𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐬𝐞𝐯𝐞𝐧

632 27 0
                                    

Probudila mě obrovská migréna. Takovou bolest hlavy jsem ještě nezažila. Otevřela jsem oči a začala si masírovat čelo. Jako kdyby měla bolest ustoupit.

,,To byla včera kalba.." Zasténala jsem a pomalu se zvedala. Pohnul se žaludek a já věděla, že je zle. Rychle jsem vběhla do koupelny, která byla naproti pokoji a všechno ze žaludku vyzvracela do záchodové mísy.

I když mi v žaludku nezbylo vůbec nic, bylo mi stále špatně. Zvedla jsem se a zmáčkla splachovací tlačítko u záchodu. Zarazila jsem se při mém odrazu v zrcadle. ,,Proč jsem do prdele v podprsence?" Tiše jsem si podala otázku sama sobě a snažila se na něco ze včerejška vzpomenout.

Nic. Měla jsem jen velké okno. Doufala jsem jen, že jsem neudělala žádnou pitomost. Vrátila jsem se zpět do pokoje a hledala tričko. Bylo odhozené na stole. Když v to mi bliklo - čí je tenhle pokoj?

Oblékla jsem si tričko a snažila se někoho najít. Jsem tu poprvé v životě, takže to nebyla procházka růžovou zahradou. Naštěstí je to tu malé, takže jsem viděla verandu.

Vstoupila jsem a uviděla čtyři osoby jak sedí na křeslech a sedačkách. ,,Á, tady je ranní ptáče." Upozornila na mě Kie. Oči všech se upřely na mou osobu a čekali jestli ze sebe něco vypustím. ,,Co se to sakra včera dělo? Bolí mě šíleně hlava." Místností zazněl můj smích a já si podržela hlavu plnou migrény.

,,Ty si nic nepamatuješ? Kolik si toho do sebe kopla?" Chechtala se Kie. ,,Jo, určitě hodně. Koho je ten pokoj, ve kterém jsem se probudila?" Zeptala jsem se a prohlédla si všechny pohledy.

,,Můj." Ozval se JJ a já v tu chvíli zkameněla. Všechna krev z těla se přemístila do tvářích. Vykulila jsem oči a zaraženě a pomalu přemísťovala pohled k JJovi, který chtěl vybouchnout smíchy.

,,A-aha." Koktání byl teď jediný můj kamarád. ,,Nechceš kávu?" Zvedla Kie vzhůru hrneček s kávou v ruce. Projížděl mnou pocit trapnosti a toho, jak se mi každou chvíli vysmějí.

Dobře, jdeme si to ujasnit. Po kalbě, co jsem byla úplně na šrot, se probudím v JJovi pokoji v podprsence. Jen doufám, že jsem s ním nic neměla. Ale teď si říkám, že to bych měla svléknuté i kraťasy...

,,Ne díky, potřebuju na vzduch." Vzdech byl jedinou mojí prioritou a poté zalezla zase zpátky dovnitř. Prošla druhými dveřmi ven a začala se uklidňovat.

Prosím, že je to jen sen?

Nadechovala jsem se čistého vzduchu, když jsem za sebou zaslechla zvuky. Otočila jsem se a uviděla JJe. ,,Ahoj." Řekl. Zpátky jsem se narovnala dopředu. ,,Ahoj."

Stoupnul si vedle mě a chvíli nechal vzduch mezi námi smrdět. Měla jsem pocit, že to v jednu chvíli mezi námi vybouchne. Bylo vysoké napětí a já tam stála rudá jako rajče. Neschopna cokoli říct.

,,Nic se nestalo." Promluvil před sebe a ve mně všechna tíha spadla. ,,Cože?" Podívala jsem se na něho. Lehký letní vánek mu prohodil rozčepýřené blonďaté vlasy do obličeje. Měla jsem chuť mu do jeho vlasů sáhnout a napravit to, jenže jemným pohybem on sám cukl hlavou, aby se vlasy nahodily zpátky.

,,Ty si myslíš, že jsme spolu spali, ale nespali. Nebo teda ty jsi první chtěla, ale byli jsme oba dost na mol." Podíval se na mě a já se upřela na jeho světle safírové oči. ,,Chtěla? Když jsem chtěla, proč se to neuskutečnilo?" Zeptala jsem se. ,,Protože jsme byli dost unavení." Pokrčil rameny. Pro ulehčení situace se zasmál.

Díky bohu. Myslím tím, že kdybych se s ním měla vyspat, tak jen až budu střízlivá. Nechci být děvka, která se s ním vyspí jen za účelem alkoholu. Chci vědět jaké to je...

,,Takže na to zapomeneme?" Chvíli bylo ticho a jen mě pozoroval. Nevím jestli tohle chci, ale chci, aby se náš vztah vyvíjel jinak. ,,Jasně." Lehce se usmál a já k němu přišla blíž, abych ho obejmula. ,,Děkuju."

Drželi jsme se v pevném objetí. Letmo jsem ucítila jak si čichnul k mým vlasům. Ve mně to znovu něco udělalo a já se od něj odlepila. ,,Takže to ostatní taky ví?" Zeptala jsem se s úsměvem na tváři. ,,John B tě viděl, když šel na záchod. Zapomněli jsme mimochodem zavřít dveře. Chtěl vysvětlení hned před ostatními, promiň." Díval se mi omluvně do očí a já mu byla v tu chvíli schopná odpustit všechno.

,,John B mě viděl polonahou?" Vykulila jsem oči. ,,Ne jen John B.. i já." Usmál se a já mu hravě bouchla do ramene. ,,Na tohle taky zapomeň." Zasmála jsem se.

Šli jsme tedy dovnitř za ostatními a už jsme se o tom víckrát nezmínili. Celkem mi kolovalo hlavou, jak si to mohl JJ pamatovat. Měla jsem dojem, že on je z nás ten nejvíc nalitý. Ale ukázalo se, že si vše pamatuje.

Co se stalo, stalo se. Minulost nechám tak a budu čekat na budoucnost...

✭ ✭ ✭

𝐎𝐂𝐄𝐀𝐍 𝐄𝐘𝐄𝐒 , 𝐣. 𝐦𝐚𝐲𝐛𝐚𝐧𝐤 ✔️Where stories live. Discover now