24 VEČERŮ

22. KAPITOLA

Před půl rokem

Léto letos zasáhlo Arcadii z plných sil. Průběžně teploty dosahují kolem třiceti stupňů ve stínu, ale dnes je to ještě horší.

Krčíme se s Kylem pod vysokým košatým stromem několik kilometrů od zámku. Vyjeli jsme si na projížďku s koňmi, ale brzy jsme zastavili, aby si koně odpočinuli a smočili se tu v rybníce.

„V tomhle se vůbec nedá existovat," zaúpí Kyle s oroseným čelem a zpoceným tričkem. „Vlastní kůže je mi nepříjemná."

Zahledím se na Brooke s Archiem, kteří spokojeně stojí kousek od rybníka, když prudce vyskočím na nohy. Vysvléknu se z šatů a zůstanu tak jen v úzké košilce. Kyle si mě přejede hladovým pohledem, než se mi zahledí do očí.

„Co to děláš, Bridget?"

„Jdu se trochu zchladit."

Kyle vykulí oči a nevěřícně mě pozoruje, zatímco krůček po krůčku vcházím hlouběji a hlouběji do vody. Ta má přesně tu správnou teplotu, aby člověka osvěžila, ale aby v ní nemrzl.

„Pojď za mnou," pobídnu ho zvesela. Netrvá dlouho, než se i on zbaví svršků a jen v černých boxerkách, jenž těsně obepínají jeho svalnatá stehna, doplave za mnou.

Přitáhne si mě k sobě a obejme mě kolem pasu. Já ho obemknu nohama.

Ještě nikdy jsme si nebyli takhle blízko.

Poslední měsíce jsem se mu v tomhle směru vyhýbala. Užírala jsem se myšlenkami na Samuela a na to, jak moc mi chybí, že jsem vůbec neměla chuť pokusit se dát šanci Kylovi.

Skutečnou šanci.

„Bridget?" hlesne s pohledem na mé rty.

„Hm?"

„Můžu tě políbit?"

Místo odpovědi se k němu přitisknu ještě blíž a nechám ho, aby mě políbil.

Dnes

„Řekni něco," zaškemrám se slzami v očích. Už deset minut tu jen sedíme a zatímco on zírá z okna, já zírám na něj. Snažím se z jeho pohledu vyčíst něco... cokoli, co by mi dalo nějakou odpověď.

„Nevím, co chceš slyšet, Bridget." Poprvé po dlouhé době se mi podívá do očí. „Lituješ toho?"

Jeho otázka mě překvapí, ale s odpovědí neváhám. „Ráda bych řekla, že ano, ale ne. Poznala jsem ho ve chvíli, kdy jsem nejvíc potřebovala, a jen díky němu jsem celý ten měsíc přežila. Držel mě nad vodou, když jsem se topila."

Kyle si odfrkne a opět se zahledí do zahrady. „Nechtěla jsem ti lhát, Kyle. Strašně mě to mrzí," vzlyknu.

„Řekla bys mi to, kdyby se tu neukázal? Nebo bys ohlásila naše zásnuby a říkala jsi, jakej jsem vůl, že si beru ženu, která spala s mým bratrem? Aniž by se o tom jen slůvkem zmínila?"

„Řekla bych ti to," odvětím upřímně. „Proto jsem za tebou dneska přišla. Chtěla jsem ti říct pravdu."

„Dobře," řekne jen.

„Víš, já vždycky snila o tom, že se zamiluju. Že si prožiju lásku, kterou prožívaly hrdinky v mých oblíbených románech. Že potkám muže, který mě uchvátí. Věděla jsem, že se s mými dvacátými narozeninami pojí tahle tradice a že si budu muset z dvanácti náhodně vybraných mužů muset vybrat jednoho, se kterým mám strávit zbytek života, a bylo mi z toho hrozně. Měla jsem pocit, jako by můj život skončil. Jako bych ztratila veškerou naději."

Na moment se odmlčím, než se dám do pokračování.

„Na tom prvním plesu mi bylo hrozně. Všichni mě pozorovali, všichni se mě snažili okouzlit a netušili, že jediné, po čem toužím, je nebýt tam. Chtěla jsem jen ležet v posteli a brečet. Když jsem odtamtud utekla, narazila jsem na Samuela."

Kyle se zostra nadechne, jako by si chtěl odfrknout a musel vynaložit veškeré síly, aby to neudělal.

„Byl to záhadný chlapík se sexy úsměvem a nebyl jedním z mých nápadníků. Nemluvil se mnou s vidinou toho, že si mě vezme. A mně se líbil. Ihned jsem mu propadla a pak už se všechno odehrálo strašně rychle. Díky němu jsem prožila lásku, po které jsem tolik toužila, i když trvala jen tak bolestně krátkou dobu."

Slzy se mi kutálejí po tvářích stejně rychle, jako mi srdce puká na malinké kousíčky.

„Jenže pak jsem zjistila to, že se mám stát královnou a že on se svého nároku na trůn hodlá vzdát. Věděla jsem, že nikdy nebudeme moct být spolu, protože buď bych se já musela vzdát trůnu nebo by se on musel stát králem. A to jsme ani jeden nechtěli. I když mi to zlomilo srdce, nechala jsem ho odjet."

„Takže to kvůli němu jsi byla celé měsíce jako hromádka neštěstí? Kvůli němu jsi měla zlomené srdce?"

Pohlédnu mu do očí a chytnu ho za ruce. Uleví se mi, když se mi nevysmekne. „Ale byl jsi tu ty," pousměju se. „Celou tu dobu jsem tě přehlížela, protože jsem myslela jen na něj, ale když jsem se přes něj konečně přenesla, uviděla jsem tě. Skutečně jsem spatřila to světlo, které v sobě nosíš, humor, kterým jsi mě dostával z deprese a lásku, která mě vysvobodila. Nezamilovala jsem se do tebe z vděčnosti nebo proto, že jsem neměla na vybranou. Zamilovala jsem se do tebe, protože jsi jedinej člověk, co mě kdy skutečně pochopil. Miloval jsi mě přes všechny moje vady, přes všechny moje smutky a bolesti, přese všechno, čím bych neměla být. Sdílel jsi se mnou všechno dobré i špatné, co se tenhle rok stalo, a já ti každým dnem víc a víc propadala."

Kyle mi setře vlhké tváře a opře si čelo o moje. „To odpoledne letos v létě, kdy jsme se poprvé skutečně políbili. Pamatuješ si na to?"

„Jak bych mohl zapomenout?"

„Ten den to bylo poprvé, kdy jsem si to uvědomila. Zamilovala jsem se do tebe, Kyle."