17. KAPITOLA

431 60 5
                                    

Samuel si mě přitáhne zpátky k sobě, takže teď stojíme těsně u sebe. Cítím jeho kolínskou, která jako by proudila celou místností. „Kdy ses vrátil?"

„Asi před půl hodinou," odvětí. „Chtěl jsem tě překvapit."

Vzhlédnu k němu a k černé masce, která zakrývá většinu jeho krásné tváře. „Strašně jsi mi chyběl," přiznám šeptem.

Sam se na mě uculí. „Ty mně víc, princezno."

Tváře mi zrůžoví. „Slyšela jsem, že jsi zrušil zasnoubení."

„Přece jsem ti řekl, že to udělám."

„Já vím, ale... tak dlouho ses neozval, že mě napadlo, jestli sis to nerozmyslel."

„Rozmyslet si to? Nikdy," zavrtí hlavou. „Otec zuřil, když jsem mu řekl, že se nechci stát králem. Proto jsem tam zůstal tak dlouho, abych se ujistil, že nedostane infarkt," uchechtne se.

„A uspěl jsi?"

„Samozřejmě," zazubí se. „Teď už jen zbývá to oznámit Kylovi."

„Určitě se toho zhostí statečně."

„O tom nepochybuju," přitaká, „ale pořád je tu možnost, že se stane králem dvou království."

Jeho nevyřčená otázka mě zasáhne. „Nechci si ho vzít," šeptnu.

„Já vím, že ne."

Sam mě pohladí po vlasech. „Tak co mám dělat?"

„Můžeš si vzít Kyla, stát se královnou a vládnout po zbytek svého života Arcadii a zároveň i mému království. Můžeš být okouzlující vládkyně s ohromnou korunou na hlavě, porodit mu pár dětí a zestárnout po jeho boku."

Z té představy se mi svírá hrudník. „A druhá možnost?"

„Můžeš se trůnu vzdát. Můžeš říct svému otci, že se královnou stát nechceš a přenechat to Willovi." Will se mi zahledí do očí. „Ale to taky nechceš, nemám pravdu?"

Bolí mě to přiznat, ale v hloubi duše jsem se možná vždycky chtěla stát královnou. Miluju Arcadii, miluju náš lid a zastat se o to, že bude naše království po další desetiletí vzkvétat, bych chtěla.

„Ale to nikdy nebudeme spolu," hlesnu a cítím, jak se mi do očí derou slzy. Samuel se ke mně přitiskne ještě pevněji, jako by ten fakt chtěl smazat z povrchu zemského.

„Miluju tě, Bridget."

V ten moment jako by mi srdce vyskočilo z hrudi. Hudba kolem mě utichne, lidé zmizí a zůstane tu jen on a já. Naše duše, propletené do jedné. A těla, zaklesnutá jedno ve druhém.

Jak může mít tohle šťastný konec?

„Prostě mě jen drž," šeptnu se slzami v očích. A Samuel mě poslechne.

Tančíme spolu mlčky dalších deset minut, než se od něj odtáhnu.

„Rozloučím se s otcem a půjdu do své komnaty."

„Já si promluvím s Kylem a pak přijdu."

Přikývnu a oba učiníme tak, jak jsme slíbili.

V komnatě se svléknu z šatů, odlíčím se a položím se do horké vody, kterou jsem naplnila voňavými bublinkami. Ponořím si hlavu pod vodu a hledím do stropu.

Samuel se ke mně přikrade o chvíli později. Beze slova se svlékne a položí se za mě tak, že mi teď ležím na hrudníku mezi nohama.

„Zamknul jsi?"

„Samozřejmě," odvětí klidně. Hladí mě pod vodou po stehnech, po pupíku a ňadrech, ale není v tom nic sexuálního. Spíš jako nekonečná potřeba být si co nejblíž.

Položím mu hlavu do prohlubně mezi hlavou a ramenem a zavřu oči. Horká voda mě hladí po kůži, smývá ze mě pot a bolest, která se mi usadila ve svalech.

Přála bych si, aby dokázala smýt i bolest na srdci.

„Odjeď se mnou po Vánocích do Londýna," šeptne a políbí mě přitom na temeno hlavy. Vezme mě za bradu a stačí mou tvář čelem k jeho. Krátce mě políbí na rty. „Budeme se procházet po Tower Bridge, uděláme si piknik na břehu Temže, projedeme se červených autobusem a rozdáme si to v nejluxusnějším apartmá toho nejdražšího hotelu ve městě." Prstem mi obkrouží bradavku a zajede mi dlaní mezi nohy. Slastně zvrátím hlavu. „A pak pojedeme do Barcelony a vyfotíme se před Sagradou Familiou, v Řecku budeme skákat z útesů a na další Vánoce můžeme jet do New Yorku a prohlédnout si vánoční strom v Rockefellerově centru."

Vášnivě mě políbí na rty, zatímco mě prsty přivádí k šílenství.

„A pak budu přesně tohle dělat ve vaně v hotelu Plaza," šeptne a já při té představě vyvrcholím.

24 VEČERŮOnde histórias criam vida. Descubra agora