30 dní

2.den

Brooke
Měla jsem plán. Musela jsem z komnaty utéct v noci a být vazne potichu. No to moc neznelo jako plán,ale neva. Lehla jsem si do postele a přemýšlela kam půjdu. Bylo zhruba 22:00 a já si sedla jsem mapě Evilyru a začala to konkrétně promyslet. Nakonec jsem zvolila úplně jednoduchou cestu.  Potřebovala jsem se co nejvíce vyhnout království Thiffokar, tam totiž žije princ, kterého si mám vzít, ale toto naštěstí daleko, tak daleko ani neplánuji jit. Chci porad zustat v Evilyru. Musím si koupit nějaký převlek,abych vypadala jako lupicka a ne jako princezna. Nejdříve jsem se tedy musela dostat do nějaké vesnice a převleknout se, protože doma mám sami šaty.  Cesta byla naplanovana o půlnoci. Byla jsem unavená, ale věděla jsem,že když půjdu spat z mého plánu nic nebude musela jsme jednat teď hned.

Jelikož po celém království jsou stráže musela jsem vylézt oknem. Naštěstí moje komnata je nízko a včera jsme si tam dala žebřík nebo donutila jsem zahradníka, aby ho tam dal. Slezla jsem a musela jsme se vymotat že zahrady všude byli stráže. Nevěděla jsem co mám dělat. Rozhodla jsem se to udělat v klidu přišla jsem k nim a řekla jsem ,, nejde mi vůbec spát slyším z venku porad nějaké zvuky jako by tady někdo kradl. Můžete jít prohlídnout zahradu a zámek zatím to tady pohlídat nechte mi meč radši." Netušila jsem, že je odkázat bude tak snadné. Vyběhla jsem ze zahrady. Utíkala jsem co mi nohy stačili. Projít celý zámek musí trvat přeci dlouho,ale strážců je hodně. Teď mn válečné došlo,že jedním z nich je James,jak se teď cítí.  Je mi ho fakt líto.

Už jsem zaběhl do nějakého lesa. Měla jsme na sobě plášť vzala jsme si ho,protože jsem nechtěla, aby stráže poznali,že nejsem v pyžamu. Vypadalo by to divně kdybych o půlnoci šla ven v šatech,které jsem měla na sobě jenom párkrát. Sedla jsem si do trávy pod strom, prikryla tím pláštěm a zkusila usnout. Něco mě, ale v tom plášti tlačilo. Je to je Jamesuv nůž. Odložila jsem ho na pařez a šla spát.

James
,, Jamesi musíme jít prohlídnout zámek. Princezna říkala, že slyšela divné zvuky, jako by někdo kradl." Řekl jeden ze strážců,, vezmu si druhe patro" odpovedl jsem hned. Tam má totiž komnatu moje Brooke a chtěl jsme zjistit jestli tam je, a nebo jestli vážně utekla. ,, Johne a kdo hlídá hlavní bránu může nám ten zloděj utéct. " Řekl jsem. ,, Neboj jamesi je tam princezna a má i meč, takze kdyztak se ochrání. " bylo mi to hned jasné. Brooke opravdu utekla.

Behem kontroly patra mi bylo jasny,ze tu zadny zlodej neni a, ze si to Brooke pouze vymyslela.Vyndal jsem si tedy kapsy její šátek a pritiskl si ho k sobě. ,, miluji tě Brooke" Řekl jsem. A slzy mi pomalu šli do očí.  A Zničehonic jsem zaslechl sirény. Trrrr všichni strážci běhali po chodbách jako splaseni. Věděl jsem moc dobře proč, ale musel jsem se zeptat. ,, co se děje?" Vykřikl jsem. ,, princezna se ztratil" Zakřičel na mě jeden ze strážců.  Ihned jsme začali Brooke hledat. Někdo prochazel zámek zase, někdo vyjel do nejbližších lesů. A já uklidnoval královnu Avu a krále Henriho. ,, Co jí to napadlo. Ona by sama od sebe nikdy neutekla co když ji někdo unes?" Desila se hned královna. ,, jsem si jistý,že ji nikdo neunesl." Odpověděl jsem královně,protože jsem věděl, že Brooke utekla kvůli té svatbě. Nechtěl jsem ji dát,ale najevo,že to vím nebo alespoň tuším.

Moji Brooke pro ostatní princeznu nikdo nenašel. Šli jsme tedy ještě spát a ráno jsme se domluvili, že vyhlásime pátrání. Upřímně bych byl daleko radši kdybychom ji včera večer našly. Nemohla přeci utéct až tak daleko. Říkal jsem si v duchu. Nez jsem usnul myslel jsem jenom na ni. Co teď může dělat? Kde je ? Uvidím ji vůbec ještě někdy... po této myšlence mi opět začali pomalu po obličeji stekat slzy. Co jsem to za chlapa a za strážce, když brečím. Rekl jsem si v duchu. Pritiskl jsem si její šátek k hrudi a usnul jsem. Prosím ať se najde co nejdřív sice nechci, aby si vzala někoho jiného, ale ať je se mnou.