Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 39.-Věřil jsem...

[2. 10. 1849, Gdaňsk]

Pohled🇬🇧:

Společně jsme já, Rusko, Srbsko, Francie a Bulharsko dojeli do Gdaňsku. Všichni byli nesmírně rádi, že je Rusko živý. Také ho přišli s nadšením uvítat.
Já, Prusko, Švédsko a Rusko jsme se postavili na nábřeží a hleděli na obzor. Nikdo jsme nic neříkal, nebylo třeba slov. Všichni jsme mysleli na to samé.
Prus.: "Myslíte, že už ho našli?"
Ozval se konečně Prusko.
🇷🇺: "Doufejme. Nikdy bych si to neodpustil."
🇸🇪: "Všechno bude dobrý. Já v to věřím."
Najednou jsme v dáli v mlze spatřili loď připlouvající k nám. Hned jsem poznal, čí je.
🇸🇪: "Hele, loď!"
🇬🇧: "Ta je moje."
Prus.: "Tu si vyslal na pátrání, nemám pravdu?"
Optal se Prusko, zatím co si vytahoval menší dalekohled.
🇬🇧: "Jo. Mám pocit, že to je ta, na který je i Řecko."
Asi to vzdali...Bože...
Prusko se podíval do dalekohledu a chvíli hleděl na loď. Pak mu najedou spadla čelist a vytřeštil oči. Zbledl tak, že jsme si mysleli, že omldí.
🇷🇺: "Prusko...Prusko! Prober se!"
Nereagoval. Vypadal, jako by právě spatřil ducha. Když už to trvalo moc dlouho, Rusko mu sebral dalekohled a podíval se sám. Ve vteřině vypadal úplně stejně.
🇷🇺: "No to mě..."
V půlce věty oněměl. Já sám si vzal dalekohled a také se podíval.
Já...nemohl jsem tomu uvěřit...zatajil se mi dech a přestal jsem vnímat okolí.
🇬🇧: "Čechy..."
Hlesl jsem. Mám snad vidiny? Nebo...nebo to je skutečnost? Je to skutečnost...ON ŽIJE!!! ON JE NAŽIVU!!!
🇬🇧: "Švédsko...dojdi okamžitě pro ostatní..."
Švédsko, který už to mezitím stačil vidět taky, mi napůl v šoku přikývnul a odběhl pryč. S Pruskem a Ruskem jsme si vyměnili udivené, ale šťastné pohledy.
🇷🇺: "Bůh nás má rád..."

Pohled🇨🇿:

Loď zakotvila v přístavu. Bez váhání jsme s Řeckem vyskočili z lodi. Viděl jsem je všechny...Nechtěl jsem tomu ani věřit. Británie, Francie, Rusko, Srbsko, Švédsko, Dánsko, Prusko, Španělsko, Bavorsko, Bulharsko...a všichni ostatní...všichni tu teď stáli a běželi mi naproti.
🇷🇸: "ČECHY, TY ŽIJEŠ!!!"
🇨🇿: "TO MĚ POS*R, SRBSKO!!!"
Zařvali jsme na sebe navzájem se Srbskem a rozběhli se proti sobě.
Narazili jsme do sebe a oba se svalili na zem. Ani nevíte, jak obrovskou radost jsem měl. Myslel jsem, že už je dávno po něm a není. Ten pocit...
Vtom nás někdo chytil za oblečení a vytáhl nás na nohy. Podíval jsem se nahoru...
🇨🇿: "RUSKO!!!"
🇷🇺: "POJĎ SEM!!!"
Rusko mě i Srbsko najedou obejmul. Tohle se mi snad zdá... Tak přece jenom při mě tam nahoře stojí! Rusko nás svíral tak pevně, že se nešlo vyprostit. Ale my se o to ani nepokoušeli. Byli jsme štěstím bez sebe, že to všechno dobře dopadlo. Najednou se k nám do společného objetí přidal Británie a s ním i Francie. Pak se jal nás obejmout i Prusko, Bulharsko, Španělsko a postupně se takhle přidali všichni. Vznikl takový velký chlumec a uprostřed něho jsem stál já.
Uvědomil jsem si jednu věc. Věc, která je krásná a hlavně důležitá. Že nejsem sám...Možná už nemám rodinu, ale mám své přátele... Mám na koho se obrátit, když jsem v neztázích, mám někoho, kdo mi pomůže. A já zase jim. Můžu na tom velkém krutém světě někomu věřit. A buďme upřímní, ne každý takový poklad má... Jeho cena je vyšší, než veškeré zlato a bohatství na zemi.
Teď nám bylo jedno, jestli vypadáme nebo nevypadáme jako nějací monarchové. Možná nejsme tak úplně lidé, ale máme stejné city jako oni. Radost, štěstí a útěcha byla silnější než cokoliv jiného.
Když jsme se pustili z jednotného objetí. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Všude se na mě usmívali šťastné tváře zemí...přátel...
🇨🇿: "Tak rád vás všechny vidím."
🇨🇵: "Díky Bohu, že jsi zpátky!"
Francii se v očích zaleskly slzy.
Prus.: "Už jsme ani nedoufali. Jseš celej?"
🇨🇿: "Víc jak nikdy!"
🇧🇬: "Proboha, tohle už nám nedělej!"
🇨🇿: "Pane Bože, děkuju vám nastokrát! Všem!"
🇷🇸: "Jak jsi to mohl přežít?!"
🇨🇿: "Měl jsem štěstí. Vyplavil jsem se na neznámý břeh a tam mi pomohli...lidé..."
Šťastnější už jsem ani být nemohl. Když tu jsem si náhle vzpomněl na Rakousko. Úsměv mi zmizel ze rtů jako když luskne.
🇨🇿: "Je tu někde Rakousko?"
🇸🇪: "Ne. Odjela s Uherskem před pěti dny do Vídně, už musí být daleko odtud."
S Uherskem?! Proč proboha s Uherskem?! Pět dnů...To jí nemám šanci nikdy dohonit! Teď už musí být dávno za Pozaní, jak jí mám dostihnout za pět dní?! Navíc, nemůžu rovnou odjet, když jsem nestihl ani vyjádřit všem poděkování. Pomohli mi přece! Ale...já musím...ne jenom kvůli sobě...
Pochmurně jsem se zamračil a zamyslel se.
🇨🇿: "Británie?"
🇬🇧: "Ano?"
🇨🇿: "Můžeš jenom na chvilku?"
Británie se na mě tázavě podíval. Vytáhl jsem ho ven z kruhu a udělal si odstup. Všiml jsem si nechápavých a rozhozených pohledů ostatních, doprovázených všelijakým šuškáním.
🇨🇿: "Proč Rakousko odjela?"
Zeptal jsem se Británie, když jsme byli venku z chumlu.
🇬🇧: "Nevím. Ale vypadala, že má naspěch. Sebrala se i s Uherskem hned, co jsme přistáli."
🇨🇿: "A proč jela s Uherskem?"
🇬🇧: "Nemám tušení."
🇨🇿: "Myslíš, že to souvisí s tím, co jsi mi říkal v Petrohradě?"
Británie se na mě mlčky podíval. Věděl jsem, co to znamená.
🇬🇧: "Je to možné."
🇨🇿: "Musím za ní."
🇬🇧: "Cože?!"
🇷🇸: "Co je? Co se děje?"
Objevili se u nás z ničehonic Srbsko s Ruskem, kteří už asi nemohli napětí z povzdálí vydržet. Vysvětlil jsem jim, o co jde a Rusko se Srbskem si vyměnili zděšené pohledy.
🇷🇸: "A ty tam chceš jet? Jako teď?!"
🇨🇿: "Nemám na vybranou. Nejde jen o mě, v ohrožení můžete být i vy."
Británie, Rusko a Srbsko se po sobě chvíli pochmůrně dívali. Nikomu se do toho nechtělo. Po chvíli si Rusko povzdechl a pohlédl na mě.
🇷🇺: "Připravte koně. Ať se může co nejdříve vydat na cestu..."
Británie okamžitě zaběhl za ostatními a všechno jim vysvětlil. Za chvíli už byl kůň osedlaný a já připravený k odjezdu.
Dostal jsem tašku s věcmi potřebnými na cestu a už šel ke koni, abych se vyhoupl do sedla a vyrazil. Už už jsem si dával první nohu do třmene, když tu mě někdo pevně chytil za rameno.
🇷🇺: "Čechy..."
Otočil jsem se a uviděl Rusko. S vážným výrazem v obličeji se mi upřeně zadíval do očí.
🇷🇺: "...Spoléháme na tebe."
Pronesl vážným hlasem. Chvíli jsme na sebe navzájem hleděli a pak já pravil:
🇨🇿: "Neboj se. Udělám všechno, co bude v mých silách."
🇷🇺: "Buď opatrný. Šťastnou cestu."
🇨🇿: "Díky."
Nasedl jsem na hřbet koně a podíval se na všechny země, co stály pode mnou. Všichni na mě zmateně koukali a čekali vysvětlení.
🇨🇿: "Omlouvám se, ale tohle je naléhavé. Vám všem dlužím velké díky, vy jste mi pomohli se vrátit sem. Jsem vám zavázán. Teď musím jet. Něco se děje a nemusí to dopadnout dobře. Ještě jedou díky. Brzy na viděnou!"
Naposledy jsem zavadil o pohledy několika zemí, včetně Británie. Nevypadal nadšeně, ale chápal to (jako většina). Ještě jsem stihl pohlédnout na Rusko, který na mě povzbudivě kývnul a tím se se mnou loučil. Pak už jsem nasměroval koně na jih, kopl ho do boků a-
🇨🇿: "Hyje!"
rozjel se směr Vídeň.