Poslední čarodějka [MaraudersϟFF]

IX. Zvěromág má hezčí vlasy

SIRIUS BLACK ── 9. září 1978

Probudily mě výkřiky.

Bylo svěží ráno a na trávě za okny Nebelvírské věže ležela třpytivá rosa. Mohlo být tak okolo jedenácté a já měl to štěstí, že byla sobota, takže jsem mohl vyspávat dle libosti.

Tedy nebýt Jamese Pottera, který se přiřítil do ložnice a ve dveřích málem přerazil polonahého Petera.

Remus, sedící ve své perfektně ustlané posteli s knihou v ruce, se šíleně lekl. "Co se děje, pro Merlina?!"

"PÁNOVÉ," hřímal James, "NEUVĚŘÍTE, CO SE STALO!"

"Nemusíš tady svým halekáním vzbudit půlku hradu, Dvanácteráku!" vztekal jsem se.

"Jasně, promiň," omlouval se James a mnul si zátylek. "Pardon."

"Řekneš nám, co se stalo, nebo to z tebe musíme vypáčit?" zeptal se Remus.

"LILY SOUHLASILA! Chápete to?!" ječel James. "Mám rande s Lily Evansovou!"

Na okamžik se v naší ložnici rozhostilo hrobové ticho. Vyměnil jsem si s Remem významný pohled a chvíli jsem váhal, zda Jamese nemám obvinit ze lži.

Ten kluk usiloval o přízeň Lily Evansové už bezmála dva roky a ona ho vytrvale odmítala. Jistě, většinou si za to mohl sám - jeho způsoby nadbíhání byly totiž víc než přehnané a tvrdohlavě odmítal všechny mé rady, což jsem považoval za jeho největší chybu.

To, že Lily nakonec souhlasila, se nám zdálo neuvěřitelné, ale taky naprosto báječné.

"Gratuluju!" přerušil ticho Červíček.

"Přeju vám to," souhlasil Náměsíčník. Otočil jsem se na něj. 

"Už jsem si říkal, kdy naše sázka skončí."

"Moment, vy jste se vsadili?" nechápal James.

Posunkem jsem pobídl Rema, aby začal vysvětlovat.

"Vsadili jsme se, že se ti podaří vzít Lily na rande před koncem školy," začal Remus.

"A nebo - že se ti to nepodaří vůbec," dokončil jsem.

James na mě chvíli šokovaně hleděl a v čokoládových očích se mu zračila nefalšovaná křivda. Pak na mě namířil obviňující ukazovák. "Ty ses vsadil, že bych neuspěl!?"

"Jistěže ne, můj nejdražší příteli," bránil jsem se. "Za koho mě máš?"

Jamesův výraz zjihl. "To jsem rád. Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout, Tichošlápku," otočil se na Rema. "Zato ty by ses měl stydět, Náměsíčníku!"

Spustil jsem nohy na dřevěnou podlahu a promnul si oči. Z Jamese sršela energie, jakou jsem u něj dlouho neviděl. Nadcházející rande s Evansovou ho zjevně nenechalo chladným. Snad proto za chvíli odběhl. Tvrdil, že potřebuje připravit pro Evansovou jedinečné a nezapomenutelné rande a taky se ptal, kde může narychlo sehnat kytici. Když jsme mu oznámili, že nevíme, zklamaně za sebou třísknul dveřmi.

Pořád v pyžamu jsem se vypravil do koupelny. Jenže Remus mě zastavil.

"Myslím, že mi dlužíš deset galeonů, Tichošlápku," připomněl mi. "A dalších pět za to, že jsi Jamesovi lhal a on si teď myslí, že jsem si vsadil na jeho neúspěch."

"Jak jsem měl vědět, že to Evansová nakonec přijme? Odmítala ho celé dva roky a nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěla měnit názor! rozčílil jsem se.