L I F E. IS. H A R D✅

3.

Agnessia Millow PoV

,,Tak jaké to tam je?" Vyhrkla Nathaly hned poté co jsme se pozdravily.

Zdálo se mi, že jsem ji neviděla celou věčnost, přesto, že to bylo dnes ráno.

,,Zatím jsem dojela jen na kolej. Z toho časového posunu jsem unavená." Pousmála jsem se.

Nathaly se nadechla, že něco řekne, ale ozvalo se šustění a táta vešel do místnosti. Oba dva byli už v pyžamu a táta vypadal rozespale.

,,Nathy, proč ještě -" nedořekl to, protože mě uviděl na obrazovce. Když jsem se na sebe podívala, vypadala jsem vtipně.

Unavené oči s červeným obličejem a vlasy v téměř rozcuchaném culíku.

,,Ahoj zlato!" usmál se a šťouchl do Nathaly, aby si mohl přisednout na postel. ,,Jak se ti tam líbí? Cesta v pořádku?" usmála jsem se nad jeho starostlivostí, bude mi to tu opravdu chybět. ,,Zatím jsem dojela jen na kolej, ten časový posun mě unavil, ale jsem v pořádku," usmála jsem se a opřela loket o koleno. ,,to ti věřim, časový posun je šílenost," uchechtl se. Chvíli jsme si ještě povídali, ale u nich je už po půlnoci skoro a musejí se jít vyspat.

Poté jsem se konečně odhodlala a vystrčila se na nohy, popadla jsem kufr a hodila na jeho vrch tašku, táhla jsem jej za sebou po schodech a dlouhé chodbě hledajíc to správné číslo mého pokoje. Když jsem znovu sklonila hlavu k papíru na, kterém bylo vytištěno číslo mého pokoje, tak jsem do někoho vrazila a sesunula se i s kuframa na zadek.

,,To ne," zaskuhrala jsem, protože jsem za sebou zalsechla tichý smích. Nervózně jsem vzhlédla na dotyčnou osobu se, kterou jsem se srazila.

Byl to vysoký blonďák s dioptrickými brýlemi na kořenu nosu, které byly lehounce posunuty dopředu, když se skláněl, aby posbíral učebnice, které se rozsypaly všude kolem.

,,Omlouvám se," vyhrkla jsem, když jsem se dostala na nohy a snažila se oprášit své kalhoty. Chlapec se narovnal a projel mě zkoumavým pohledem: ,,nejsi zdejší, že?" nadzvedl obočí přičemž se mu i komicky nakrčil nos. ,,Nejsem, ale to většina studentů tady," ohradila jsem se. Chlapec se zasmál a udělal dva kroky vpřed přičemž jedním tahem zvedl můj kufr i tašku ze země. ,,ptám se proto, že máš zajímavý akcent, trochu se věnuji fonetice," pyšně odstoupil, nepůsobil arogantně nebo příliš jako šprt, tak jak to bylo vždycky vidět ve filmech. Přikývla jsem: ,,Jsem z Kanady,"  ,,zvláštní,"

,,Jinak si myslím, že budeš potřebovat nové přátelé, jsem Nicollas." chtěla jsem říct i své jméno, ale místo toho se dal na odchod: ,,tak zatím kanaďanko," trochu se zasmál a poté mi otočil záda.

Pokroutila jsem hlavou nad tím jaké tu mají místní zvyky. Konečně jsem došla před dveře mého pokoje, chtěla jsem stlačit kliku, ale dostala jsem strach, nesdílela jsem pokoj nikdy s nikým cizím, takže to pro mě bude nová, zajímavá zkušenost.

Zatlačila jsem na kliku a vstoupila nemotorně do mého nového pokoje. Všude po zemi se válelo několik bot, které byly roztáhlé všude kolem.

Ozval se hluk a z bočních dveří vyšla vysoká dívka s červenými vlasy, které spadaly v jemných vlnách přes její odhalená ramena. Byla oblečená v černém topu, který končil těsně nad pupíkem a její džínové šortky odhalovali skoro všechno. Její tvář ozdobil kroužek v nose a piercing nad obočím. Usmála se než řekla: ,,ty jsou mé, promiň zabydluji se," padla na kolena a začala sbírat na hruď několik párů bot. Taktéž jsem se přikrčila a sebrala jednu vínovou botu, protože dívka to už měla posbírané. Narovnaly jsme se ve stejnou chvíli, trapě jsem se usmála: ,,Jsem Agnessia, a pravděpodobně budu tvoje spolubydlící," ona se zasmála, než se otočila a zamířila do bočních dveří, kde s žuchnutím zahodila boty a vrátila se ke mně: ,,Já jsem Brigitta, ale říkej mi Britt prosím,"   ,,hádám, že jsis zabrala už pokoj," zeptala jsem se napůl přesvědčeně, že už si nebudu moct vybrat. ,,Jo, ale můžu se vystěhovat," pokrčila rameny, zakroutila jsem hlavou a popadla rukojeť od kufru.

Britta mi ukázala další pokoj, který byl přes kuchyň, takže kdybychom chtěli mít klid na učení rozhodně ho mít budeme, pokud se jedna z nás nerozhodne dělat šílený bordel v kuchyni a nebo ve sprše.

Pokoj byl jednoduše zařízen, jedna velká skříň z bílého dřeva s posuvnými dveřmi naproti ní jednolůžková postel s béžovým, ošuňtělým povlečením. A pod oknem pracovní stůl na, který se sotva vejdu s počítačem a učebnicemi k tomu.

Stála jsem chvíli jako opařená, mohlo by to být lepší, ale i horší.

,,Žádný luxus co," ozvalo se zamnou. Ledabile jsem pokrčila rameny, abych vzbudila dojem nezájmu. ,,stejně budu ve studovně většinu času,"  postavila jsem zavazadla doprostřed místnosti  a otočila se na Brittu, která stála opřená o rám dveří a sledovala mě, byla bych vděčná za chvilku klidu. ,,jaký obor budeš studovat?" zeptala se. Většinou, když povím jaký obor budu studovat, tak se na mě lidé dívají s úšklebky: ,,počítačová technika a programování," ona hvízdla: ,,panejo, holka ty jsi zajímavější než vypadáš," odstrčila se od rámu: ,,co budeš studovat ty?" rychle jsem se ze zvědavosti zeptala, protože vypadala, že se má k odchodu. Otočila se přes rameno a dala mi jemný úsměv: ,,já už jsem ve druháku, ale věnuji se botanice a celkové biologii," s těmito slovy odešla.

Na to jaký vzhled měla musela být podle oboru chytrá, působila na mě mile.

Neobtěžovala jsem se vybalováním a prostě jsem si lehla, povlečení vonělo chemicky, takže jsem byla ráda, že jsem si přivezla vlastní povlečení. Zavřela jsem oči a snažila se dýchat rovnoměrně.

Jestli pak by byla maminka na mě pyšná.