Smrt a Světlo života

8. Část

Byli jsme na cestě zpět na louku. Včera večer jsme si povídali pozdě do noci. Cítím se s ním tak uvolněná do jisté míry. Nemusím se bát co řeknu, mám pocit jako by jsme se znali už celá léta. Je to opravdu zvláštní pocit přitom se známe jen tři dny. Co se týče mého těla tak si na něj ještě nezvyklo. Kdykoliv se ocitnu v jeho blízkosti tam mám pocit že mi srdce probourá hrudní koš tak moc se chce dostat k němu. Já to chápu proč tak blázní.
Zaprvé, nikdy jsem od muže neměla takovou pozornost vlastně nikdy jsem neměla žádnou pozornost. V mých patnácti kdy už jsem měla na to věk začít randit a zajímat se o kluky jsme měli bouračku a já začala vidět mrtvé. Od té chvíle jsem pro všechny cvok, takže nebyla absolutně žádná možnost aby o mě někdo opačného pohlaví projevil zájem. Orthos je první, který semnou mluví a zajímá se.
Za druhé, měla představu o tom jak má vypadat ideální chlap pro mě. Orthos nesplňuje ani jeden bod přes to mě neskutečně přitahuje jak vzhledem tak chováním. Včera večer jsem měla chuť snad tisíckrát zvednout ruce a project svými prsty přes jeho černé vlasy. Myslím že by to byl neskutečně úžasný pocit. Taky mám dojem že jsem se zamilovala do jeho očí, těch kouzelných oči které mění a nádherně jiskří když se směje nějakým svým vtipným historkám. Jeho oblíbenou činností za včerejší večer bylo jak nejlépe uvést Jane do rozpaků. Za včerejší večer jsem zrudla tolikrát že už to nebylo ani možné počítat. Musím také přiznat mohla jsem si za to částečně sama. Moje zdlouhavé zírání do jeho očí. Možná si řeknete koukat někomu do očí je normální, ano to je, jenže ne když se vás někdo na něco zeptá a vy pořád koukáte a absolutně jste nevnímali co říkal. Hrozně rád na to upozorňuje a já se pak červenám. Další co mě hypnotizuje je Atik. Ano, takže když jsem se mu zasněně nekoukala do očí provrtávala jsem mu pohledem košili. Taky děsná sranda, když si toho všiml a začal si sundávat košili. Po mé zběsilé reakci a otázek co to dělá mi odpověděl "Jen jsem ti chtěl splnit přání, abys mě viděla nahého." potom jsem samozřejmě zrudla až po kořínky vlasů a on se jen smál. Jeho smích mě také přiváděl do podivného rauše ve kterém bych klidně vydržela celí den.
Ve třetím bodě už převládá můj mozek a ne moje splašené srdce. Můj mozek mi pořád dokola opakuje ať si na tyto pocity nezvykám a už vůbec jim nepodléhám. Jestli se dostaneme na Argon a já ho vrátím do těla pak bude mít svých starostí až nad hlavu a já se budu muset vrátit domů protože sem patřím. Možná, jen možná najdu své prarodiče to bych měla důvod zůstat. Pokud je nenajdu vrátím se. Potom ho už nebudu zajímat protože bude zase zpátky ve svém. Bude muset porazit otce a ujmout se vlády navíc je dost možné že na Argonu má nějakou ženu či manželku. Tiše si vydechnu čím dřív tohle skončí, tím dříve se vrátím ke svému starému životu a abych nebyla tolik sama koupím si psa nebo kočku nebo orla. Dá se vůbec někde koupit orel?
Pane bože Jane nad čím to přemýšlíš? Jsi normální?
Odpověď ne nejsem a to už dost dlouho.
Vrátím se myšlenkami zase zpátky do reality abych zjistila že už stojíme na hranici louky. Pořád je tak strašně spálená. Není to jako by ji někdo podpálil ale spíš kdyby sem celé roky nesvítilo slunce. Jako by se z té trávy a stromu vytratila duše která potřebuje vrátit zpátky stejně jako Orthos. Dojdu znovu k tomu stromu, kleknu si do trávy a lehce skrz ní projíždím prsty.

"Nechápu to. Tohle místo bylo vždy krásné a živé za jakéhokoliv počasí. Vždy to tu zářilo životem a světlem to ani nemuselo svítit slunce. Vždy jsem tu cítila příjemné teplo a nikdy se mi odsud nechtělo domu.,, povídám mu své pocity. Jak se tohle mohlo stát? Co se tu stalo? Pořád jsem přejížděla prsty po trávě a nechápavě kroutila hlavou. Orthos si sedl vedle mě a taky se dotkl trávy ačkoliv si nejsem jistá zda jí dokáže cítit? Jeho obličejem se mihne zvláštní výraz a jeho oči se změnili na svítivě bílou. Řekla bych že ho něco napadlo.
Pořádně si ho ještě prohlédnu jen zadumaně kouká na trávu pod svými prsty.
"Co tě napadlo?,, zeptám se zvědavě. Zvedne ke mě zmateně oči jako by si až teď uvědomí že tu jsem taky. Promne si obličej a zakroutí hlavou.