30 dní

7. den

Brooke

Probudila jsem se a zjistila jsem, že Liam i Anna ještě spí. Rozhodla jsem se, že jim udělám radost a dojdu pro dříví a rozdelam oheň v krbu .  Šla jsem lesem a sbírala, ale zničehonic mě někdo chytnul za paži. ,, Aaaa" vyjekla jsem. Pořád mě držel a někdo další mě chytnul i za mou druhou ruku. ,, Kdo jste? A co po mně chcete." Vykřikla jsem. Trhala jsem se sebou co mi síly stačili. Zahlédla jsem do tváře jednoho z mužů měl na sobě kuklu.  Viděla jsem jenom oči a pusu.  Vůbec jsem nepoznala kdo to je nebo jestli ho znám. Začali mi ruce svazovat nějakým provozem. Rvala jsem co mi síly stačily. ,, Dělej co ti říkáme nebo to bude ještě horší!" Řekl konečně jeden z mužů. Ten hlas mi vůbec nic neříkal. ,, Přestaň sebou tak trhat. Spolupracuj! Jinak s tebou bude amen." Bože co se děje jenom jsem chtěla nasbírat drivi. ,, Tamhle máme chatu tak tam hezky s námi půjdeš bez řečí nebo bude zle!!" Zařval na mě jeden z mužů a já se strašně lekla. Šli jsme lesem a já měla obrovský strach. Drželi mě za ruce a vlaceli lesem. Bála jsem se křičet a utíkat. Může to dopadnout hůř než mají v plánu. Celou cestu mi busilo srdce. Asi nejvíc zatím v životě. Ikdyz jsem utíkala ze zámku měla jsem pořád menší strach než dnes. Šli jsme strašně dlouho a já to vůbec nezvládla muj strach je strašně silný.

Konečně jsem došli do nějaký ty chaty. Šli jsme po nějakých schodech dolů nejspíš do sklepa. Je to úplně děsivý a stresující.  Hodili mě do nějaké místnosti. Nebylo tam nic jenom stará roztrhána matrace a kýbl (jako záchod bylo mi receno). ,, Opovaz se někam dojít! Zachvili jsem přijdeme tě zkontrolovat s velmi dobrou nabídkou."
,,A kdy mě pustí a co po mně chcete"
,, to se dozvíš Brooke až tě přijdeme zkontrolovat jak jsem řekl." A bouchne do zdi dali mi pryč z rukou provaz a odešli. Slyšela jsem už jenom zamknuti dveří.  Jakmile se zamkli začala jsem brečet. Nevěděla jsem co mám dělat. Úplně jsem se zalikala. Tady mě nikdo nenajde a nepomůže mi. Zemru tady! Nemám nic mobil, jídlo... prostě nic. Jsem tu sama v noční košili. Liam ani Anna neví, že jsem někam šla. A James jenom uvidí, že jsem nepřišla na slíbený sraz. Bude si myslet, že jsem se na něj naštvala nebo tak něco. Začala jsem zase silněji brečet.  Až jsem z toho usnula....

,, Halo vstavej! Máme tu nabídku." Otevřela jsem oči a viděla je zas a uvědomila jsem si co se děje. Nejsem ani v zámku ani u Anny a Liam v chatě. Jsem sama ve sklepě. Tedy ne úplně sama jsou ti ti dva muži v maskách. ,, Takže Brooke. Pokud toto splnis budeš propuštěna pokus to odmítnes budeme ti pak dávat daleko horší nabídky a pokud ani to nechceš můžeš tady zůstat do tvé smrti " zhrozila jsem se. Prosím ať to je něco co můžu udělat. Opakovala jsem si neustále v duchu. ,, My víme, že jsi hledaná princezna a rozhodli jsme se, že tě vrátíme do zámku. Musíš nás, ale jmenovat tvými zachránci.  Takže ty peníze nám dá pan král dvakrát a řekneš, že jsi se do mě zamilovala, a ze si mě chceš vzít a ne nikoho jiného. A až dostaneme peníze a korunu tak teprve pak tě oficiálně prospustime doslova. Už nás pak nikdy neuvidís. Tak co jdeš do toho? Necháme ti chvíli na rozmyšlenou." Zamkli se dveře a odešli. Já se opět rozplakala. Je to jediná možnost dostat se ven, ale já nechci jim dát korunu a tolik peněz. Jedině dát rodičům nějaký signál ať hlavně jim ty peníze nedají a korunu už vůbec ne. Co, ale mysleli tím, že mě oficiálně propustí až pak jakože do ty doby mě budou hlídat na každém kroku. Nemůžu na to kývnout. Sice je to lákavé, ale nemůžu to udělat. Začala jsem brečet.  Budu doufat.

,, Tak co? Času si měla už dost." A je to tady právě zmeškam jedinou chvíli pro uprchnuti.  ,, Ne"
,, Jako, že jsi se nerozhodla"
,, ne má odpověď je ne"
,, Ty tu radši zůstaneš? Bez ničeho. Máš čas de vrátit domů a ty nechceš."
,, ne nechci"
,, Dobře jak chceš. Večer tě přijdeme zkontrolovat a už žádnou šanci dostat se domů mit nebudeš. Teď ty nabídky budou daleko drsnější." Odešli a mě strašně bušilo srdce. Udělala jsem dobře?  Byla to chyba? Nejsem vůbec unavená, ale šla jsme spát, protože jsem neměla co dělat a vzhůru bych se asi jenom utrapila k smrti.

Slyším odemykání dveří. To je už večer a další kontrola. Celá rozespala jsme jsem otevřela oči a viděla tak z poloviny pak jsem je, ale únavou zase zavřela. ,, Brooke" slyšela jsem výkřik a tenhle hlas jsem znala. Otevřela jsem oči chvíli se mi mlzili, ale pak jsem ho poznala. Byl to Liam a seděl u mě. ,, Liame" objala jsem kolem krku. ,, Ani nevíš jak ráda tě vidim"
,, Já tebe taky"
,, jak si mě nasel"
,, to je na delší příběh teď bych, ale raději šel." Šli jsme spolu po schodech nahoru. A pak jsme utekli do lesa. Chvíli jsme běželi. ,, Myslím, že jsme už v bezpečí" Řekl a já byla štěstím bez sebe. ,, Tak teď už tě budu moct jmenovat mym zachráncem a táta ti dá ti peníze."
,, Brooke kvůli nim jsem to, ale nedelal"
,,  A proč Teda? "
,, To kvůli tobě. Měl jsem o tebe strašný strach. Teda nejdřív jsem si myslel, že si šla do zámku a prostě si nás opustila...,, To bych neudělala. Hlavně ne bez rozloučení."... a pak mi došlo, že jsi princezna a spousta lidí tě proto může využívat. Což se i stalo. Nemohl jsem tě tam nechat."
,, Jsi skvelej děkuji moc" A opět jsem ho objala. Dal mi pusu do vlasů. ,, Pro tebe cokoliv Brooke" známé se sotva pár dní a už mě zachránil. Je na něm vidět, že se o mě vážně bál. Bylo to hezky. Šli jsme pak spolu do chaloupky za Annou.

,, Je ty už ses vrátil a i s Brooke." Objala mě začala mi říkat jak o mě měla strach a já se cítila strašně šťastná. Bali se o mně. Nečekala jsem to.  Potěšilo mě to. Pořád mi, ale vrtá hlavou jak mě mohl najít? ,, Liame a řekneš mi jak si mě nasel?"
,, No tak, ale až po jídle. Musíš mít hlad od včerejší večeře jsi nic nejedla." Je pravda, že jsem na jídlo nějak nemyslela. A je to divný, ale hlad jsem vůbec neměla.

Po jídle se Liam vrhnul na povídání o tom jak mě zachránil. ,, Takže ráno jsem se probudil a Anna už byla vzhůru a připravovala snídani. Šel jsem tě vzbudit, protože jsem si myslel, že pořád spis, ale nebyla jsi tam. Tak jsem šel na zahradu po okolí a nikde si nebyla. Tak jsme se nasnidali sami. Pořád jsi nepřicházela tak jsem se šel podívat do lesa. Zdálo se mi divný, že by se jen tak odešla. A našel jsem na zemi rozsypany dřevo. Napadlo mě, že jsi šla na dřevo a něco se ti stalo. Šel jsem zpátky za Annou ji to říct. A po cestě jsem našel tvoji maslicku a u toho otisk nějaký velký boty. Hned mě napadlo, že tě někdo unesl. Měl jsem štěstí, že v noci pršelo a všude bylo bláto. Takže těch stop bylo víc. Pak jsem v dálce uviděl tu chatu tak jsem tam zatukal. A na zemi byla ta stopa. No a pak otevřel můj bratr a jeho kamarád....,, Počkat coze tvůj bratr. Ty máš bratra" ..... o tom jindy Brooke. Rekl jsem jim, že vím, že tě tam drží a ať mě tam okamžitě pusti nebo bude zle. Z bratrem dobrý vztah nemám a věděl, že já o něm vím spoustu věcí, kterého dokáží zničit tak mi otevřel.  Chtělo to sice trochu přemlouvání, ale šlo to."
,, Jsi skvelej. A ještě jednou děkuji"
,, Nemáš za co Brooke, pro tebe bych klidně i zemrel"
,, Vážně?"
,, vážně "