Different |Sweet Home|

kapitola 5.

Do rukou jsem uchopila pálku a podívala se na Hyun-sona, který zapl volání, aby jsme slyšeli, když se k nám budou blížit monstra. Měla jsem strach, opravdu jsem měla ale touha zachránit ty děti byla větší.

A k tomu všemu jsem měla Hyun-sona, kvůli němu jsem měla pocit bezpečí a byla sebejistější.  Zklidnila jsem svůj dech a podívala se na Hyun-sona, který mi položil ruku na rameno ,,můžem?" Přikývla jsem a on mi sundal ruku z ramene. Pomalu otevřel dveře a vyšel na chodbu a já hned za ním. Naštěstí, byt toho chlapa nebyl daleko, byl to hned ten vedle ale i přes to jsme museli být opatrní.

Hyun-soo nejdřív zaklepal, než jsme vešli do vnitř. Já  za námi zavřela dveře a potom se podívala na toho chlapa. Prohlídl si nás od zhora dolů a pak se nám podíval do očí ,,nejste pár, že ne?"

Vykulila jsem na něj oči a okamžitě na to zareagovala ,,ne" Cítím se trochu trapně ale... proč si myslel že jsme pár? Protože jsem byla v jeho bytě? nebo že vedle sebe stojíme tak blízko?koukla jsem se na Hyun-soma a on na mě taky. Udělala jsem krok od něj a zase se podívala se na toho chlapa ,,tak dobrý, ja jen abych vás tu pak neutěšoval, pokud by jeden z vás nepřežil" zamrazilo mě, nechtěla jsem, aby se Hyun-sonovi něco stalo.

,,jsem Lisa a tohle je Hyun-soo" představila jsem nás a lehce se zaklonila. Slušné vychování mi nechybělo. ,,jsem Han Tu-sik" představil se nám i on a ještě jednou si nás oba prohlídl,od zhora dolů ,,jak zachráníme ty děti?" Zeptal se Hyun-soo ,,budete pro ně muset jít"
On si snad dělá srandu? já myslela že půjde s námi.
V tu chvíli jsem spatřila, jak jel na vozejku k nám a ukázal na svoje nohy ,,no nekoukejte, já nemůžu" řekl ironicky ale my jsme na to nic neřekli. Pak se zasmál a kouknul se na tyč co měl Hyun-soo a na mojí pálku.

,,Udělám vám z vaší týče a pálky něco s čím se budete moct bránit" vzal si Hyun-sovo tyč a podíval na mě a na mojí pálku.
Sklopila jsem hlavu jsem a mojí pálku pevně tiskla. Ta pálka pro mě znamenala hodně, víc než cokoliv jiného co jsem měla. ,,Chápu" usmál se nakonec a zase jel ke svému stolu, kde začal pracovat.

Přidal pár drátů a dalších vychytávky a nakonec vypadala, jako doopravdová zbraň. Koukala jsem na to, jako by to byl  samopal.
,,Tady máš" chtěl ji podat Hyun-sonovi ale ten byl zaujatek fotkou, kde byl očividně Han ještě když byl v armádě a chodil. Všiml si, že na ní Hyun-soo kouká, tak zmáčkl čudlík a z tý tyče udělal něco, jako taser. To je cool.
Hyun-soo si ji vzal a prohlídl si jí ,,děkuju".

,,Pořád se budou hýbat i když jim usekneš hlavu, obyčejný kuchyňský nůž nestačí...ale tohle jo" vysvětlil ,, takže je to zabije?" Zeptala jsem se se zájmem v hlase a nadějí že by je to mohlo zabít ,,ne" dobře,moje naděje je pryč.

,,Za každou cenu se jim vyhýbejte, když je potkáte berte nohy na ramena" dal nám to jako rozkaz a my přikývli ,, fajn tak jdem"  šla jsem zase ke dveřím a Hyun-soo byl hned za mnou ,,hodně štěstí" řekl ještě před tím, než jsem otevřela dveře a hned je za sebou zavřela. Do žaludku se mi nahrnul ten hnusnej pocit nejistoty a strachu. Musím se uklidnit, jsou přece jen o dvě patra níž
to zvládneme. Hyun-soo se pomalu rozešel ke schodišti, šel přede mnou a já byla těsně za ním, přípravná kdykoliv zaútočit.

Postupně jsme postupovala dolů a dávali si pozor na každý pohyb a podezřelou věc. Po nějaký době mě dokonce strach přešel, bylo pro mě přesnější zachránit ty děti.

Hyun-soo zkoušel nějaký bílý dveře, jestli nepůjdou otevřít, samozřejmě, že ne, když je na nich řetěz.
Slyšeli jsme pískání ve sluchátku a poznali jsme, že je tady nějaký monstrum. Hyun-soo mě chytl  za ruku a rozeběhl se mnou do otevřeného výtahu. Každý jsme si sedli na druhou stranu do rohu a byli potichu. Pro sebe jsem se modlila aby to odešlo, i když já sama křesťanka nebyla, doufala jsem že mě Bůh vyslechne. Před námi byla nádoba se zkaženými rybami u kterých bylo hodně much, strašně to smrdělo, proto jsem si dala ruku před nos.