Different |Sweet Home|

kapitola 2.

,,co to mělo znamenat?..." Můj pohled byl pořád na dveřích, které byli otlačené a poničené po tom, co na ně ta ženská bušila.
Podívala jsem se na Sam a ta byla taky dost nesvá, ani se jí nedivím, tohle není normální. Ta krev z nosu, bylo jí opravdu hodně.

,,Nevím, myslím, že by jsme měli jít dolů a zeptat se jestli ji někdo neviděl"
Podívala jsem se na ní a zvedla se ,,po tomhle chceš jít dolů?co když tam pořád je?" Nejsem ledajaký strašpytel. Sama jsem toho zažila dost po čem nemůžu mít strach jen tak z něčeho ale toto mě dost vyděsilo, kdo ví, co se tý ženský honí hlavou, proč asi chtěla abysme otevřeli.
,,Tak si vezmeme tohle" vzala baseballovou pálku a já na ní vykulila oči a pálku si vzala ,,tohle není třeba ne?" Povzdechla si a vzala si druhou v pálku co byla v pokoji. ,,Bude lepší když ji nahlásíme,jo?"
Podívala jsem se na pálku co jsem měla v ruce a přikývla.

Pomalu otevřela dveře a rozhlédla se do stran, aby se ujistila, že tam ta pošahaná ženská není. Hned co vstoupila na chodbu, tak jsem si uchopila svojí baseballovou pálku a šla za ní.

Před schodama jsem se zastavila
,,Počkej" opravdu jsem nechtěla zdržovat ale já musela ,,co?" Očividně už chtěla dolů a její výraz který naznačoval že není čas a ať si pohnu mluvil za vše ,, víš jak jsem ti říkala říkala o tom klukovi v bytě 1410? "
Sam dala pálku podél těla a zvedla obočí ,,co s ním?" Chvíli jsem byla ticho a podrbala se na zátylku. ,, Vlastně nic, to neřeš, jen si dojdu pro mobil jo?" Nahlas si povzdechla a přikývla ,,budu čekat dole" řekla a rozešla se pryč do nižšího patra.

Nakonec jsem se vykašlala na mobil a
šla rychle k bytu 1410. Vím, muselo to zaručeně vypadat komicky ale šla jsem podél zdi. Proč se vůbec plížím ke klukovi, kterého znám sotva 24 hodin? Je to absurdní.

Panebože, Hyun-soo je buď opravdovej boldelář nebo to udělala ta ženská. Šlapám po chipsech který tu leží na zemi.
Zaťukala jsem na dveře ,,Hyun-soo,to jsem já Lisa"
Neozíval se ale já vím že tam je, jsem si tím stoprocentně jistá ,,Haló, nenecháš mě tu přece jen tak stát?"
Koukla jsem se do kukátka a viděla jak stojí před dveřmi ,,Hyun-soo, já vím, že stojíš přede dveřmi, tak je prostě otevři" už mě tam opravdu nebavilo stát,tak už jsem jen zabušila a stála tam jak sloup.

Dveře se pomalu otevřeli a z poza nich šli vidět jeho rozcuchaný vlasy, poté i jeho, musím říct roztomilý obličej. Zamávala jsem mu a usmala se ,,Pustíš mě vůbec dál nebo tu mám stát až do rána?" Okamžitě je otevřel víc, tak abych mohla vejít do vnitř.
Porozhlédla jsem se po pokoji. Bylo to tu malé a nic tu nebylo, jen počítač, malá postel a to je vše. Otočila jsem se na něj, stál pár kroků o de mě a nic neříkal. Byl celej bílej a nesvůj ale zároveň se choval tak, jako když jsme se poprvé viděli.
,,Co tak koukáš? vypadáš jako by si viděl ducha" zasmála jsem se a sedla si na jeho postel. ,,Vlastně mám pocit že jsem ho viděl" řekl a sedl si k počítači. Opravdu vypadal jako by viděl ducha. ,,Budu hádat, nějaká pošahaná ženská ti bušila do dveří?"
Všimla jsem si, jak vykulil oči a došlo mi, že asi ano.
,, Jak to víš? Překvapeně si sednul vedle mě na postel a koukal na dveře. ,,Taky u nás byla, Sam šla dolů to nahlásit" bylo ticho, tak jsem se postavila a opřela se o rám okna. Pousmála jsem se nad oblohou pokrytou hvězdami a vydechla ,,za chvíli půjdu za ní, půjdeš se mnou?" Nechtěla jsem jít dolů sama. Upřímně měla jsem strach.

Cítila jsem, jak se mi jeho pohled zabodával do zad. Jen doufám že ho neotravuju.

Povzdechnula jsem si a v tu chvíli mě přepadl divný pocit, který říkal, ať se podívám níž pod okno, tak jsem to udělala a hned toho začla litovat. Nedokážu to vysvětlit, ale to co jsem viděla bylo strašidelný a hnusný, ihned jsem zatáhla závěsy který tu Hyun-soo měl a otočila se čelem k němu.

,,Em Liso co se děje?" Hyun-soo na mě zmateně koukal a já zakroutila hlavou. Nic jsem ale neříkala, nebyla jsem schopná říct jediné slovo. Jen jsem si říkala že to není přece možný aby se tohle opravdu stalo ne? musím být blázen. Ne určitě jsem blázen!!

Hyun-soo přišel ke mně a chtěl ty závěsy odhrnout ale já mu to nedovolila.
Zkusil to ještě jednou ale já ho zase zastavila. Určitě si o mě myslí že jsem postižená.

Když to chtěl zkusit znovu, tak jsem to radši vzdala a nechala ho ať se podívá.
Pomalu se podíval dolů z okna a na to vykulil oči. Když se neobtěžoval je zase zahrnout tak jsem je bleskově zahrnula.

,,Není možný aby dole bylo velký monstrum s okem, ne?"
Nebyla to ani otázka spíš jsme oba byli vyděšený a zmatený z toho co jsme právě viděli.

,,Tak jo, co teď?" Podívala sem se na něj když jsem si konečně sedla zpět na postel a on vedle mě. Hyun-soo se na chvilku zamyslel a podíval se do země.

,,Asi by jsme tu měli zůstat" řekl po chvilce ticha. Musím uznat, že by to bylo opravdu nejlepší řešení ale já nechala Sam jít dolů samotnou bude náštvaná pokud tam nepřijdu.

Sam se o sebe dokáže postarat, to vím ale i tak ji mám vždycky ráda na očích, protože alespoň vím, že je v pořádku.

,,Jo jasně, asi to bude nejlepší" řekla jsem nakonec. Pokud je to co jsme viděli reálný tak co když je toho víc...?ne vláda to určitě brzy vyřeší.