24 VEČERŮ

19. KAPITOLA

Dnes je 19. prosince, takže přesně pět dní do ohlášení mých zásnub. Samuel teprve před pár minutami odešel z mé komnaty, ale já mám pocit, jako by to byly měsíce.

„Bridget?" ozve se hlas mé nejlepší přítelkyně.

„Pojď dál," hlesnu od kosmetického stolku, u kterého jsem se uvelebila. Zírám na svůj odraz v zrcadle, za kterým se krátce na to zjeví i Annie. „Co se stalo?"

„Nechala jsem Samuela jít," odvětím.

Annie překvapeně zamrká. „Cože? Proč?"

„On se nechce stát králem, Annie. I kdybych odpískala tenhle konkurz na mou osobu, což by mě pravděpodobně stálo přízeň všech našich poddaných a zklamala bych otce, on se nechce stát králem. Nechce vládnout, chce být svobodný. Proto nárok na trůn přenechal Kylovi."

„Takže pokud si vezmeš Kyla, budeš muset vládnout dvěma královstvím? Seš na to připravená?"

„Nejsem," zavrtím hlavou, „ale třeba jednou budu."

„Takže to bude Kyle?"
„Carter mi před pár dny řekl, že ke mně necítí to co Kyle a že by to manželství nebylo fér ani k jednomu z nás. A já mu dala za pravdu. Pokud jsem si za poslední tři týdny k někomu z těch dvanácti opravdu vybudovala vztah, je to Kyle."

Annie se zhluboka nadechne, jako by si potřebovala dodat odvahu, než mi položí tu obávanou otázku. „Takže se provdáš za Kyla?"

„Pokud se za něj vdám, chci, aby to bylo z lásky. Řeknu otci, že se ujmu trůnu, pokud svolí, že zásnuby o rok odložíme. A pokud se za ten rok do Kyla zamiluju, vezmu si ho."

„On tě miluje už teď, víš to? Myslíš, že s tím bude souhlasit?"

„Nemiluje mě, ne opravdově. Miluju představu o mě, jakou jsem mu předložila, ale doopravdy mě nezná. Chci, aby věděl, koho si má vzít." Odhlédnu od ní a usměju se na sebe v zrcadle. „A takhle přesně to řeknu i jemu."

Kylův vřelý úsměv mi vždycky zvedne náladu. Ať už jsem sebezlomenější, jeho úsměv všemu dodá barvu. „Princezno," pozdraví mě.

„Jak se máte, Kyle?"

„Před chvílí jsem mluvil s Carterem. Prý se chystá po Vánocích opustit zámek?"

Přikývnu. „Dospěli jsme k závěru, že společné manželství by nebyl dobrý nápad."

Kyle chápavě přitaká, ale jako by měl tu jednu otázku vytetovanou přímo na čele – nedá se přehlédnout. . „Tak se zeptej," pobídnu ho.

„Já vím, že se známe jen krátce, Bridget. Vím, že ke mně necítíš to, co já k tobě, ale rád bych se držel naděje, že časem bys třeba mohla."

Líbí se mi, jak nenuceně jsme si začali tykat. Líbí se mi, jak se jeden druhém tak přirozeně přizpůsobujeme. „Můj otec chce, abych se jednou místo něj ujala trůnu já, ne můj bratr. Nepočítala jsem s tím, nechtěla jsem to, ale po několika dnech přemýšlení mi došlo, že být královnou Arcadie je to, v čem budu dobrá. A ráda bych po svém boku měla muže, co mě bude podporovat a pomáhat mi s věcmi, na které budu krátká. Zároveň ale nechci, abychom byli jen přátelé. Chci plnohodnotné manželství plné lásky a vášně a porozumění, ne jen vzájemného respektu."

Kyle se ke mně přisune a přikývne. „To bych taky chtěl."

Pousměju se na něj. „Řeknu otci, že se ujmu trůnu a budu se od něj učit všemu, co by dobrá královna měla umět, když svolí s posunutím zásnub. Líbíš se mi, Kyle, ale pokud se máme vzít, ráda bych si byla jistá, že naše manželství bude přesně takové, po jakém oba toužíme. Nerada bych, abychom jen přežívali."

Kyle vypadá, jako by rozuměl naprosto každému mému slovu. Jako by přesně totéž cítil i on sám. „Bude mi ctí strávit s tebou příští rok, Bridget."

„Nápodobně, Kyle," uculím se.

A i když vím, že je tohle správné rozhodnutí, někde v srdci mám díru, kterou nikdo kromě Samuela nezaplní.