Moony's heiress | Draco Malfoy

8.☾ Návštěva Prasinek

Podzim vystřídala zima a já jsem šla s Ronem a Hermionou do Prasinek. Kvůli minulému zameškání jsem byla smutná, takže jsem nehodlala nic vynechat. Bylo mi líto, že jsme Harryho nechali na hradě smamotného, ale nedalo se nic dělat. Zrovna jsme u Chroptící chýše. „Je to prý nejstrašidelnější dům v Británii? To už jsem říkala" zeptala se Hermiona.

„Dvakrát" odpověděl ji Ron.

„Aha." řekla Hermiona. Usmála jsem se.

„Nechcete jít kousek blíž?" zeptala jsem se z ničeho nic. Ten dům mě nehorázně lákal.

„Cože?" zeptal se vystrašeně Ron. Je to strašný strašpytel. Nejvíce se bojí pavouků.

„K Chroptící chýši." řekla jsem. Hermiona jen s přikývla.

„No.. Abych pravdu rěkl, tady je to docela dobrý." usmála jsem se. Nějakou takovou odpověď jsem čekala. Nebudeme ho ale nutit.

„Ale ale. Kdopak to tu je." všichni tři se naráz otočíme. Draco Malfoy a jeho kamarádi. Vincent Crabbe a nějaký kluk, kterého jsem neznala. „Hledáte svůj vysněnej domov?" zeptal se Malfoy. „Není to na tebe moc nóbl, Weasleyánku?" nad tím oslovením jsem se zašklebila. „Nespíte doma všichni v jednom pokoji?" zeptá se pohrdavě. Tentokrát ho už ale vážně vraždím pohledem. Jen se na mě usmál.

„Drž hubu, Malfoyi." bránil se Ron. Nejradši bych teď poničila Malfoyovu krásnou tvář. Ale to dělat nebudu. Já řekla krásnou?

„Hele, to nebylo zdvořilý." ohradil se Malfoy. „Hoši, je na čase Weasleyánka naučit, jak se chovat k lepším lidem." řekl Malfoy a Hermiona se nahlas zasmála.

„Snad tím nemyslíš sebe?" zeptala jsem se a šla jsem k němu blíž.

„Jak to semnou mluvíš, Lupinová?" zeptal se pohrdavě. „Běž si za svým ubohým tatínkem a už se do Bradavic nevracejte!" zařval na mě. Ubožák.

„Neber si do pusy mého tát-" ani jsem to nedořekla a Malfoye trefila koule. S Hermionou jsme se podívaly tím směrem. Nikdo tam nebyl. Malfoy a jeho kamarádi vypadali vystrašeně.

„Kdo je to?" zavolal Draco s třesoucím se hlasem. Přiletěla na něho další sněhová koule. Malfoy zařval. A další. Udiveně jsem na ně zírala. „Dělejte něco pitomci!" zařval na svoje kamarády. Asi bych nebyla úplně ráda, kdyby mě můj kamarád nazýval pitomcem.

„A co?" zeptal se ten kluk, kterého jsem neznala jménem. Něco mu stáhlo čepici a Crabbeovi kalhoty. Pak ho to bouchlo a Crabbe vyletěl do dálky. Hermiona se zasmála. Taky mi to bylo k smíchu. Molfoyova kamaráda něco točilo za šálu, zatímco Draco zakopl o Crabba. Pak ho to táhlo směrem k Chroptící chýši. Smála jsem se.

„Copak, Malfoyi? Ztratils lyže?" ozval se zamnou Ron. Draco se zvedl a utíkal zpátky.

„Uhni mi z cesty!" zařval na Crabba, když běžel pryč. „Zmiz!" všichni tři utíkali pryč.

„Malfoyi! Počkej!" zavolal Crabbe, který byl poslední. S Hermionou jsme se tak smáli, že jsme se za břicho popadaly. Ronovi to nadzvedlo bambulky u čepice a Hermioně vlasy. V tuhle chvíli jsem přesně věděla, kdo to je.

„Harry!" zakřičela na něho Hermiona se smíchem. Harry si sundal plášť a konečně jsme ho mohli vidět. Taky se smál.

„Zatraceně Harry. Nahnal jsi mi strach." informoval ho Ron o své situaci. Já a Hermiona jsme se pořád smály. Když jsme se konečně uklidnily, vydali jsme se na cestu zpátky do Prasinek.

☾☾☾☾☽☽☽☽

„Pobertův plánek?" zeptala jsem se Harryho, když nám vysvětloval, jak se sem dostal.

„Ty mizerové! O Pobertově plánku mi nikdy nic neřekli." zuřil Ron. Já jsem také nevěděla, že něco takového existuje.

„Harry si ho nenechá. Odevzdá ho profesorce McGonagallové. Viď, že jo?" zeptala se Harryho. Skepticky jsem se na ní podívala. Někdy mi přijde až moc správňácká.

„To určitě. A neviditelnej plášť k tomu." řekl sarkasticky Ron. Hermiona jeho poznámku ignorovala. Prasinky jsou vážně moc pěkné. Podívala jsem se na Harryho. Usmál se na mě. Opětovala jsem mu to.

„Jé, podívejte. Madam Rosmerta. Ronova favoritka." vytáhla mě Hermiona z transu. Podívala jsem se na paní, která přitloukala nějakou ceduli. Měla kudrnaté vlasy.

„To není pravda!" bránil se Ron.

„Paní profesorko!" ozvalo se najednou.

„Korneliusi!" odpověděla na zvolání ministra kouzel Korneliuse Popletala. Co ten tady sakra dělá?

„Dovolíte, pane ministře." řekl Hagrid. Chtěl mu otevřít dveře, ale nějak se mi povedlo je vyrvat z pantu.

„Hagride." řekl Popletal.

„Ahhh ne, promiňte." omluvil se Hagrid.

„Rosmerto, drahoušku, doufám, že obchody kvetou." řekl Popletal Rosmertě.

„Kvetly by mnohem víc, kdyby ministerstvo do mý hospody ob den neposílalo ty zatracený mozkomory!" rozčilovala se Rosmerta. Hrozila Popletalovi kladivem. Bylo to docela komické.

„My totiž.. Pátráme po uprchlém vrahovi." oznámil Popletal.

„Sirius Black v Prasinkách! Co by tu hledal?" divila se madam Rosmerta. Popletal jí něco zašeptal.

„Harryho Pottera!?" divila se. Někde se tam vedle nich objevila profesorka McGonagallová. Ani jsem nepostřehla, že se tu objevila.

„Pojďte." řekl Popletal, zatímco vstupoval dovnitř. Podívala jsem se vedle sebe, ale Harry nikde. Sledovala jsem stopy, které se dělaly ve sněhu.

„Harry!" zavolala jsem. Strčil do nějakého pána. Ten se podíval za sebe, ale nic tam nebylo. Logicky, když na sobě měl neviditelný plášť. S Ronem a Hermionou jsme se hned rozběhli za stopami. Jakmile se nám otevřeli dveře od hospody, rychle jsme do ní zalezli.

„Vy tam! Nezletilý kouzelníci sem nesměj." ozvala se jedna z několika hlav, které vyseli před dveřmi.

„Zavřete ty dveře!" ozvala se další. Zamračila jsem se.

„Taková nezdvořilost." řekla uraženě Hermiona.

„Tupý hlavy." řekl Ron a Hermiona zavřela dveře. Hlavy se začali dohadovat, koho tím myslel. Koukli jsme se přes okénko do hospody s tím, že uvidíme Harryho. Harry na sobě měl ale neviditelný plášť.

„Tak si tady půjdeme sednout a počkáme na něho." oznámila jsem jim a šla jsem si sednout. Přemýšlela jsem nad tím, co tam asi tak můžou řešit. Koukala jsem na bílý sníh, když v tom najednou se v něm začali dělat stopy. „Hej!" bouchla jsem do Rona. „Podívejte!" zakřičela jsem. Sledovali jsme stopy. Najednou Harry odstrčil sbor, který zpíval nějakou vánoční koledu. Rychle jsme se za ním rozběhli.

„Promiňte!" řekla Hermiona, když jsme se mezi ně hodlali projít. „S dovolením."

„Veselé Vánoce." popřál jim Ron.

„Co je na nich veselý?" zeptal se jeden. Běželi jsme za ním dlouho, až jsme doběhli na místo, odkud jsme koukali na Chroptící chýši. Šla jsem blíž za Harrym. Hermiona mě chytla za ruku, aby mi v tom zabránila, ale já jsem to ignorovala. Harry seděl na kameni a brečel. Stále měl na sobě neviditelný plášť. Klekla jsem si k němu a sundala jsem ho z něho. Harry se na mě podíval. Po tvářích mu tekly slzy.

„Harry, co se stalo?" zeptala jsem se.

„Byl to jejich přítel" zavzlykal. „a zradil je. Byl to jejich přítel!" zařval. Jeho hlas se rozléhal po lese. „Doufám, že mě najde. Až mě najde, budu připravenej. Až mě najde, zabiju ho!" zase zařval. Koukal mi do očí.