24 VEČERŮ

5. KAPITOLA

Mí nápadníci už jsou tu téměř týden a já už byla na schůzce se všemi. Kromě Kyla se mi zalíbil ještě Carter. Carter je o tři roky starší než já, o pět čísel vyšší než já a má nakažlivý úsměv. Ostatních deset nápadníků mě vlastně ničím moc nezaujalo. A když už mě nějaký zaujal, tak o pět minut později pronesl něco o mých prsou a já raději utekla, než abych mu věnovala další pozornost.

Na Samuela jsem narazila jen párkrát, ale nikdy jsme si nevyměnili víc než krátký pozdrav. Frustruje mě, že si od toho rána na koních drží odstup. Ale nejvíc mě štve, že bych mu za to měla být vděčná, ale nejsem.

Dnes se, na oslavu prvního týdne, koná další ples. Otec byl nadšený, když jsem mu včera prozradila, že mě dva z princů zaujali, takže bych ten ples prý mohla využít k tomu, abych se k jednomu z nich přiklonila.

Annie mi na dnešek připravila šaty v tmavě zelené barvě s průhlednými rukávy a ozdobným výstřihem. Vlasy jsem dnes chtěla mít navlněné a rty rudé. Annie mi vyšla ve všem vstříc a teď, když stojím před vysokým zrcadlem ve své šatně, se na sebe nemůžu vynadívat.

„Nechceš se ke mně dnes večer připojit? Můžeš vzít i Marcuse."

„Jsi hodná, Bridget, ale víš, že já se radši držím stranou. Budu tu pak na tebe čekat a pomůžu ti se odstrojit, dobře?"

Chápu její nelibost, ale byla bych ráda, kdyby ji alespoň jednou kvůli mně překonala.

Když vejdu do nazdobeného sálu, všichni přítomní se mi začnou klanět. V davu si všimnu Kyla v černém obleku, jak mi s úsměvem pokyne hlavou. Carter udělá totéž, když s ním navážu oční kontakt. Otec se z dnešního večera na poslední chvíli omluvil kvůli neodkladným vladařským povinnostem, ale alespoň donutil Willa, aby mi tu dělal společnost. Posadím se na trůn vedle něj.

„Zkus vypadat aspoň trochu vesele, Williame."

„Dneska hrají Rangers s Bostonem a já se chtěl koukat," odfrkne si. „Buď ráda, že tu vůbec jsem."

Můj bratr umí být pěkná osina v zadku, když není po jeho.

Všimnu si, jak se davem prodírá Hubert – světlovlasý mladík, co je nakonec jen o dva roky mladší než já. S ním jsem byla na rande teprve před dvěma dny a byla to jedna ze schůzek, na kterou bych raději nešla. Celou dobu se prapodivně culil a když zrovna něco neříkal, civěl mi na prsa.

Kdyby to aspoň nedělal tak okatě!

„Vaše Výsosti," ukloní se přede mnou. Ano, ani jsem mu nenabídla, aby mi říkal Bridget.

„Dobrý večer, Huberte."

„Mohl bych vás požádat o tanec?"

„To byste určitě mohl, ale bohužel se vám musím omluvit. Právě jsem dorazila a ráda bych si pohovořila s bratrem, pokud se neurazíte."

To ho evidentně naprosto zaskočí. „Aha, jistě, no, tak třeba později."

S předstíraným úsměvem přikývnu a sleduju, jak se ztrácí v davu.

„To nebylo hezký, Bridget. Co když jsi právě odpálkovala budoucího manžela?"

„Toho bych si nevzala ani kdyby mě mučili," odfrknu si.

Pohledem se střetnu s Carterem, který se na mě zářivě usměje a když mu úsměv oplatím, sebere odvahu a dojde až ke mně. Ukloní se a můj úsměv se ještě rozšíří, když ke mně natáhne ruku. „Zatančíte si se mnou, Bridget?"

„Ráda," přitakám. Kývnu na bratra, který si Cartera zkoumavě prohlíží. Carter mě chytne kolem pasu, ale drží si vhodný odstup.

„Všiml jsem si, jak jste odmítla Huberta. Můžu se zeptat proč?"

„Nechoval se ke mně na naší schůzce vhodně," odvětím upřímně.

Carter přikývne, dál se nevyptává.

Když se se mnou zatočí, poprvé si všimnu Samuela, jak se opírá o stěnu za námi. Už když jsem vešla do místnosti, snažila jsem se ho najít, ale myslela jsem, že tu není. Srdce mi nadšeně poskočilo, když mi došlo, že jsem se spletla.

„Moc vám to sluší, Bridget," pochválí mě, ale já jsem najednou úplně paralyzovaná. Přestože se dívám na Cartera, cítím na sobě Samuelův pohled a nedokážu se soustředit.

„Vám taky, Cartere."

Carter je fyzicky přitažlivější než Kyle. Má husté černé vlasy, oholenou tvář a plné rty. Je sice nižší než Kyle, ale i tak se mi líbí víc. Osobností mě ale zase víc přitahuje Kyle.

Ani jeden se ale Samuelovi nemůže rovnat.

„Já, no, omluvil byste mě na moment, prosím? Nějak mi vyschlo v krku."

„Jistě," přikývne a odstoupí ode mě. Projdu davem a vyběhnu ven na chodbu. Sesunu se na zem, když zmizím z dosahu všech hostů.

Netrvá to ale ani minutu, než se v chodbě objeví Samuel.

„To utíkáte přede mnou, princezno?"

Vzhlédnu k jeho sebevědomému úsměvu, který tají dech. „Proč se na mě pořád díváte, Samueli? Poslední dny jste se mi vyhýbal a najednou ze mě nespustíte zrak."

Samuel se posadí vedle mě. Jeho náhlá blízkost mě zaskočí. „Kyle mě poprosil, jestli bych ho dneska nedoprovodil. Jinak bych se ti vyhýbal dál."

„Takže už si tykáme?"

„Pokud ti to nevadí."

„Mělo by mi to vadit, rozumíš? Nejsme přátelé, ani tě neznám."

Ticho kolem nás je téměř ohlušující. „Snažím se od tebe držet dál, ale když vypadáš takhle, je to těžké."

„Tohle bys neměl říkat. Máš snoubenku."

„Nechci si ji vzít, Bridget. Je to příšerná ženská."

„Tak by muž o své nastávající mluvit neměl," poznamenám, ale nezabráním smíchu, který se mi dere ze rtů.

„Jednou mi řekla, že jsou moje vlasy příliš rozcuchané na prince a že bych měl vyhodit svého kadeřníka," uchechtne se. Já vyprsknu smíchy. „Líbí se mi, když se směješ."

Dívám se na něj a téměř cítím své srdce, jak mi buší v hrudi. Stačí, aby mi položil dlaň na hrudník, a věděl by, co se mnou jeho přítomnost dělá.

A co by se mnou dělat neměla.

„Tenhle měsíc je poslední, který strávím bez Emily. Poslední, kdy si můžu užít trochu svobody."

V jeho přiznání jako by se skrývalo něco dalšího. Skrytá prosba.

„Takže v lednu už se budeš ženit?"

Přikývne. „Musím."

„A já budu zasnoubená."

„Zvláštní, že?"

„Že je tenhle měsíc pro nás oba posledním měsícem volnosti?"

„Přesně tak," přitaká.

Skloní zrak k mým rtům a to mě přiměje vyskočit na nohy. Srdce mám až v krku. „Já... měla bych jít."

Sam se zvedne a já musím vzhlédnout, abych mu viděla do očí. „Ráda jsem tě opět viděla, Samueli. Ráda bych tě ale požádala, abys mi před ostatními vykal. Nerada bych spustila nějakou šuškandu."

Skloní se ke mně a políbí mě na hřbet ruky. Tak jemně, že to téměř necítím. A přesto dost intenzivně na to, abych to cítila všude po těle. „Tykání bude ten nejmenší důvod pro šuškandu, princezno."