Different |Sweet Home|

kapitola 4.

1 hodina...

2 hodiny...

Už jsou to dvě hodiny co je Hyun-soo v bezvědomí a já nevím co si počít. Neustále kontroluju jeho tep a jestli náhodou nepřestal dýchat. Na chvíli jsem nemohla uvěřit, že mám o něj takovej strach ale na druhou stranu, je má jediná společnost.

Svojí pálku pevně držím v ruce a potichu se modlím, aby sem žádný monstra nepřišli. Bez něho jsem měla pocit, že umřu a že tu sama nepřežiju.

Přeju si, aby se už probral. Jsem unavená a už jsem měla i hlad, ale na to jsem se snažila nemyslet. Otočím hlavu k počítači a zamyslím se, jestli tu má signál. Měl by tu být. Rychle jsem se zvedla z podlahy a sedla si k počítači. Určitě se o tom už musí psát a vláda musí něco dělat.

Vysvětlení monster v koreji..

Proč jsou v monstra v Koreji...

Našla jsem nějaký článek.

Není to nemoc.

ale prokletí.

Časté krvácení z nosu...
A zvukové halucinace.
Příčinu se mi nepodařilo určit.

Nebyli původně odsud.
Přišli sem protože měli symptomy.
Proměnili se v ubohé a zoufalé tvory a
Všechny předpovědi byli mylné.

Jednoho dne to náhle začne...a už nikdy to neskončí...

Taky mě to pohltilo.

Lidé to nedokážou překonat.

Pokud máte symptomy, zabijte se sami.
Jinak ublížíte ostatním.

Ale pokud se rozhodnete žít až do konce měli by jste něco vědět.

Je to-...

Je to co? Ach panebože,Sakra, musel zrovna teď vypadnout signál?
Pomalu jsem vydechla a opřela se. Vjela jsem si rukou do vlasů a podívala se na Hyun-sona, který bezchybně ležel na zemi. Znamená to že se teď z něj stane... monstrum...?
Možná bych ho měla zabít dokud ještě leží.
NE, to mu nedokážu udělat. Je to jediná společnost, kterou mám, nesmím mu ublížit.

Přišlo mi, jakoby mi na něm začalo záležet. Nemám k tomu nějaký důvod, jen jsem to tak cítila. Bylo mi s ním dobře.

Zvednu se a zase si k němu sednu. Je tichej, skromnej a milej. Co víc si přát? Přijde mi, že mě jeho povaha okouzlila a on o tom ani nevěděl. Začla jsem si ho prohlížet. Jeho každý detail jsem si precizně prohlídla a trochu se usmála. Pomalu přiložím ruku k jeho vlasům a pohladím ho ,,probuď se prosím, nechci být sama..." Skoro to zašeptám a pomalu se nakloním k němu. Položím si hlavu na jeho rameno a zavřu oči. Jsem unavená. Bylo to na co jsem teď myslela a jeho rameno je dost dobrej polštář, takže moje oči se začali pomalu zavírat.

Samantha
------------------

Od té doby, co jsme tam viděli ty všechny různý monstra, jsme se další den s Eun-hyukem rozhodli dávat před mříže   automaty a vůbec všechno, aby se k nám  nic nedostalo. Bude lepší když nás ty monstra neuvidí.

,,Moje dcera se ještě nevrátila!"
Nějaká žena mi sáhla na rameno ,,to nemůžete! Jenom pro ní zaběhnu!" Podívala jsem se na Eun-hyuka, který zakroutil hlavou a pomohl mi další automat dát k mřížím. Bylo mi tý ženy sice líto ale opravdu by jsme tak ohrozili všechny ostatní.

,,Ne! počkejte! Koukejte moje dcera je tady, prosím jen pro ní rychle zaběhnu" povzdechnu si když mě zase chytne za rameno a ukázuje mi lokaci její dcery. Koukala na mě s Eun-Hyukem a její oči prosili ať otevřeme. Souhlasila jsem s Eun-hyukem, je to moc nebezpečný a může nás to ohrozit. ,,Ne, nemůžu nás ohrozit" Eun-hyuk  začal tlačit automat k mřížím ale ta žena se s ním začla prát ,,ne! Přestaňte!" Pustila jsem automat a vzala ji za ruce ,, musíte pochopit že tohle je nebezpečný" koukala jsem ji do očí a hledala v nich porozumění. Sice si nedokážu představit ten strach o svoje dítě ale tohle je vážná situace.