L I F E. IS. H A R D✅

6.

Agnessia Millow PoV

Po mé úplně první přednášce, která se týkala programování jsem se vydala pro kávu, abych přežila ještě tři takové přednášky. Raději jsem pracovala rukama, než poslouchala ohranou teorii.

,,Zdravím, Kanaďanko." Přidal se ke mně s úsměvem Nicollas, pravděpodobně nemusel poslouchat půl večera vymývání mozku v podobě hudby. Zvedla jsem ruku ve, které jsem držela na kelímek na pozdrav. ,,Co včerejší večírek?" zvedl obočí a natáhl se taktéž k automatu pro kávu. Pil kafe? ,,Nic moc, chvíli jsem seděla, než jsem utekla," uchechtla jsem se tomu. Brigitta si toho ani nevšimla, protože ráno byla stále vysmátá. ,,Utekla? Já myslel, že jsi tam chtěla jít?" na jeho větu jsem pokroutila očima, abych zabránila jízlivému komentáři, který se mi objevil na špičce jazyka.

Nicollas byl určitě velmi inteligentní a uměl používat slova jako zbraň, přála bych si totéž i pro sebe.

,,Ne, promiň. Jsem prostě takový," dohnal mou ploužící se chůzi chodbou od něj. Neutíkala jsem, jenom jsem potřebovala se včas dostat na další přednášku. ,,To je jedno," pokrčila jsem za chůze rameny a sledovala informační tabulky na sloupech, abych věděla kudy mám jít. ,,tak neutíkej," zaskuhral vedle mě, začínala jsem litovat, že jsem zde chtěla poznat nové lidi: ,,neutíkám, jen jdu na další přednášku," darovala jsem mu úšklebek, který se stejnou hravostí opětoval.

Přikývl: ,,sejdeme se na oběd?" zastavila jsem se stejně jako on, neměla jsem v plánu s někým jíst, takže to byla výzva: ,,tak jo,"

Nicollas se triumfálně usmál než řekl: ,,budu tě čekat před jídelnou přesně ve dvanáct," jeho úsměv připomínal žraloka: ,,přesně ve dvanáct." potvrdila jsem, porovnala jsem vlasy a zmizela po chodbě hledat svou další učebnu.

Uprostřed poslední přednášky před obědem jsem zkontrolovala mobil, měla jsem několik zpráv od Nathally, která mě doslova prosila, abych jí dala o sobě vědět. Dvacetčtyři hodin jsem nedala o sebe ani vědět ani písmenkem.

Plácla jsem se do čela, Nathally mě potřebovala ještě víc, když jsem tam nebyla a já jí zatím úspěšně ignorovala. V rychlosti jsem pro ní naklepala omluvnou zprávu, že jsem byla z časového posunu příliš unavená a celou dobu jsem spala. Lež.

Nečekala jsem na odezvu, protože jsem si balila své věci, abych se mohla konečně pořádně najíst, objímal mě surový hlad.

S Nicollasem jsme se potkali před jídelnou přesně ve dvanáct, což mu vykouzlilo svítivý úsměv.

Justin Bieber PoV  

Usadil jsem se u kulatého stolu při rodinném obědu, který se konal alespoň jednou do měsíce. Má hlava pukala z povinností, které jsem měl před sebou. 

To, že jsem byl vtáhnut na rodinný oběd v Italské restauraci mě spíše zdržovalo.

Maminka se usmála a chytila tátu za jeho volně nataženou ruku, ten jí objal prsty. Také jsem někoho chtěl mít po svém boku při těchto stupidních událostech.

Jazzy měla Steva a máma otce.

Objednali jsme si naše jídla a já mezitím řešil jednu krizi na svém telefonu pod stolem. Jazmyn do mě nepatrně šťouchla nohou což přivedlo mojí plnou pozornost zpět k rodičům, kteří mě nechápavě pozorovali.

,,Říkám, kdy ty si najdeš nějakou dívku," zeptala se znovu mamka s lítostivým pohledem. Svraštil jsem obočí, poslouchal jsem tyto řeči několik dní vkuse, máma nevěděla jak bolestivé je toto téma právě pro mě.

Měl jsem kdysi přítelkyni, všechno bylo růžové, ale potom to nějak vyčpělo a náš vztah se rozpadnul, našla si záminky pokaždé, když jsem chtěl být s ní. A od té doby nic. 

,,Mami, naposledy tě žádám, aby jsi o tom přestala mluvit, děkuju," silou vůle jsem se držel, abych neprotočil očima: ,,už musím jít," odstrčil jsem se ze židle a vyrazil k východu, cestou jsem míjel číšníka, který nám nesl jídlo. 

Přešla mě chuť, ale jak znám Jazzy nebo matku, určitě mi jídlo přistane na stole v plastové krabičce. 

Pokroutil jsem očima, pro dnešek bylo rodiny dost.