my..

6.

Sedíme v autobusu a máváme rodičům. Už to trvá dlouho a všechny nás bolí ruka takže jsme rádi že autobus konečně vyrazí. Sedím se Sophie a přes uličkou vedle nás sedí Lili s další naší kamarádkou Josey.
Sluchátka sdílím se Sophie a hraje nám naše oblíbená písnička od Lany del rey - Born to die.
Usínám na Sophiim rameni ale probudí mě mikrofon a díky němu zvýšený hlas učitelky Remanové.
„Za pět minut bude zastávka na záchody, nezdržujte se moc dlouho čeká nás ještě dlouhá cesta."
Začnu se obouvat do mých modrých adidasek a pomalu se zvedám. Když zastavíme vysprintuju na záchody, no co už jsem to držela minimálně půl hodiny.
Když se vrátím Sophie ještě nikde není ani Lili ale Josey už sedí na svém místě. Přisednu si k ní a zapovídáme se. Postupně se autobus zase zaplňuje a já jdu zpátky na svoje místo. Když si ale sednu něco mi zašustí pod zadkem. Zmuchlaný papírek.

- Lilině se dort moc líbil, děkuju že jsi mi pomohla, ses hodna. N.

Protočila jsem oči a pousmála se,papír jsem znovu zmuchlala a podívala se na Noaha ,který byl otočený na mě.Naše pohledy se střetly. Po těle mi procházel mráz a z toho jeho šťastného úsklebku jsem měla chuť křičet šílenstvím, uhnula jsem s pohledem a do konce cesty jsem nenašla odvahu podívat se směrem kde seděl Noah a jeho kamarádi, co když to byl jen vtip.

•••

Po dvou hodinách jsme konečně dorazili na místo, pokoje byli po 4 takže přesně na naši partu. Sophie, Josey, Lili a já.
S holkami jsme se vybalily a povlékly jsme si postele. Odpoledne má být zařazování do týmů podle toho jak umíte lyžovat. Myslím že budu v tom dobrým, nechci si nějak nahánět ego, ale v lyžování jsem docela dobrá, přece jenom lyžuju už od tří let. Jop, od tří, rodiče jsou sportovci no.
Ozve se zaklepání na dveře a v nich se objeví nějaká třeťačka s tím že za 10 minut máme být v lyžařským oblečení dole pod svahem.
Najednou byl v pokoji hroznej chaos, Josey nemohla najít druhou ponožku, Sophie nemohla najít lyžáky, Lili nemohla najít lyžařské brýle, já teda měla všechno- nebo jsem v tom aspoň doufala.
Za pět minut jsme byly všechny oblečené. Měla jsem na sobě moji tmavě modrou lyžařskou bundu a k tomu černé s tmavě modrými proužky, oteplováky. Na nohou bílé okopané lyžáky a v ruce moje světle zelené lyže. Popadla jsem helmu s brýlemi a vyrazily jsme.
„Ahoj, já jsem Michal a budu váš takový hlavní instruktor, takže teď vyjedeme lanovkou nahoru, já sjedu ještě s některými instruktory dolů a podle abecedy nám ukážete co umíte, dobře?" řekl vysoký čtyřicátník, měl na sobě křiklavě červenou bundu, jako všichni ostatní instruktoři a měl na ni vyšité své jméno.
Všichni jsme se řadili postupně před pumu. Byli jsme v dost luxusním resortu na to jak vypadala naše škola. Zařadila jsem se za Lili která si dala pumu mezi nohy a puma s ní cukla a ona začala jet nahoru. Teď jsem byl na řadě já, zopakovala jsem Liliny pohyby a za chvilku mě táhla puma nahoru. Tuhle zimu jsem popré na horách a strašně se těším. Ten pocit když jedete dolu ze sjezdovky je nepopsatelnej.

Žáci který znám jen od vidění začali sjíždet ten malý kopeček. Potom jeli moji spolužáci ze třídy, ne úplně špatně. Postupně všichni odjíždeli a já se na ně přestala soustředit, kolik těch dětí v té škole ještě je? No a konečně jedna instruktorka s blond spletými vlasy- jako já- zavolala moje jméno. Zvedla jsem se usmála jsem se na ni a vyrazila.
Pod lyžemi mi šustěl sníh, ve tvářích vítr a já se svobodně ale jistě odrážela hůlkama a tvořila obloučky. Zastavila jsem se před Michalem a tím u něj vytvořila menší hromádku sněhu.
„První tým- tvůj instruktor je támhle, běž za ním" řekl naučeně. A tak jsem se na jeho pokyny odšoupala k menšímu ale přesto vysokýmu mladému borcovi s křiklavě červenou bundou a vyšitým jménem, Filip.
Nikoho jsem v mým družstvu neznala, maximálně jen od vidění, supr tyjo takže na lanovkách a na svahu budu celej týden sama.
„Už jsme všichni?" zeptal se Filip.
„Jo, měli by jste." odpoví mu Michal.
„Dobře tak budeme hlasovat, chcete dneska ještě lyžovat a nebo půjdeme dovnitř se seznámit a pak volno?" pokračuje Filip.
Všichni začali říkat dovnitř volno jen já a ještě jeden známý hlas jsme řekli lyžovat. Otočila jsem se a tam stál on, Noah. Usmál se na mě a já zmrzla, ne zimou.
„Tak to vypadá že jste byli přehlasováni, jak se jmenujete?"
„Ona je Clara já jsem Noah." odpoví za mě Noah.
„Umím mluvit." ohrnu se na něj. Noah zvedne obočí a podívá se směrem na Filipa.
Filip začne tikat očima mezi mnou a Noahem. Odkašle si.
„Dobře takže vyzujte lyže, jdeme dovnitř."

•••

Zalezu do pokoje a zabouchnu za sebou dveře. Vysleču se z lyžařského oblečení a vezmu si šedé tepláky a úzké černé tričko.
Vlasy si rozpustím a lehnu si chvilku do postele. Napíšu rychle mamce že jsem v pořádku, o družstvu a o pokoji.
„Dále" řeknu když někdo zaklepe. Z poza dveří vykoukne Noah.
„Ori? Všichni už čekají jenom na tebe." zasměje se Noah.
„Kolik je," kouknu se na mobil „Sakra" rychle si nazuju boty a společně s Noahem vyběhneme z mého pokoje.
„Promiň pokud kvůli mně budeš mít problém." začnu když jdeme po chodbě.
„Prosimtě, Filip mě za tebou poslal osobně."
„Proč?- co?". Noah se zasměje.
„Achjo, prostě pojď."
„Nechápu proč se máme seznamovat, po lyžáku ty lidi budu potkávat zase jenom na chodbách, nic se nezmění" stěžuju si.
„No, aspoň ty lidi budeš moc oslovit a hlavně nechápu jak je nemůžeš znát, půlka našeho družstva chodí s náma na španělštinu."
„Tak to jsem s nima mluvila jednou v životě a nemám v plánu s nimi mluvit nějak víc."
„Proč seš taková, čím víc lidí znáš tím líp ne?" zasměje se.
„Mám to naopak." usměju se na něj. „A osobně se s nikým z družstva neznám." protočím očima.
„Ano, bože můj, proto se teď jdeme seznamovat." řekne vyjeveně.
„Já vím. Taky proto tam jdu."
Zastaví se a zasměje se.
„Za prvé jdeš protože nemáš na výběr a za druhé jsi strašně matoucí, před chvilkou jsi řekla že s těma lidma už nikdy nepromluvíš a teď... Víš co to je jedno."
Zasměju se a pokrčím rameny.
„No nemůžeš si pamatovat všechny věci co kdy řeknu."
„Jo to asi bude problém."
„Co tím myslíš."
„Nic." řekne a otevře mi dveře.
„No konečně, tady jste." řekne Filip.
„Sedněte si k nám do kroužku a začneme s tím že řekneme naše jména a věci co nás baví, začnu, jmenuju se Filip a baví mě lyžování."