyzouvá brusle.
Přijedu k ní.
„Promiň pokud to na tebe bylo moc." začnu.
„Ne ne to ne vůbec si to neber osobně, já jen... "
„Lili." doplním za ní.
„Nemusí o tom nikdo vědět pokud nechceš" řeknu rozhodně. Nebudu ji do ničeho nutit, sice bych to nejraději řekl celému světu ale toto rozhodnutí je jen a jen na ní.
Koukne na mě a tím si všimnu že má uslzené oči.
Dřepnu si před ní a z instinktu jí dám ruce na stehna, věnuje jim jen krátký pohled.
„Neber si to osobně." zopkuje Clara.
„Neberu, chápu to."
Usměju se. Je krásná i když má čevrený nos zmrzlý zimou, i když má uslzené oči a i když je rozcuchaná.
„Proč se na mě tak usmíváš." posmrkne trochu Clara.
"Nevím, můj mozek je prázdný, když se na tebe podívám. Myslím, že se z toho trochu zblázním." zasměju se a ona se taky zasměje.
„Pojď půjdeme do chaty."

•••

„Tady jseš, za deset minut máme všichni odpolední program v jídelně!" oznámí mi Matěj na chodbě.
„Jo, už jdu jen se převlíknu."
Hodím na sebe poslední čistý oblečení a vyrazím do jídelny.

„Tak, snad jsme všichni." spráskl ruce Michal.
„Teď, odpoledne vás čeká sbližovací aktivita a potom večer pokud budete hodní tak bude prodloužená večerka." 
Ozval se potlesk a zajásání.
„Aktivita bude probíhat následovně. Rozdělíme vás úplně náhodně do dvojic a do 1 minuty se musíte zeptat na 10 a více otázek. Bude 10 kol, čili máte možnost mluvit s deseti spolužáky."
„Tak to zní jak sračka" naklonil se ke mně Adam.
Taky to sračka byla. Nechci si stěžovat chápu ze je těžké vymyslet aktivitu pro 60 lidí, která by všechny bavila ale mohli se více snažit. Ani jsem nebyl s Clarkou, celou dobu se okolo ní ochomýtali její kamarádky a nějací kluci. Ona to sice neviděla, protože je žena ale já jsem viděl jak po ní ti sráči koukali.

•••

„Adame?" řeknu, když jsme jenom my dva.
„Jo?" odpoví.
„Máš fakt hodně rád, Lilinu?"
„Brácho." řekne tiše.
„Jen se ptám," odmlčíme se oba.
„Promiň, když jsem začal tak jsem se cítil fakt špatně a-"
„Ne ne, dobrý, v pohodě." skočím mu do řeči.
„Slyšel jsem něco, asi tě má taky ráda a já nechci být ten co vám stojí v cestě."
„Nejseš," odmlčí se „hele, mám ji fakt rád ale nechci aby to něco mezi námi změnilo ." řekne Adam.
„Prosimtě, sice se přes to nikdy nepřenesu protože je to opravdu nechutné, ale chápu že i když víš že ji nemůžeš kvůli určité osobě mít rád, nemůžeš si pomoct." řeknu, v hlavě mi naskočí jedna velmi konkrétní osoba s blond vlasy. Odkašlu si.
„S Clarou to vyjde." řekne tiše Adam. Jak to poznal že jsem myslel zrovna na ni.
„Políbila mě." řeknu s úsměvem.
„COŽE?!" zakřičí Adam a hned si pusu přikryje rukou.
„Cože?!" zopakuje tišeji.
„Nechce aby o tom nikdo věděl, takže drž hubu."
Adam naznačí že si zamyká pusu a odhazuje klíč.
„Byla to dobrá pusa?" řekne s úšklebkem Adam.
Usměju se nad tou vzpomínkou, kde se její plné růžové rty dotékaly mých.
Zakývu hlavou. 
„Pojď sem brácho." 
Obejme mě. Ano, Adam dokáže být trochu emotivní.
„Takže s Lili..." začne Adam když se odtáhne.
„ Cajk. Jen tě varuju, jestli ji ublížíš!"
„Bla bla bla." skočí mi do řeči Adam.
„Nikdy bych ji neublížil." řekne nakonec Adam.
„Já vím."