Sedící na podlaze…
v ruce prázdná sklenice od vína,
říkající věty, co nikdy nedávaly smysl,
já a ty; co jiného nás zajímá?
Já a ty - dnes jsme nesmysl.
Ležící na podlaze…
Já a ty; svět, který zanikl,
smysl, jež nám unikl.
Já a ty - láskou pohlceni,
Já a ty - láskou rozdrceni.
Sedící na podlaze…
jako slova, která bylo zbytečné vyslovit,
jako vtipy, co je nejde pochopit.
Úplně nazí s maskami ve tváři,
protože kdo nic neskrývá, ten nezáří.
Klečící na podlaze…
jako bys nevěděl, kdo vlastně jsem,
jako bychom se i po tom všem
proměnili ve zbytky prachu,
v bezmocné mravence plné strachu.
Ležící na podlaze…
s vědomím, že už nezmůžeme nic,
i kdybychom se snažili sebevíc.
Jsme jako voda, která se všechna vypaří,
jako stíny - ty a já; lásky stopaři.
YOU ARE READING
tma
PoetryTen oční kontakt, co nic neřekne, co nic nepoví, ale na všechny otázky mi odpoví. Ten oční kontakt pokaždé, co vedle tebe se ocitnu, mě, tebe, štěstí, lásku promění v tmu. 3. sbírka
