𝐎𝐂𝐄𝐀𝐍 𝐄𝐘𝐄𝐒 , 𝐣. 𝐦𝐚𝐲𝐛𝐚𝐧𝐤 ✔️

𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐬𝐢𝐱𝐭𝐞𝐞𝐧

JJ byl dneska lepší než, když jsme jezdili jen sami dva. Líbilo se mi, jak splývá s vlnami. Připadal mi jako bůh moří, Poseidón.

Projížděla jsem uvnitř vlny, když se začala zavírat. Skrčila jsem se a nabrala na rychlosti. Bylo už na mále, aby mě pěkně spláchla.

S přáteli jsme každý druhému snažili vlnu sebrat a byla to legrace. Po dovádění po rozdivočelých vln jsme se přesunuli zpátky na pláž.

Byla jsem myšlenkami jinde, když mě vyrušil hlas za mnou. ,,Hej, Evansová. Hezký nohy! Kdy otvírají?" Flirtovně zapískal. Ohlédla jsem se za tou idiotskou balící hláškou a uviděla za sebou partu směšných kluků ve věku přiměřeně jako já.

,,Panebože. To je dost slabý a trapný kreténe!" Zastala se mě vytočená Kie, která si do teď všímala svého. Tyhle bohatý děcka s výchovou jako kreténi musím úplně nejméně. ,,Nemáš tam něco jinýho? Mně to vtipný nepřišlo!" Pustil se do něho JJ.

,,Ne počkej kámo.." vyzývavě nadzvedl obočí,. ,,Evansová? Potřebuju pět gramů trávy za dvacet dolarů. Bereš?" Zasmál se a mnou projela úzkost.

,,O čem to mluví?" Nechápavě se na mě podíval JJ. Všichni jsme se zastavili a pozorovali skupinku malých šestnáctiletých děcek. ,,Ehm vůbec nevím. Idioti!" Zařvala jsem z instinktu.

Prvně někdo před mými kamarády vytáhl mou osobní věc z domova, za kterou se tolik stydím. Nikdy jsem svůj domov moc netahala na veřejnost, i když to někteří už ví. Cítila jsem úzkost a radši se tématům vyhnula. Ani Nessie neví nic o mé rodině. Nikdy u mě nebyla díky otcovi, který mi každého přísně zakazuje.

,,Pojďte, jdeme." Zatáhla jsem JJovo ruku směrem dopředu. Jeho svalnaté tělo bylo napnuté jako gumička. Čelist měl zaťatou a nad něčím silně dumal. Po odmlce jsme se rozhodli odejít a nechat všechny tyhle idioty o samotě.

✭ ✭ ✭

,,Brooke, o čem to mluvil ten kretén z pláže?" Kie sledovala každý můj pohyb ze sedačky spolujezdce. Jedeme v Twinkie do Chateau a tam mě bude zřejmě čekat výslech. Pokud se z toho nevykroutím.

,,Kie, ten týpek si dělal prdel. Nic to neznamená." Provinile jsem se usmála. Snažila se o ztotožnění sebe sama, snažila se o přesvědčení.

Kie si mě párkrát projela nevěřícným pohledem. Kudrnatý pramínek hnědé barvy jí spadl do obličeje. Na čele se tvořily mráčky z mračení a v očích jsem viděla nejistotu.

Vydechla jsem poraženě, ,,Já trávu nepěstuju, slibuju." ,,Tak co tím pak myslel?" Přiměřeně sledoval můj obličej JJ. ,,Ehm, JJi. Pamatuješ na ten skleník?" Nevinně jsem procedila mezi zuby. ,,To myslíš, jakože tam tvoje máma pěstuje trávu?"

,,Ne máma, ale táta." Tohle pro mě říct bylo opravdu těžké. Teď si jen přeju aby mi dali trošku empatie. ,,Panebože." Vrazila si dlaň k puse Kie a šokovaně přeskakovala pohledy ode mě k rohům místnosti vozu.

,,Jsem s tím smířená lidi. Můj táta i fetuje, takže to není nic tak hrozného než hulí a pěstuje trávu. JJ ji taky hulí." Ukázala jsem na JJe. ,,Dokonce i nechodí do práce. Sice bych ho tak nejraději vyhodila z domu, ale to je život. Máma názor nezmění." Pokrčila jsem rameny.

,,Vážně jsi s tím v pohodě? Být s ním v jedné domácnosti může být... však víš, náročný." Stiskla rty Kie. Vím, co tím myslela. ,,Je asi neškodnej. Nebije mě a to je hlavní."

Jen, abych to nezakřikla.

Napětí v autě se mezi námi uvolnilo. Připadalo mi to jako pod tlakovým hrnci. ,,Takže, jinak jsi s tím ok?" Zeptal se řídící John B, který mě sledoval ve zpětném zrcátku. ,,Jo... jsem."

✭ ✭ ✭