Příběhy z Barbarského souostroví

🌊(11) Malý mořský Škýťa 🐚

Ship: Dagcup/Dagala
Pro: DestinyDraco

Ve světě pod hladinou se ozývalo...

Možná bych to měl uvést nějak lépe. Přece jen asi není úplně běžné, že příběhy začínají pod hladinou ale ten můj je výjimkou. Bude totiž sledovat příběh výjimečného jedince druhu, který všichni nejspíš znáte. Mořské panny, nějaký příběh o nich určitě slyšel každý z nás ale tenhle je sám o sobě výjimečný.

Takže, ve světě pod hladinou se ozývalo pravidelné dunění a řinkot. To vše vycházelo jen z jediného místa.
V jeskyni na okraji, dostatečně vzdáleném aby hluk nerušil běžné obyvatele moře, si už před lety zařídil dílnu nejmladší potomek královské rodiny. Vyžle s rozcuchanými vlasy a ploutví tak zvláštně zelenou až někdo přísahal, že je do hněda.
Byl tam i dnes a tloukl palicí z kamene do velkého kusu kovu, který den před tím našel u korálového útesu. Nejspíš to původně byl štít ale v tuhle chvíli se mu to ani v nejmenším nepodobalo.

,,Už zase se tu schováváš?"zeptal se starší statný muž jen co vplaval za ústí jeskyně.

Upřel svůj modrý pohled na olivovou ploutev mladšího a povzdechl si.
Osoba se na něj otočila s otráveným pohledem a tvářemi zarudlými od námahy.
Díky zástěře z mořských řas, kterou si sám vymyslel a rozcucháným vlasům nikdo nemohl na první pohled určit jestli jde o mořskou vílu nebo muže. Ale to byl v podstatě jeho hlavní záměr.

,,Já se neschovávám, Tlamoune,"odpověděl mu mladý hlas zhrublý prací kterou obvykle dělal. ,, Naopak, likviduju ten lidský odpad, přesně jak si můj otec přeje."

,, Vlastně chce abychom to odnesli na hromadu, ne si s tím hráli,"vyvrátil jeho slova Tlamoun. ,, Kliďas si navíc nepřeje aby se jeho nejmladší dcera motala kolem těch věcí."

,,Syn!!"opravil ho rozzuřeně mladší a zkusil si zakrýt hrudník. Opakuje jim to pokaždé ale neslaví valný úspěch. Naopak i jeho rodina v něm stále vidí jen tu malou holčičku navzdory tomu jak to cítí on sám.

Matka mu vždy dá několikahodinovou přednášku když si ostříhá vlasy a otec je ještě horší když se k ostatním nechová přesně tak jak se od princezny očekává.

,,No jo, Škyťáku,"zabručel Tlamoun a opřel se zády o stěnu jeskyně. ,,Ale stejně by mě stáhnul z kůže kdyby si myslel, že tě v tom podporuju."

,,Nevím proč mu na tom tak záleží,"odpověděl mladší frustrovaně.,, Moje starší sestry, Aurora s Zephyr, zastávají roli princezen dokonale a Klíďa...,"

,, Kliďas junior,"opravil ho Tlamoun automaticky.

,,No a Klíďa, je pro ně dokonalým dědicem. Nejstarší syn, nejlepší syn jakého si táta mohl přát, je udatný bojovník a už dokonce zasnoubený s Astrid. " dokončil co chtěl původně říct. ,, Astrid je přece dokonalá budoucí královna. Odvážná, elegantní a blondýnka."

U posledního slova protočil důrazně oči. Nejednou mu matka předhazovala tu nádhernou mořskou pannou jako příklad toho kým konkrétně by měl být. Jako by potřeboval další důkaz, že se tam prostě nehodí.
Fascinují ho věci co suchozemci hodí přes palubu do moře, i když by tím měl být stejně znechucený jako všichni ostatní jeho druhu.

,,Už mi řekneš proč sis sem zase zalezl?"zeptal se Tlamoun na svou původní otázku.

,, Táta,"odpověděl princ jedním slovem jako by to vysvětlovalo úplně vše. No, mezi Škyťákem a Tlamounem tomu tak bylo. Kliďas sám o sobě byl tak specifickou osobou, že konflikty mezi ním a jeho nejmladším potomkem byly už téměř rutinou.