Jsem Laura Mitchell. Jako malá jsem toužila být pilotem stíhaček jako můj otec, ale moje matka byla proti. Když mi bylo dvanáct let, něco mě poslalo na Zemi za mým otcem, protože v naší zemi bylo nebezpečno, ale já se už nemohla dostat zpátky. Žila...
Cítila jsem, jak se náš dech mísí do jednoho. Díval se na mě těma jeho modrýma očima a usmíval se. Dotančili jsme. „Jsi rozený tanečník" pochválila jsem ho a chtěla jsem odejít. James mě, ale chytil za ruku a udělal se mnou nečekaný záklon. „Ty taky nejsi nejhorší" oplatil mi to.
Jeho obličej byl tak blízko mého. Strašně mi bušilo srdce. Když jsem se zpátky postavila, tak se na mě tak přiblbě usmál a odešel. Obrátila jsem oči v sloup a odešla se převléknout. Po cestě jsem se trochu uklidnila, nebo mi aspoň tak moc netlouklo srdce.
Jen co jsem se převlékla v koupelně, tak jsem šaty bezpečně vložila do ochranného obalu a pověsila je na skříň do pokoje. Lily už ke mně cupitala a sápala se mi po noze. „No pojď jsem ty malá princezno" hlesla jsem na ní a vzala si jí do náruče. Dvakrát mě radostně olízla a pak se ke mně jen tulila.
„Byla hodná neboj, dokonce nic neprovedla. Jen jsem vyměnila tu podložku, protože se počurala a už na tom nechtěla ležet" oznámila mi Nat a my si sedli vedle ní.
„Děkuju Nat, že jsi jí pohlídala" řekla jsem s úsměvem, „kdyby bylo třeba jí hlídat v budoucnu, tak vím komu zavolat" dodala jsem a Nat mě opatrně objala, aby neumačkala Lily.
„Musím jít ještě něco pořešit, takže se uvidíme později" sdělila mi a odešla z pokoje. Položila jsem Lily do postele a všimla si, že se dostala z obojku. Nasadila jsem jí ho zpátky a ona se vyvalila do postele.
Chtěla jsem jí dát do pelíšku a ona na mě vycenila její malé zoubky, chtěla si hrát. Šla jsem jí pro nějaký hračky. zatím tam měla jen malý balónek, ale díky tomu jsem si pak všimla nejroztomilejší věci na světě. Zkoušela packou, jestli se ten balónek sám pohne a pořád do něj tak drbala.
Občas vycenila zuby a tiše zavrčela, ale ono to bylo tak roztomilý. Vydrželo jí to, ale jen chvíli, pak si mě všimla, jak se na ní culím. Sedla si a dala hlavu na bok. Nechápala, co dělám. Hodila jsem jí postel pár hraček a z těch všech si vybrala právě suk.
Vzala ho do tlamičky a mlátila s ním do všech stran. Naštěstí jsem byla hned u postele, když se převalila na kraj postele. Byla prostě kouzelná. Nachystala jsem jí žrádlo a nalila vodu. Vzala jsem jí z postele na zem, aby se aspoň trochu najedla.
Netuším, jak dlouho byla na ulici, ale jídlo tam určitě nedostávala. Hltala to a za chvíli v misce už nic neměla. Měla sice určený kolik toho v misce má mít, ale dala jsem jí ještě trochu, protože jsem na ní viděla, že by si ještě něco dala.
Ještě jsem jí z tašky vytáhla pelíšek, i když vím, že se mnou bude spávat v posteli. Když snědla i svoji další porci, tak se rozhodla prozkoumat okolí. Očmuchávala doslova všechno. Postele, skříně, můj kufr a její nové věcičky.
„Lily, co tam zkoumáš?" zeptala jsem se i když vím, že nedostanu odpověď. Přišla jsem k ní a ona vystrčila hlavičku z kufru a v tlamičce držela sáček s dvěma modrými krystaly. Ona moc dobře věděla, že to nejsou normální krystaly, ale vnukla mi nápad.
Morgan Starkové jsem dala jeden do náhrdelníku, aby jí chránil. Byl z části nabitý mojí magii. Vzala jsem jí ten sáček a vytáhla jeden krystal a sevřela ho v dlaních. Zpoza prstů mi začalo vycházet světlo měnící bravy, které poté pohaslo.
Přiložila jsem ho na její obojek a krystal se přizpůsobil a zapadl do obojku. Fascinovaně na mě hleděla a předváděla se v jejím novém obojku. Po chvilce jsem zjistila, že není jediná, kdo na mě fascinovaně hleděl. „No ty v..." James se opíral o zeď a snažil se vstřebat, co právě viděl. „Co tady děláš?" zeptala jsem se překvapeně a James přišel za námi a posadil se vedle.
Prohlížel si ten krystal na jejím obojku. „Já ti to vysvětlím..." začala jsem, „Co to umí?" přerušil mě James svojí otázkou. „Ochrání jí to před nebezpečím, ale kdybych do toho vložila víc své magie, tak toho dokáže mnohem víc" začala jsem a přejela jsem nad druhou paží.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
(Tímto bych chtěla poděkovat svoji kamarádce Nat za tento nádherný návrh, který mi sama navrhla ❤️❤️ Děkuju Nat ❤️)
Tam se mi poté objevila železná konstrukce s krystalem uprostřed. „Tohle mají jen lidé, kteří jsou pro mě důležitý...jeden jsem chtěla dát i Saře, ale už nějakou dobu vím, že jí nemůžu říct všechno...jak vidíš, tak to vykecala Stevovi, ale všechno to pravda není...něco si vymyslela a domyslela..." dovysvětlila jsem a sklonila zrak k Lily.
„Věděl jsem, že nejsi nebezpečná, jak říkal Steve. Jen by mě zajímalo...proč to říkáš zrovna mě?" zeptal se James zvědavě, dokonce překvapeně. „Něco ve mně...mi říká, že ti můžu věřit..." vyhrkla jsem a začala hladit Lily, která si ke mně sedla.
„Vzpomněl jsem si...jak si říkala, že ti pomohl nějaký chlápek utéct z Hydry..." odmlčel se. On si vzpomněl. To on mi pomohl ven z Hydry. „Vzpomněl sis..." podotkla jsem s pousmáním. „Dlužím ti velké díky." Proč mi děkuje, to já bych mu měla spíš poděkovat a to taky udělám.
„To já spíš děkuju. Zachránil jsi moje dvanáctileté já, který...který..." nedokázala jsem to doříct. Cítila jsem, jak se mi slzy vlévají do očí. Začala jsem zběsile mrkat, abych zahnala slzy.
„To je v pohodě Laro. Pomohli jsme si navzájem. Kdybys byla v průšvihu, tak tě z toho vytáhnu" vážně to řekl? To se tak změnil od doby, kdy jsme se neviděli?. „To samé platí pro tebe Jamesi." Přestala jsem hladit Lily a vzala do ruky poslední krystal.
Udělala jsem totéž co předtím, ale s tím rozdílem, že v něm bylo o mnoho víc mé magie. Vytáhla jsem z kufru železnou konstrukci, do které jsem vložila onen krystal.
„Jamesi Barnesi, tímto ti věnuji krystal, který nás propojuje. Ohlásí, když se jednomu z nás něco stane a dokáže ho zavést na místo, kde ten druhý je. O tomto se nesmí nikdo dozvědět, protože pro všechny tyto krystaly nemám. Bude tě ochraňovat a vážnější rány hojit" obeznámila jsem ho o schopnostech tohoto náramku.
Přiložila jsem mu ho k ruce a on se ihned přizpůsobil. „Uvidíš ho pouze ty, nikdo jiný ho vidět nemůže" dodala jsem. James se usmál od ucha k uchu. „Takovou důvěru ve mně máš...nevím jestli je to dobře" znejistěl. „Je to dobře" ujistila jsem ho.
Najednou, ale sykl krátkodobou bolestí, když ho Lily praštila do loktu sukem. Rozesmála jsem, když jsem viděla, jak si Lily hrdě hraje dál se sukem. „Ty malej skřete" sykl na ní s krátkým zasmáním a začal se s ní přetahovat o ten suk.
Když ho pak získal, tak se vytahoval a škádlil tím Lily. Kdybych někomu řekla o tom, jak si hezky hraje s Lily, tak by mi to nikdo nevěřil. Nakonec jí ten suk stejně dal. „Abych nezapomněl. Mám pro tebe špatnou zprávu. Ta mise se přesunula na zítra, nikdo neví, proč to organizátoři přesunuli" oznámil mi, jen jsem přikývla.
„To zvládneme" dala jsem tomu velkou naději. „Tak si odpočiň, ať jsi na zítra fit a hlavně ať ti koleno nevypoví funkci" utahoval si ze mě, když odcházel. „Ha ha seš moc vtipný" odpověděla jsem na jeho skvělou narážku a vzala jsem si Lily do postele.
Chvilku jsme leželi, nebo si hráli, nebo se mazlili. Podle toho na co měla zrovna náladu. Zítra se setkám s Hydrou. To je skvělý. Koleno je už v pohodě, takže z toho nemám ani takový divný pocit. Ale ten sen s Tonym. Pořád mi to vrtá hlavou.
Proč se mi zrovna toto zdálo? Bylo to nějaké zlé znamení, nebo prostě jen sen? Na to musím přijít.
