Different |Sweet Home|

kapitola 3.

(písničku si doporučuji pustit až bude trochu akce)

Pohled Samanthy
---------------------------

Pomalejšími kroky jsem se vydala ze schodů dolů, kde by měl být i menší Market, takže předpokládám, že tam budou lidi, kteří mi řeknou co se tu děje. Taky jsem si všimla toho, že Lisa nikde není a že se pořád nevracela. Přišlo mi to trochu divný a zároveň jsem o ní měla strach ale možná se ke mně pak připojí.

Jsem už skoro dole, už zbývají jenom tři patra, avšak rychle jsem sebou cukla, když jsem za sebou slyšela zvuky. Bleskovou rychlostí jsem se podívala za sebe a nemohla uvěřit tomu co vidím. Okamžitě jsem se rozeběhla dolů ale to MONSTRUM běželo hned za mnou. Bylo strašně rychlý, jeho nohy byli velké a ruce taktéž. Moje krátký nohy na to nestačili a i přes velkej strach jsem se otočila a ještě před tím, než to ke mě přiběhlo a mohlo mě to chytit, jsem ho silou praštila do žeber a pak do hlavy.

Využila jsem času, který jsem měla a zase se rozeběhla dolů. Nikdy jsem takovou rychlostí neběžela a říkám si, že ani nebudu. Dveře které tam byli jsem rozrazila a ihned je pak zamkla.
Opřela jsem se o rám dveří a chvilku oddechovala. Nemohla jsem uvěřit že... jsem něco takového viděla. Nic jiného jsem nemyslela, jen jsem cítila adrenalin v mém těle.

Z kapsy jsem vytáhla mobil a rozhodla se zavolat policii. Můj mobil ale ukazoval že není signál, takže nikomu zavolat nemůžu.
Prohrábla jsem si vlasy a rozešla se dál, abych se někoho zeptela, co se tu děje. V místnosti bylo dost lidí, kteří chtěli evidentně ven.
,,Co se tu děje?" Přicupitala jsem k nějakému vysokému brejlatému klukovi, který se na mě okamžitě podíval ,,dveře jsou zavřený, někdo nás asi zavřel" že by ta ženská? Nebo někdo z toho důvodu že se tu MOŽNÁ POTULUJÍ NĚJACÍ MONSTRA?!

Ale to je jedno i tak jsem teď pocítila potřebu zavolat Lise a ujistit se že za chvíli tu bude.
,,Máš signál?" Pokud jo, tak snad mi dovolí si zavolat. Podíval se na svůj mobil a zakroutil hlavou ,,asi ne"
Sakra, to je špatný. Teď, když jsem na vlastní oči viděla nějaké monstrum, které mě chtělo zabít musím nějak zařídit, aby se ty dveře neotevřeli a aby za žádnou cenu nezabili Lisu.

Pořád jsem stála vedle toho kluka, když se vypli pojistky i všechna světla.
,,Sakra" kluk, který stál vedle mě se na mě podíval a já se rozběhla k jističi elektřiny kde by se měli otevírat i mříže

Nějaká žena se pokoušela zavolat na tísňovou linku a šéf menšího marketu byl u pojistek a hledal čím otevřít mříže.
,,Nesmíte otevřít ty mříže" řekla jsem tomu chlapovi. Otočil se na mě a kysele se zatvářil ,,spratku,neříkej mi co mám dělat." zase hledal tlačítka, kterými by mohl otevřít mříže. ,,Tam venku může být něco hroznýho, je důvod že nás sem zavřeli. Nesmíte je otevřít" ten chlap mě vůbec neposlouchal a pořád to hledal. Uvidíme až bude překvapený, když ho něco bude chtít zabít.

,,To je ono" zapl hlavní panel, ozval se zvuk otevírajících se mříží.
Hned jsem se šla podívat na to místo kde všichni stáli a čekali na to, až se otevřou mříže a oni mohou odejít. Avšak, já už viděla to co je za nimi. Bylo to něco vysokého, mělo to dlouhé ruce a nohy.
Jediný, co jsem neviděla byla tvář.

,,Ihned zavřete!" Zakřičela jsem na toho chlapa ,,dostanete se ven díky mně!"
Tak to vůbec, spíš umřeme! Rozhlížela jsem se kolem, než se dveře plně otevřeli. Pak jsem konečně spatřila obličej toho monstra...Byl od krve a měl protáhlou tvář.
Pes nějaký paní začal vrčet a štěkat a já se pomalu vzdalovala dál, abych ty mříže zase zavřela. Budu upřímná, strašně jsem se bála co se teď stane.

,,Rychle je zavřete" slyšela jsem, jak ten kluk kterého jsem se ptala promluvil ale já se pořád koukala na tu věc. Všichni jsme na to koukali, dokud to neotevřelo svou velkou pusu a protáhlým jazykem to začalo rozbíjet sklo, které nás dělilo od toho Monstra. Všichni začali ječet a vzdalovat se od toho skla.

,,Zavřete mříže!" Kluk zakřičel a běžel pryč. Možná pro něco, co by po něm mohl hodit.
Viděla jsem, jak to dalšího chlapa vzalo a začalo mu to pít krev. Koukala jsem na něj a polkla. Bála jsem se, svíral se mi žaludek a moje hruď taktéž.

Když ho to pustilo dolů, ten kluk měl v ruce hacísí přístroj a začal to po tom stříkat.
Vím o co mu šlo, chtěl ho tím dostat ven a pak zavřít ty mříže. Podívala jsem se na toho dědka, který to otevřel, byl mimo, tak jsem šla k panelům já a kývla na toho kluka. Čekala jsem, až mi dá signál, abych to mohla zavřít.
Sice se mi docela klepali ruce, ale to mi nevadilo.

,,Zavřít!" Hned co jsem to uslyšela jsem zmáčkla to tlačítko a slyšela, jak se ty dveře zavírají. Vykoukla jsem z rohu abych viděla, že už je to pryč ale pořád to nebylo za těmi mřížemi, takže se to začalo zavírat ale to monstrum tam pořád stálo.
Nechtěla jsem to dělat, opravdu ne ale jinak by jsme tu všichni umřeli. Rychle jsem se rozeběhla a to monstrum svalila na zem dál za mříže. Hned na to jsem se zase postavila a rozeběhla se zpět do budovy ale to chapadlo mě zasáhlo do nohy a já spadla zpět na zem. Myslela jsem že to je můj konec a že už je po mně ale ten kluk z ničeho nic začal držet ty mříže. Podal mi ruku kterou mě hned dostal zpět do vnitř a mříže spadli na zem.

Monstrum, které tam stálo odešlo a já se na toho kluka podívala ,,děkuju" kývla jsem na něj a pomalu se snažila postavit na tu nohu.
,,Nemáš za co" oba jsme rychle dýchali a já si vyndala střep, který se mi zabodl do nohy.

Pomohl mi se posadit na židli. ,,Samantha" podala jsem mu ruku, kterou s malým úsměvem přijmul ,,Eun-hyuk".
Všichni jsme se podívali ven a viděli tolik monster nebo co to vůbec bylo...

----------------------------
LISA
----------------------------

9:53

Je další den a já pořád nevím, co se děje a jak je na tom Sam. Hyun-soo je sice fajn společnost ale i tak mi chybí. Mám hlad a strach z toho, co se děje venku, přes noc byli slyšet prosby a křik lidí. Zavřela jsem oči a začla přemýšlet o tom všem, co se teď děje.
Co když bude konec světa, co bude pak, všichni umřeme?

Otevřela jsem oči a viděla jak Hyun-soo stojí u okna a všechno sleduje. Protáhla jsem si ruce a šla k němu se taky podívat, co se vlastně venku děje. Budovy hořeli a když se podívám dolů tak... Tam byli monstra. Jiný název to snad mít ani nemohlo. Houfy ptáků se slétávali a Hyun-soo se vedle mě divně zavrtěl a ruku si dal k obličeji.

Zmateně jsem se mu podívala do obličeje a vzala ho za ruku, kterou jsem mu dala pryč z obličeje. Krev tekla z jeho nosu a bylo jí opravdu hodně. Z kapsy jsem vytáhla tři kapesníky a přiložila mu to k nosu. ,,Si v pohodě?" Vylekaně jsem se na něho koukala a dřela mu kapesníky u nosu. Nic neříkal a taky si je tam přidržoval.

Krev sice po chvilce přestala téct ale on se složil na zem. Omdlel a já si k němu okamžitě sedla a zatřásla s ním. ,, Hyun-soo!" Sanitku zavolat nemůžu, takže musím čekat do tý doby než se probudí.

Zkontrolovala jsem jeho tep a kámen mi spadl ze srdce, když jsem si byla jistá že je v pořádku. Podívala jsem se ke dveřím. Bála jsem se aby sem nic nepřišlo

Tohle co se teď děje je hodně divný...