Tisíc nocí a jedno jitro

🌕 5 🌕

Ples, přivítání, seznámení, tanec. Motivy večerů byly stále stejné. Lišily se jen v detailech, někdy více, jindy méně. Každý večer si Jungkook dopřál spoustu doušků vína, avšak i jeho chuť k pití se pomalu ale jistě měnila. Byl si jistý, že první večer se opil jako nezodpovědný idiot, v posledních večerech ovšem popíjel už jen decentně.

Ani tento večer nebyl v zásadě příliš jiný. Opustil před nedlouhou dobou své pravidelné společníky a postával sám poblíž oken. Sledovat fičící zimu ze sálu bylo taktéž jeho obvyklou činností. Bylo to uklidňující, na rozdíl od všech ostatních okolností, které ho obklopovaly.

„Zima je kouzelná, že?" ozval se za ním něžný hlas, tak příjemný a tichý, až se Jungkook musel podivit, že ho zaslechl. Pomalu se ohlédl na rudovlasého muže. Jejich hostitel se postavil po jeho boku, světle hnědé oči upřené na zimní krajinu za okny.

„Snad nikdy mi nepřipadala kouzelnější," přiznal černovlásek a taktéž se zadíval ven. Větve stromů se ohýbaly pod silným větrem, sníh dělal ve vzduchu jemné kotrmelce, než nakonec dosedl na zem.

„S přáteli se všechno zdá krásnější," broukl pobaveně pan Jung a podíval se na černovláska.

„Jsem vaším přítelem, pane?" zeptal se Jungkook malinko udiveně, načež mu rudovlásek věnoval široký úsměv.

„Samozřejmě. Kdokoliv přijme pozvání na můj večírek, může se zvát mým přítelem. Možná, že jsme spolu ještě ani nemluvili, ale to není nic, co by nás omezovalo. Chtěl byste být mým přítelem?" hostitelův úsměv byl širší a širší, v očích mu poletovaly spokojené jiskřičky a Jungkook nedokázal na chvíli nic jiného, než jen hledět do té tváře plné čiré euforie. Byl očividně ve svém živlu.

„Já... ano. Ano, rád budu vaším přítelem, pane Jungu," Jungkook souhlasil a v hrudníku pocítil hřejivý pocit.

„Oh, ale netřeba takových formálností! Jsem Hoseok," rudovlásek se zlehka uklonil.

„A já Jungkook," černovlásek se také uklonil, na tváři upřímný úsměv. Nic v jeho těle proti tomu neprotestovalo, cítil se s rudovláskem podivně pohodlně a ani se nad tím nepozastavil.

„Moc mě těší," Hoseok se nadále nadšeně zubil. „Nechutná ti víno?" pokývl k plné sklence v Jungkookových dlaních.

„Ne, je vynikající. Ale... nikdy jsem moc nepil, nechci to přehnat," přiznal černovlásek, trochu nejistý vlastními slovy. Nechtěl hostitele urazit.

„Ah, ale to je naprosto v pořádku! S čistou hlavou se stejně nejlíp oslavuje. Zvlášť Vánoce. Stojím si za tím, že by o Vánocích člověk neměl moc pít, ale obával jsem se, že by mé hosty zklamalo, kdyby zde nebyl žádný alkohol, tudíž..." Hoseok rozhodil rukama, jelikož bylo jasné, co se tím snaží říct.

Jungkook chápavě přikývl a pohodlněji si přešlápl. Pohled mu padl na parket.

„Čím to, že jsem tě ještě neviděl tančit? Jsi náš hostitel... každá dáma by si s tebou jistě ráda zatančila," nadhodil černovlásek a Hoseok se pobaveně zasmál.

„Je pravda, že tančím rád. Kdykoliv mě nějaká z dam pozve, rád přijmu, taky... jak bych mohl své drahé hosty odmítnout? Ale pravdou je, že nacházím větší potěšení v tanci s muži... a to není úplně něco, co by se sem hodilo," jeho smích byl malinko rozpačitý.

„Hm? Proč by ne? Je to tvůj večírek. Ty tu diktuješ pravidla a udáváš tón. A jestli chceš radši tančit s mužem, tak proč bys nemohl?" Jungkook si byl jistý, že Hoseoka tato slova potěší. Nedávalo mu smysl, proč by se držel zpátky od něčeho, co ho baví.

„Takhle jsem se nad tím nezamyslel... ale líbí se mi to," Hoseokovi se ve tváři znovu rozzářilo to nejupřímnější nadšení a poté se po Jungkookovi lišácky ohlédl. „Mohl bych tě teda požádat o tanec?"

Ano, měl to čekat. I tak ho tento dotaz mírně zaskočil, což dal najevo i ve své tváři.

„Žádný strach. Umím ženské kroky," mrkl Hoseok, čemuž se Jungkook musel rozesmát. I tak málo ho nakonec přesvědčilo k tomu, aby na tanec přikývl a nechal se entusiastickým rudovláskem vtáhnout do víru tančících párů. Však kdo by ho mohl soudit, že si chce zatančit s jejich pohledným hostitelem?

🌕🌑☀️

berrivie~