Smrt a Světlo života

7. Část

Dobře.
Fajn.
Jestli jsem si do teď myslela, že má krásný úsměv tak s tím co na svém obličeji vykouzlil teď se to nedá srovnat. Jeho oči jiskřili radostí a štěstím, okamžitě se zvedl došel ke mě a vtáhl do svého objetí. Myslím že kdyby mě nedržel tak se sesunu na zem. Do háje s mým pitomím tělem. Neváhala jsem ani na vteřinu a ovinula své ruce kolem jeho těla. Necítila jsem žádné hřejivé teplo přesto mi přišlo jako bych do téhle náruče už dávno patřila. Jako bych ji znala, ale to není možné. Nikdy předtím jsem Orthose neviděla natož abych ho objímala.
Tak proč mám takový pocit?
Je to zvláštní, ten pocit co při něm mám, ať se snažím jakkoliv nemůžu se tomu bránit a nemůžu to popřít. Je to jakoby mě očaroval, ale třeba se v jeho přítomnosti takhle cítí každá žena, ne jen já. Věřím tomu že s jeho šarmem musí mít na kontě pěkný počet zářezů, když k tomu připočítám i to že je následník trůnu. Nemusí v tom hrát roly ani to že je neskutečně sexy, dobře, taky to je podstatné, ale spíš jen třešnička na dortu. Nevím jaké ženy mají na Argonu, ale vsadím cokoliv že když se na ně byť jen usměje nebo kolem jen projde dožadují se jeho pozornosti, protože je to přece budoucí král. Nemyslím si že v tom se jejich ženy a naše budou lišit. Sakra, ani mě nenechává chladnou že semnou mluví a tím že je duch má jen poloviční šarm. Co teprv až ho přivedu mezi živé, to už asi nerozdýchám.
Několik minut jsme se objímali a pak jsem se omluvila, že se jdu převléct. Nebyla to tak úplně pravda. Musela jsem si dát další sprchu, tentokrát ledovou abych své tělo trochu zklidnila. Vážně co budu dělat až ho přivedu mezi živé a jeho šarm a kouzlo bude několika násobně větší, protože sakra bude. Po mé ledové sprše jsem se oblékla a sešla zpět dolů. Koukal na mě se zvláštním výrazem a já nechápala proč.

"Dávala sis znovu sprchu?,, zeptal se a povytáhl obočí. Aha. Sakra, vždyť tu nebyl když jsem se probudila, ale ví o sprše. Dobře, tak tu byl a odešel, ale proč?
Divné.

"Jo. Jo. Já ráda se sprchuju.,, vykoktala jsem roztřeseně a odvrátila od něj pohled. Co mu mám asi tak říct? Jo musela jsem si dát ledovou sprchu protože mě rozpaluješ a jsem z tebe mimo? Myslím že by mu to asi nevadilo slyšet, ale já nejsem ten typ holky která chlapovy zvyšuje už tak velký ego jen proto aby se mu zalíbila. Lehce se zasměje, ale už se na nic neptal.
Vyjdeme ven domu a míříme za hranice městečka.

Cesta tam trvá tak hodinu. Pokud zpomalím třeba tam půjdeme hodinu a půl nebo dvě hodiny. Čím více se blížíme, tím více jsem nervózní. Nebyla jsem tam od té nehody, přitom jsem měla několik příležitostí tam jít, ale bez mámi už to nebylo ono. Jako by to místo patřilo mámě a já už po její smrti neměla nárok tam jít. Jistě to je asi pitomost, ale měla jsem takový pocit. Nebo jsem tam prostě už nechtěla chodit bez mámi, protože to bylo naše místo na které už semnou nikdy nepůjde, protože je mrtvá.
Je mrtvá!
Chtěla abych zemřela taky!
Chtěla nás všechny zabít jen proto aby nemusela bojovat.
Třeba to byl jen sen a máma tohle doopravdy nechtěla. To zjistím až dorazíme na místo. Pod náporem svých myšlenek jsem zastavila. Začala jsem cítit jak mě začínají pálit oči od slz které chtějí na povrch. Pevně jsem stiskla víčka k sobě a zatřásla hlavou.

"Jsi v pořádku?,, zeptal se Orthos, který mě celou cestu mlčky sleduje.

"Jistě. Já jen, nebyla jsem na tom místě od té nehody. Vždy mi to tam přinášelo klid ale teď se tam bojím. Mám strach že na mě padnou ty vzpomínky které jsme tam s mámou zažili a já se sesypu.,, řekla jsem mu to aniž bych se na něj podívala. Nemohla jsem na něj koukat když jsem v tomhle rozpoložení.

"Jane jestli se na to necítíš tak tam nemusíme. Vymyslíme nějakou jinou možnost která nás přenese na Argon.,, zvědavě jsem na něj pohlédla jestli to myslí vážně. Přeci sám musí vědět že já se o jeho světě dozvěděla teprve včera a nemám nejmenší tušení jak se tam dostat. On evidentně také neví jak se na Argon dostat takže jinou možnost nemáme. Já hold budu muset ten strach a nervozitu překonat. Pokud se otočím a vzdám to tak Orthos zemře a budu za to moct já.
Takže se koukej do prdele sebrat! Rozejdi se najdi to co tam nechala tvoje matka a zachraň Orthose! Nebuď sakra jako tvoje matka!
Stočila jsem prsty do pěsti a nasadila odhodlaný obličej.
Nebudu zbabělá.
Nebudu sobecká.
Nebudu jako moje máma, která myslela jen na sebe.