Moony's heiress | Draco Malfoy

22.☾ „Ta ženská mě děsí"

„Tichošlápku! Copak jsi se zbláznil? Prozradíš celou operaci!" okřikl Moody Siriuse, který byl zrovna ve své psí podobě. S Fénixovým řádem jsme v Londýně na hlavním nádraží. Jakoby Moodyho oblečení nebylo už tak dost nevšední. Sirius se rozběhl dolů po schodech a Harry běžel za ním.

„Chci se stát členkou Řádu." řekla jsem a táta se na mě ustaraně podíval.

„Doro, ještě ty s tím začínej" povzdechl si.

„Já chápu, že to pro mě je z bezpečnostních důvodů špatné," řekla jsem, protože to byla pravda. Už jen tím, že jste členem řádu, vystavujete se velkému nebezpečí. Bojovat proti Smrtijedům není zrovna bezpečná věc. Řád není bezpečný pro nikoho. „Hele, já chápu, že si o mě děláš starosti, ale já to zvládnu." snažila jsem se ho přesvědčit. „Už nejsem malá holka." řekla jsem. „Štve mě, že všichni kolem mě něco ví a já ne. Když mi to nebudeš říkat ty a ani mi to neřekne Brumbál, dozvím se to zase jako poslední?" vyčítala jsem mu. Táta mě chytl za rameno.

„Až ti bude osmnáct." slíbil.

☾☾☾☾☽☽☽☽

„Harry! Pojď do vlaku, čekala jsem na tebe." řekla jsem, když jsem ho vytrhla z transu. Podívala jsem se tam, kam koukal a zase na něho. Nic zajímavého tam nebylo. „Děje se něco?" zeptala jsem se starostlivě.

„N-ne. To je v pohodě." řekl a vešel do vlaku. Nechal mě tam stát úplně samotnou. Všude kolem mě probíhali studenti, kteří se loučili se svými rodinami. Nadechla jsem se a podívala jsem se přímo před sebe. Draco stál opřený o zeď a jeho pohled směřoval přímo na mě. I přes tu vzdálenost jsem si dokázala představit jiskry v těch jeho šedých očích. Na sobě měl černé sako a pod nim černý rolák. Náš oční kontakt přerušil až Goyle, který se někde objevil. Rychle jsem nastoupila do vlaku. Sedla jsem si do prvního kupé, kde na mě už čekali ostatní a vzala jsem si mudlovskou knihu.

☾☾☾☾☽☽☽☽

„Jak to, že tě Ministerstvo nechá volně běhat, Pottere?" objevil se za námi Draco a jeho kamarádi, když jsme přijeli do Bradavic. Už s tím zase začíná. Draco si prostě nedá říct. „Užívej si, dokud můžeš. V Azkabanu už na tebe čeká cela s tvým jménem." sykl Harrymu do obličeje. Kdyby Ron Harryho nedržel, asi by ho na místě zmlátil. Dracovi se na tváři objevil vyděšený výraz.

„Ale ale, tady se někdo bojí, nemám pravdu, Draco?" zeptala jsem se a měřila jsem si ho zhnuseným pohledem. Tohle není ten Draco, se kterým jsem tu noc ve čtvrtém ročníku tancovala na plese.

„Co jsem říkal? Je to cvok." řekl Draco a mou poznámku ignoroval.

„Koukej mi už dát pokoj!" zařval Harry.

„Je to Malfoy. Co bys čekal?" zeptal se Ron. Harry se vyprostil z Ronova sevření a nechal nás tam stát.

Když jsme došli na cestu, Harry koukal na odjíždějící kočár, ve kterém seděla Cho. Nervózně jsem nakopla kámen. Ron se na mě otočil s tázavým pohledem.

„Ahoj." ozval se vedle mě hlas. Podívala jsem se na Nevilla, který taky koukal na odjíždějící kočár.

„Ahoj, Neville." řekli jsme Ron, Harry a Hermiona sborově. V tu chvíli přijel kočár a Harry na něho zvláštně koukal. „Co je to?" zeptal se a koukal překvapeně na prázdný prostor mezi námi a kočárem.

„Co jako?" zeptal se zvláštně Ron.

„To zvíře, co táhne kočár." vysvětlil Harry a pořád koukal na to stejné místo. Vůbec jsem nechápala, o čem mluví.

„Ten nic netáhne, Harry." řekla Hermiona. „Jede sám, jako vždycky. Harry prošel opatrně kolem toho místa, kde viděl ono zvíře a já jsem šla za ním.

„Nepřeskočilo ti." řekla dívka, která seděla v kočáru. Jasně, že jsem jí poznala. Často jsem jí potkávala na chodbách a po škole se o ní šíří různé žvásty. To mě docela mezí, protože působí jako milá holka. Má dlouhé blonďaté vlasy a modré oči. „Já je také vidím." řekla znovu a já jsem se podívala na Ronův výraz. Měla jsem co dělat, abych se kvůli němu nezačala smát. „Ale jsme tu asi jediní." řekla a Harry vlezl do kočáru. My ostatní jsme ho hned následovali.

„To je Střelenka Lásko.." začala Hermiona, ale hned se zarazila. Hodila jsem po ní káravý pohled.

„Lenka Láskorádová." opravila jsem ji a Hermiona hlasitě dýchala. Bylo to nepřirozené a divné.

„Zajímavý náhrdelník." řekla Hermiona, aby zakryla to, co řekla. Lenka svůj náhrdelník zvedla a začala ho mnout mezi prsty.

„Vlastně je to amulet." řekla a naklonila se k Nevillovi. „Odhání škrkny." Hermiona vykulila oči a Neville se nepřirozeně krčil v rohu. Co jim sakra je?  „Mám hlad." koukala Lenka nepřítomně za Harryho. „Kéž by byl pudink." koukala zasněně a kočár se rozjel.

„Co jsou to škrkny?" zeptal se Ron Hermiony.

„Nemám ponětí." řekla a já jsem zakoulela očima.

„Škrkny" začala jsem. „jsou malá vlezlá stvoření, kterých je velké množství a rychle se množí. Všude vlezou." řekla jsem a podívala jsem se na její amulet. „Kouzelník je v jejich přítomnosti nadšen asi jako mudla z bytu plného švábů." vysvětlila jsem a všichni kromě Lenky na mě divně zírali. „Co je?" zeptala jsem se ostražitě a poposedla jsem si.

☾☾☾☾☽☽☽☽

Ve Velké síni jsem si nemohla všimnout zvláštních pohledů mířených na Harryho. „Dobrý večer!" přerušil chod nejrůznějších konverzací Brumbál. „V profesorském sboru máme letos dvě změny. Vítáme zpět profesorku Červotočkovou, bude učit Péči o kouzelné tvory, dokud je profesor Hagrid na dočasné dovolené." oznámil nám. S Hermionou jsme si vyměnily tázavé pohledy. „Rovněž přivítejme novou učitelku Obrany proti černé magii, profesorku Dolores Umbridgeovou." malá žena s výrazným modrým oblečením se hlasitě zachychotala. „Jistě se připojíte a popřejete paní profesorce štěstí. A nyní, školník, pan Filch, mě jako obvykle požádal, abych vám připomněl-" Brumbál ani nestihl říct, co měl na srdci a profesorka Umbridgeová se hlasitě zasmála. Místností se rozlehlo ticho. Žena v růžovém se dramaticky zvedla.

„Byla u mýho řízení. Dělá pro Popletala." zašeptal Harry a já jsem se na něho podívala. Soustředěně sledoval ženu.

„Děkuji vám, pane řediteli, za vlídná slova na uvítanou." došla ke stupínku, kde Brumbál pravidelně každý první den školního roku vystupuje. Umbridgeová se na nás usmála. „Je vskutku báječné vidět vaše chytré a šťastné tvářičky, plné úsměvů. Jsem přesvědčena, že se z nás všech stanou velmi dobří přátelé." řekla.

„To určitě." okomentovali to Fred a George najednou a Umbridgeová je spražila káravým pohledem.

„Ministerstvo kouzel odjakživa považuje vzdělávání mladých kouzelníků za životně důležitou věc. Přestože každý ředitel vnesl do této historické školy něco nového," podívala se na Brumbála a ten se na ní usmál. „jedná-li se jen o samoúčelný pokrok, je třeba ho potlačovat." Ron se na nás se sarkastickým úsměvem podíval. „Uchovejme to, co musí být uchováno, zdokonalujme to, co je možné zdokonalit a odstraňme praktiky, které by měly být zakázány." zašeptala a nahlas se zase usmála.

„Ta ženská mě děsí." zašeptala jsem a Ron na mě souhlasně kývl. Ubridgeová si sedla zpátky na své místo a Brumbál začal tleskat. S ním tleskalo jenom několik málo studentů.

„Děkuji, profesorko Umbridgeová. To bylo skutečně nesmírně poučné" řekl Brumbál.

„Poučné? Taková snůška keců." řekl Ron.

„Co to má být?" zeptal se Harry.

„Kouzlení na chodbách mezi hodinami je zakázáno.." říkal mezitím Brumbál.

„To, že Ministerstvo se plete do věcí Bradavic." řekla Hermiona a dál pozorovala Brumbálův proslov.