Nebezpečně krásná

Třetí Kapitola

Během cesty jsem usnula, ale Sara mě vzbudila večer, abych nepřišla o ten překrásný výhled na zářící New York.

 Musím uznat, že to bylo nádherný a taky jsem už do příletu neusnula a udělala si mnoho fotek, abych je pak mohla poslat Amy, tátovi a Penny.

 Když jsme přistáli, tak mi Barnes pomohl s kufrem po schodech dolů, a pak už jsem si ho vezla sama k autu, které tam na nás čekalo.

 Řidič byl moc fajn a my si se Sarou dali kufry a batohy do kufru auta. Šli jsme si sednout na zadní sedadla, kam si potom sedl i Barnes, protože Rogers seděl u spolujezdce.

 No a vyjeli jsme směr Avengers Tower. Chvíli před příjezdem nám Barnes dal zatmavěné brýle, prý aby nás novináři nepoznali nebo co.

 Samozřejmě jsme si je nasadili a vystoupili z auta. Jediný co jsme viděli, byly záblesky fotoaparátů a ti dva nám se Sarou vzali věci a odešli jsme dovnitř.

 Nastoupili jsme do výtahu a vyjeli do nejvyššího poschodí. Když se dveře výtahu otevřely, jako první jsme uviděli výzdobu, kterou nám asi udělali na uvítanou.

 Byly tam snad všichni z týmu a Barnes s Rogersem nám dali věci kousek od výtahu.

T: „Vítejte v Avengers Tower. Jděte si vybalit, Nat vám ukáže pokoj, a pak sem přijďte a my vás seznámíme s režimem, který tu máte připravený"

L: „Dobře, děkujeme za přivítání"

Sara byla nadšená a my si vzali věci a Nataša nás zavedla do pokoje. Byl to docela prostorný pokoj s dvěma postelemi a prostornými skříněmi.

 Vypakovali jsme si teda věci, převlékli se do jiného oblečení po tak dlouhé cestě a přišli za nimi.

N: „Posaďte se"

Posadili jsme se na samostatný gauč a Stark nám začal vysvětlovat co tady budeme dělat.

T: „Takže, zítra si vás otestujeme, co všechno umíte a jestli na tom budete dobře, což očekáváme, tak půjdete pozítří na vaši první lehkou misi. Když jí úspěšně splníte, tak budete chodit na mise, ale zítra po tréninku bude párty, protože dneska je na už moc pozdě. No to je asi všechno co jsem vám k tomu chtěl říct a nemyslete si, že se tady budete ulívat a bude to pohodička"

Zasmál se a my se jen usmály.

S: „Myslím, že by nikdo nečekal, že tu budeme jen ležet na gauči a koukat na Netflix"

L: „To nás samozřejmě čeká každý večer po tréninku nebo misi"

Zasmály jsme se a zvedly se z gauče.

T: „No to nevím, ale hlavně abyste byly fit na mise a trénink"

L: „Nebojte"

Byly jsme na odchodu do pokoje.

T: „A můžete mi tykat a abych nezapomněl, tak budíček je o půl šesté"

S: „Dobřeeee"

Odešli jsme do pokoje a sedli si na postel.

L: „Možná to tady nebude tak špatný"

S: „No vidíš, třeba na ně změníš názor"

L: „Možná"

S: „Koukneme na horor?"

L: „Dala bych spíš nějakou komedii"

S: „Scary Movie?"

L: „Scary Movie"

Obě jsme se usmály a já vytáhla notebook a našla tam Scary Movie, které jsme si pustili. Už bylo fakt pozdě v noci a my dokoukávaly film.

 Na chodbě se někdo začal strašně smát a ozvala se, dokonce i rána, jakoby někdo spadl na zem. Vyšli jsme na chodbu a viděli Barnese s Rogersem jak se snaží, úplně namol vstát ze země.

S: „Pojď jdeme jim pomoct, nebo ještě někoho vzbudí"

L: „Fajn, ale až se mi takhle zboříme, tak nás takhle budou táhnout oni"

S: „To sto procentně"

Přišly jsme k nim a Sara vzala Rogerse a odešla s ním do pokoje. Domluvily jsme se, že se pak sejdeme u nás v pokoji, ale s Barnesem to nebylo tak lehký.

 Pořád něco mlel a odmítal si lehnou, prý je úplně v pohodě, ale když si nakonec lehnul a já už se chystala odejít, zase se zvedal a mlel něco o tom, že musí vypnout pračku atd...

 Když jsem ho znovu donutila si lehnout, přisunula jsem si křeslo a sednula si do něj a čekala než usne. Mezitím co usínal on, jsem usínala i já a nakonec jsem usnula v tom křesle.

Ráno – Z Buckyho pohledu

Probudil jsem se a sedl si na kraj postele. Z včerejšího večera potom co jsme přijeli z Nevady a taky jak jsme šli se Stevem do baru to bylo asi všechno co si pamatuju.

 Podíval jsem se na hodiny. Bylo pět ráno. Rozhlédl jsem se po pokoji a uviděl Lauru spát z nějakého důvodu v křesle. Přišel jsem k ní a trochu do ní drknul.

B: „Vstáváme"

L: „Mhm co je?...Kolik je hodin?..."

Řekla ospalým hlasem.

B: „Je pět ráno vstávej a jdi pryč z mého pokoje, tady nemáš co dělat"

Zvedla se z křesla a byla na odchodu a přitom řekla:

L: „Tak příště nebuď debil a neopij se tak, že tě budu muset táhnout do pokoje a hlídat tě, abys nedělal nějaký vylomeniny" a odešla.

Z mého (Lary) pohledu

Odešla jsem do našeho pokoje a Sara ještě spala. Převlékla jsem se do sportovního. Dneska jsme měli trénink a mě bolelo celý tělo, jak jsem spala v tom křesle. 

Už předem jsem se rozcvičila, abych se aspoň trochu probudila a až pak jsem si šla udělat ranní rutinu a cop, který jsem si vždy dělala když jsem šla cvičit.

 Celý mi to zabralo skoro dvacet minut, protože jsem si nadvakrát dělala ten debilní cop a když jsem přišla do té místnosti kde jsme měli sraz, tak jsem tam byla akorát a hned po mě přišla Sara a my mohli jít cvičit.

 Přesunuli jsme se z místnosti, budeme jí říkat obyvák, protože se tomu dost podobala, do tělocvičny kde byla Nat se Starkem. Stark držel nějakej papír, kde měl asi napsaný co máme udělat.

T: „No, takže začneme s něčím lehkým. Gymnastiku asi ovládáte že?"

L: „Jsme jeden tým, takže se logicky umíme ubránit, ale gymnastiku mimochodem umíme taky"

T: „Super tak to se rovnou můžeme vrhnout na boj ve dvou. Laro ty půjdeš první a ty Saro jdi prosím na bok, aby tě kdyžtak nesejmula"

L: „A s kým budu bojovat s Nata-"

Najednou za mnou vyběhl Barnes a položil mi ruku na rameno. Já hned zareagovala a přehodila ho přede mě a připravená mu dát pěstí do obličeje.

L: „Seš ty normální?"

Převalil mě tak, že je on nahoře a drží mi ruce, abych ho nemohla praštit.

B: „To je všechno co umíš?"

L: „Až tak mě podceňuješ"

Kopla jsem ho do břicha a on mi pustil jednu ruka a já toho využila a dala mu pěstí a on mi pustil druhou ruku a já se zvedla.

L: „Tohle ti nestačí jako dostatečnej důkaz, že umím bojovat?"

Barnes mě chtěl chytit za nohu, ale já mu na tu nohu šlápla a usmála se na něj a oddělala nohu z jeho ruky.

T: „Popravdě, tohle jsem nečekal, ale stačí nám to"

N: „Myslím, že to bylo dobrý"

Odešla jsem na bok a popřála Saře hodně štěstí. Barnes se zvedl ze země a hodil po mně zvláštní pohled.

 Když Sara přicházela před Starka a Nat, Rogers udělal to stejný co udělal Barnes mě a taky to čekala, proto se tomu vyhnula. 

Předvedla podobný výkon jako já a taky jsme prošli první zkouškou.