20. KAPITOLA

437 50 2
                                    

Když Willovi a otci oznámím, že se příští rok vdávat nehodlám, nasadí oba téměř totožný výraz. V ten moment si uvědomím, jak moc si jsou podobní.

„Nemůžeme na poslední chvíli razantně změnit plány, Bridget," namítne otec. „Lidé s tvými zásnubami počítají, pomysleli by si, že pokud pravidla nefungují ani v královské rodině, u nich taky nemusí. Mohlo by to mít vážné důsledky."

„Rozhodli jste se mi oznámit, že se mám za pár let stát královnou. Pokud chcete, abych to přijala, budete mi muset vyjít vstříc." Můj zrak se upře na zamračeného otce. „Pokud mě budeš nutit vdát se už teď, oficiálně oznámím, že se v ten správný čas stane králem William."

Will mě probodne vyčítavým pohledem. „To bys mi přece-"

„Co? Neudělala? A tys mi to udělat mohl? Ani jsi mi neřekl, že nikdy nehodláš usednout na trůn! Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou. Nemám povinnost stát se královnou a nehodlám se jít stát, pokud příští rok neprožiju jako svobodná žena."

Otec si s Willem vymění nabručené pohledy, než se obrátí opět ke mně. „Tahle tradice se v našem království táhne už po desetiletí, Bridget. Nemůžu to změnit jen proto, že mi dáváš nějaká hloupá ultimáta."

„Můžeš udělat cokoli, co se ti zamane, otče. Jsi král. Lidé pochopí, že jsem taky jenom člověk. Uvítají vládkyni, která chce měnit zavedená pravidla, která chce prosazovat právo na lásku, ať už je člověk v jakékoli situaci," prohlásím. „Prosím tě, otče, apeluju na tvůj zdravý rozum. Nenuť mě provdat se za muže, kterého nemiluju."

Otec si s povzdechem schová hlavu do dlaní. „Tušil jsem, že mi tvá tvrdohlavost jednou začne všechno ztěžovat, ale doufal jsem, že to nebude tak brzy." Vzhlédne ke mně. „Ať je po tvém, Bridget. Svolám reportéry a oznámíme lidem, že letoškem započneme novou tradici."

Netrvalo ani hodinu, než se sem sjeli novináři ze všech bulvárních plátků, které všude po okolí vychází. Všichni vypadají jako hladoví supi, když před ně otec předstoupí. Já s Willem mu stojíme po boku. V davu zahlédnu i Kyla s Carterem, kteří se na mě s povzbudivými výrazy usmívají. „Dobré odpoledne, Arcadie," začne otec. „Jak všichni víte, má dcera Bridget měla za čtyři dny oznámit jméno jednoho z dvanácti uchazečů, kteří se sem sjeli, aby se ucházeli o její ruku. Bohužel, jak jste už určitě slyšeli, jsme s několika z nich měli jisté problémy, které vyústili v jejich poslání domů. Z bezpečnostních opatření a také na přání mé dcery tu s námi zůstali jen dva uchazeči. Bridget si s nimi, jak mi sama prozradila, vytvořila pevná pouta a sympatie.

Vím, že tato tradice už se v naší linie drží po desetiletí, ale jak se říká, změna je občas potřeba. A já netoužím po ničem víc, než aby byla má dcera šťastná. A proto jsme se rozhodli, že její zásnuby odložíme."

Dav zalapá po dechu.

„Jeden z mladíků, jehož jméno na Štědrý den oznámí, tu s námi zůstane po následující rok, aby se s princeznou lépe poznali a následující Vánoce buďto stvrdili svou lásku manželstvím, nebo se v dobrém rozešli napořád."

V davu novinářů se zvedne několik rukou. Otec vyzve ke slovu mladou blondýnku s dychtivým výrazem. „Dobré odpoledne," začne zdvořile. „Proč jste k tomuto rozhodnutí dospěli tak náhle? Po celé tři týdny jsme žili v domnění, že jde vše podle plánu."

Otec na sobě nedá znát rozpaky a odvětí pevným hlasem. „Již dlouhé měsíce jsem přemýšlel o tom, kdo po mně jednou převezme trůn. Vím, že většinou to padne na nejstaršího syna, ale William mi jasně naznačil, že se necítí být dost dobrý na vládnutí našemu království a já se rozhodl mu vyhovět. Požádal jsem svou dceru, která už od dětství vykazuje skvělé vůdčí schopnosti a lásku k našemu lidu, jestli se toho ujme. Ona souhlasila pod touhle jedinou podmínkou."

„Takže si myslíte, že je Její Výsost dost schopná na to stát se královnou? Přeci jen, je to žena," prohlásí bez vyzvání vysoký, přestárlý zrzek. Při jeho poznámce zalapám po dechu, stejně jako můj bratr.

„Vládnu téměř třicet let, takže už vím, co k tomu člověk potřebuje. A jsem si jistý, že se k této funkci nikdo nehodí lépe než právě Bridget." Propíchne zrzka tvrdým pohledem. „A pokud ještě jednou zpochybníte schopnosti mé dcery, vykážu vás ze zámku, je to jasné?"

Zrzek skloní hlavu, jako by se bál čelit otcovu pohledu.

„Ještě nějaké otázky?"

Nikdo z novinářů ruku nezvedne – pravděpodobně ze strachu z otce, který vypadá, jako by všechny nejradši spálil pohledem.

„Tak vám přeji hezký zbytek dne."

Všichni se mu ukloní a on s námi v závěsu zmizí ze scény.

24 VEČERŮWhere stories live. Discover now