Moony's heiress | Draco Malfoy

36.☾ Vánoční večírek

„Vážně jsi v pohodě?" zeptala jsem se Hermiony druhý den ráno. Mířili jsme do knihovny. Vypadala zničeně. Nemohla jsem jí vidět trpět.

„Jasně, že jsem. Proč bych neměla?" zeptala se Hermiona, ale její tón hlasu tomu moc neodpovídal. Podívala jsem se na své ruce. Dracovy prsteny se leskly a když se zelený kámen setkal se sluncem, zesvětlil se. Vážně jsem nevěděla, jak mám Hermioně pomoc.

„Vážně?" zeptala jsem se jí se starostí v hlase. Otevřela jsem dveře do knihovny a vzpomněla jsem si na Draca. Jak jeho krásnou tvář osvětlovalo světlo hůlky.

„Samozřejmě, že si může líbat koho chce. Je mi to úplně jedno." řekla Hermiona. U nás se objevil Harry. Hermiona vytáhla z police několik knih a šla s nimi někam pryč. S Harrym jsme ji následovali. „Že jsem si myslela, že spolu půjdeme na Křiklanův vánoční večírek? Jo, ale za daných okolností jsem se musela zařídit jinak." řekla Hermiona a natáhla se po další knize.

„A zařídila?" zeptal se Harry a Hermiona dala jinou knihu do police.

„Ano. Proč?" zeptala se a významně se podívala na Harryho.

„Když ani jeden z nás nemůže jít s tím, s kým by si přál, můžeme jít spolu jako kamarádi." řekl a otočil se na Hermionu.

„Proč mě to nenapadlo?" řekla Hermiona.

„S kým tedy jdeš?" zeptal se Harry.

„No, to je překvapení. Teď se musíme postarat o tebe. Nemůžeš jít s kýmkoli." řekla Hermiona a na chvíli se mi zdálo, že úplně zapomněli na to, že tu vůbec jsem. „Ello? S kým jdeš ty?" zeptala se mě Hermiona a já se na ní nechápavě podívala.

„Já jsem na Křiklanův večírek pozvána nebyla." řekla jsem váhavě.

„Já ti to zapomněla říct?" zeptala se mě Hermiona a já na ní nechápavě koukala. „Křiklan mi řekl, že jsi zvána. Měla jsem ti to říct." řekla Hermiona a já na ní pořád nechápavě koukala. I kdybych nebyla pozvána, mohla bych jít jako doprovod, ale já se těmto akcím vyhýbala obloukem.

„Asi tam nepůjdu." řekla jsem a znovu jsem pohlédla na prsten se zeleným kamenem. V slabém světle knihovny byl skoro černý.

„Cože?!" vyjekla Hermiona. „Musíš tam jít." řekla a tentokrát měla nechápavý výraz ona.

„Asi ne." řekla jsem tiše. V ten den mívám setkání s Dracem v knihovně. Nechtěla jsem to zameškat.

„Vidíš tu holku?" otočila se Hermiona na Harryho a mou odpověď úplně ignorovala. „To je Romilda Vaneová. Snaží se ti podstrčit nápoj lásky." řekla Hermiona a já nevěřícně koukala na tmavovlasou holku. Měla krásné kudrnaté vlasy a velké hnědé oči.

„Vážně?" zeptal se Harry. Hermiona se zašklebila a luskla mu prsty před obličejem.

„No tak! Dělá to jen proto, že tě považuje za vyvoleného." řekla Hermiona s znechucením v hlase.

„Ale já jsem vyvolený." řekl Harry s úsměvem. Se smíchem jsem nad tím zakroutila hlavou. Hermiona ho flákla kusem pergamenu, který se válel na stole vedle ní. Harryho úsměv se zvětšil.

„Jo, emm. Promiň, vtip." řekl Harry v obraně. Hermiona měla na tváři nechápavý pohled. Teď jsem smích zadržovala jen ztěžka. „Pozvu toho, kdo se mi líbí. Fajn holku." řekl Harry.

☾☾☾☾☾☽☽☽☽☽

Nevěřím, že mě do tohohle Hermiona donutila. Světle modré šaty byly dlouhé po kolena. Cítila jsem se trochu nekomfortně, ale nejvíc mi vadilo, že jsem dnes večer nemohla být s Dracem. Když jsem přišla, všude bylo hodně lidí. Snažila jsem se najít Hermionu, ale zdálo se, že tu ještě není. U mě se objevil Neville. Překvapeně jsem se na něho podívala. Měl na sobě úbor číšníka a v ruce držel tác se skleničkami.

„Dáš si?" zeptal se mě.

„Jo, jasně." popadla jsem jednu skleničku a celou jsem jí vypila. Neville na mě zkoumavě koukal. Po chvíli zavrtěl hlavou a odešel.

„Slečno Lupinová." objevil se za mnou Křiklan.

„Dobrý večer, profesore." řekla jsem a nasadila jsem veselý výraz. Vůbec jsem tu neměla co dělat.

„Jak se vám líbí na mém večírku?" zeptal se s velkým úsměvem.

„Je tu zábava." usmála jsem se a doufala jsem, že mým slovům uvěří.

„Rozhodl jsem se, že se nechám vyfotografovat s každým významným hostem." řekl. „Máte chvilku čas?" zeptal se. Jemně jsem přikývla. Objevil se u nás vysoký muž s velkým fotoaparátem. Usmála jsem se do objektivu a foťák cvaknul. Kolem nás se rozlehl blesk a Křiklan se otočil na mě. „Děkuji vám." řekl s úsměvem. „Už bála nebudu rušit, musím si jít promluvit s dalšími hosty." řekl a odešel.

Najednou se u mě objevila Hermiona. Její růžové šaty jí slušely a na obličeji měla ztrápený výraz. „Děje se něco?" zeptala jsem se se starostí v hlase.

„Potřebuju se schovat před Cormacem." řekla Hermiona a já na ní nechápavě pohlédla.

„Tys pozvala jeho." řekla jsem a Hermiona zakroutila očima. Po chvíli ale přikývla. Najednou hluk v místnosti utichl. Hermiona koukala někam za mě.

„Nesahej na mě, špinavej motáku!" slyšela jsem Dracův hlas. Otočila jsem se a spatřila jsem ho. Školník Filch ho vedl do prostřed místnosti.

„Pane profesore Křiklane, právě jsem objevil tohoto chlapce, jak se schovával nahoře v chodbě. Tvrdil, že prý má pozvání na váš večírek." řekl Filch.

„Dobrá, chtěl jsem se sem vetřít! Spokojený?" vyjekl Draco. Profesor Snape k němu vykročil.

„Já ho vyvedu ven." řekl a dlouhou chvíli na Draca hleděl.

„Samozřejmě, profesore." řekl Draco. Otočil se k odchodu, ale zastavil se. Jeho pohled se střetl s mým. Co tu sakra chtěl? Chvíli na mě jen tak hleděl a pak odešel i se Snapem.

„Prosím, vážení, pokračujte!" zavolal Křiklan. Místností se zase rozlehly hlasy a rozhovory. Podívala jsem se na Hermionu vedle mě. Strnule stála na místě. Rychle a nenápadně jsem vyběhla z místnosti. Chodby byly prázdné a tiché. Jediné, co bylo slyšet byly kroky Snapa a Draca. Naklonila jsem se přes roh a sledovala jejich chůzi.

„Možná jsem Bellovou zaklel, možná ne. Co chcete?" vyštěkl Draco. U srdce mě zabolelo při pomyšlení, že by Draco Bellovou zaklel. Ale nebylo by to jasné? Ten den v hostinci. Šel na toalety. Všechno by to bylo až moc podezřelé. Nechtělo se mi tomu ale věřit.

Snape Draca přimáčkl ke stěně. „Musím tě chránit!" zasyčel Snape. „Dal jsem neporušitelný slib."

„Žádnou ochranu nepotřebuju." ohradil se drze Draco. „Vybral k tomu mě! Ze všech ostatních! Mě! Já ho nezklamu!" řekl Draco a hlavou mi běžela spousta otázek.

„Máš strach, Draco. Pokoušíš se to zakrýt, ale je to zřejmé. Nech mě, abych ti pomohl." řekl šeptem Snape.

„Ne!" vykřikl Malfoy. „On vybral mě! Tohle je moje chvíle!"