Moony's heiress | Draco Malfoy

33.☾ Špatná rozhodnutí

„Už jsem nevěřil, že tu poslední ránu chytím. Snad si to Cormac moc nebere." řekl Ron egoisticky večer po náboru do nebelvírského famfrpálového týmu. Bohužel jsem tam nestihla přijít, protože jsem měla moc práce s úkolem na lektvary. Zjistila jsem ale, že má Hermiona nového ctitele. „Já mám dojem, že se mu líbíš, Hermiono." řekl Ron. Všichni tři jsme se na Rona podívali. Obsadil celý gauč a nás nechal sedět na zemi.

„Je odporný." zakroutila nad tím hlavou Hermiona. Vážně je. Vzhledově i povahově.

„Slyšelas někdy o kouzlu Sectumsempra?" otočil se Harry na Hermionu.

„Ne, neslyšela. Kdybys měl sebeúctu, tak tu učebnici vrátíš." řekla Hermiona. Učebnice, kterou si Harry vzal z poličky je popsaná, zaškrtaná a díky tomu má Harry správný postup na smrtící lektvar. Hermiona se z toho, že není nejlepší ve třídě pořád nepřenesla.

„To ani náhodou. Je nejlepší ve třídě. Dokonce lepší než ty. Křiklan ho má za génia." řekl Ron. Harmiona třískla s novinami a podívala se na Rona. „Co?" zeptal se.

„Komu ta učebnice patřila? Podíváme se." Hermiona se zvedla na kolena a chtěla Harrymu knihu vzít. Ten se však i s knihou uhnul na stranu.

„Ne." řekl a vstal.

„Proč ne?" zeptala jsem se.

„Má křehkou vazbu." řekl Harry.

„Tak křehkou vazbu, říkáš?" zeptala se Hermiona a následovala ho po místnosti.

„Jo." řekl. Ginny Harrymu sebrala učebnici z ruky a začala v ní listovat.

„Princ dvojí krve." přečetla Ginny ze zadní strany.

„Kdo?" zeptala jsem se a taky jsem vstala.

„Tady se píše: "kniha patřil princi dvojí krve."" řekl Ginny a já jsem se na Harryho tázavě podívala. Ginny mu knihu vrátila a Harry odešel pryč z místnosti. Povzdechla jsem si.

„Princ dvojí krve." zopakovala jsem. Hermiona se na mě zvláštně podívala. „Zajdu do knihovny." řekla jsem a otočila jsem se na podpatku.

„Cože? Teď? Už je dávno po večerce." řekla Hermiona za mnou.

„Jen si dojdu pro jednu knihu. Nikdo mě neuvidí, slibuju." řekla jsem a vyšla jsem ze společenské místnosti. Popravdě jsem chtěla pátrat po další knize podepsanou princem dvojí krve. Nevím, jestli vůbec něco najdu, ale musela jsem to zkusit.

V knihovně překvapivě nebyl nikdo. „Lumos!" řekla jsem a hrot mé hůlky se rozsvítil. Přišla jsem k polici s učebnicemi. Našla jsem si záložku s lektvary a prohledala jsem všechny. Ani jedna nebyla jakkoli popsaná. Povzdechla jsem si. Pak jsem si ale všimla ještě jedné učebnice na lektvary, ale ve špatném oddílu. Vytáhla jsem jí a všimla jsem si vyčuhujícího papíru. Knihu jsem dala na stůl, ale papír jsem vzala do ruky. Rozevřela jsem ho a vykouklo na mě neskutečně velké množství úhledně napsaných slov. „Felix felicis." přečetla jsem nadpis. Jemně jsem se ušklíbla a začala jsem číst. Zdálo se mi zvláštní, že by tak složitý recept byl založen v knize ve špatném oddělení. V tu chvíli jsem uslyšela kroky. „Nox." špitla jsem a papír jsem rychle strčila do kapsy. Rychle jsem se schovala pod stůl a doufala, že mě nikdo nenajde. Pak jsem si ale vzpomněla, že jsem nestihla uklidit. „Sakra." špitla jsem a hned jsem si rukou zakryla pusu.

„Je tam někdo?" ozval se hlas. Zdálo se mi, že můj dech je hlasitější, než kdy před tím. Kroky se pomalu blížily. Zavřela jsem oči, jakoby to pomohlo v tom, aby mě nikdo nenašel. To však nepomohlo. Židle přede mnou se rychle odsunula a to mě donutilo otevřít oči. „Vylez. Nejsi ani trochu nenápadná." teď už jsem ten hlas poznala. Nevěděla jsem, jestli se mám radovat, nebo brečet. Povzdechla jsem si a neochotně jsem vylezla z mého úkrytu. „Úkryt od stolem není zrovna nejoriginálnější." řekl Draco bez jakékoli emoce. Jeho obličej osvětlovala jen hůlka.