Different |Sweet Home|

kapitola 1.

8. Srpna
2020

Kamennou cestou mířím až k velkému zelenému baráku a přitom sleduju jak nějaký chlap seká trávník. Vím že to není jeho práce, protože obvykle tu potkávám atraktivního kluka. Ale nějak zvlášť to neřeším a pokračuju dál, až ke vstupním dveřím které začnu odemykat.

,,Vidím tě tu poprvé, co tě sem přivádí?"

,,Já se..."

,,Co? neslyším tě. Můžeš mluvit hlasitěji?"
Ohlédla jsem se za sebe a podívala se s kým to ten muž mluví. Mluvil s nějakým klukem. Nejspíš je to ten co se přestěhoval.

,,Já se.. přestěhoval"
,,Přestěhoval? slyšel jsem, že se někdo přestěhoval do bytu 1410, to budeš asi ty"
,,Jo..."
,, Co neslyším tě?"

,,notak, netrapte ho"
Přišla jsem k nim a stoupla si vedle kluka s ne zrovna krátkými vlasy a batohem ve kterém měl klávesnici a další věci.

Poté co ten chlap odešel, tak jsem se otočila na toho kluka.
,,Ty si tu vážně nový, ráda tě poznávám, jsem Lisa" připadal mi takový plachý, ten toho asi moc nenamluví ,,Hyun-soo" jo, určitě toho moc nenamluví.

,,Snad tě moc neotravoval, je otravnej" pohledem jsem mikla k muži okousek dál a usmála se ,,ne"
,,Fajn, jdeš taky?" Klíčemi jsem ukázala na vstupní dveře do baráku, jen kývl a já se rozešla ke dveřím společně s ním za zády.
,,Bydlíš tu ještě s někým, nebo si sám?"
Chvilku bylo ticho a já začla litovat že jsem se zeptala. ,, Žiju sám" tichý hlas se ozval a já jen přikývla ,,Aha, chápu, já žiju se svojí kamarádkou, jmenuje se Samantha" snažila jsem se ho rozmluvit, ráda si povídám s lidmi ale nevěřím jim. On byl ale jinej. Měl takovou zvláštní auru. Chtěla jsem se s ním bavit a být jeho kamarádka.

,, Kdyby něco jsem v bytě 1413" řekla jsem mu u jeho dveří ,, dobře"
,,Tak zatím" usmála jsem se a šla k sobě.

Podvečer
17:23

,,Bum,BamBaramBam! To je hudba co??"
Moje bicí se odráží po celé místnosti i když vlastně hraju úplně něco nesmyslného ,,úžasná"
,,Sam!" Její oči se nějak nehli od knihy kterou četla ,,co?" Zaklapla knihu a konečně se na mě podívala ,, můžeš poslouchat?" ,, Však poslouchám!" Vstala jsem a sedla si vedle ní ,, víš... něco mě napadlo" chvilku bylo ticho a Sam se usmála ,,to mě taky..." Koukla jsem se na ní a chvilku jen tak koukala.  nevím co má v plánu ale podle jejího výrazu nic dobrého.
Najednou mi polštář přistál na obličeji a já se na ní s udivem podívala ,, zábava musí být ne" zamračila jsem se a zakroutila hlavou.
Vzala jsem polštář a hodila ji ho do obličeje.
Na chvíli jsme měli zase hezkou chvíli, za což jsem byla vděčná.

Někdo zazvonil na zvonek, tak jsme přestali a já přišla ke sluchátku. Nikdy nikomu neotevírám, samozřejmě když nevím kdo to je.
Nemám tucha, kdo by teď zvonil v tuhle hodinu. Mně nikdy nikdo nezvoní, s nikým se nebavím. Bavím se jenom se Sam.

Zvedla jsem sluchátko.

,,Ano?" Na malé obrazovce se ukáže nějaká žena, vypadá zraněně, její obličej vypadá jako by ji někdo zmlátil.

,,Vy jste zraněná?" Sam se ke mě přiblíží a já se na ní s nechápavým výrazem podívám, nevím o co tady jde ani kdo to je.
,,Otevřete prosím..." Podívám se na Sam a pokrčím rameny.
,,Otevřte prosím!" Vůbec nevím co se děje ale otevírat rozhodně nehodlám a Sam evidentně také ne. Na obraze se ta žena začla chovat divně a z jejího nosu začla téct krev, hodně krve. Udělala jsem krok o de dveří a čekala co se bude dít.

Vůbec nevím o co jí jde ale chci aby ihned odešla, začla jsem mít strach po tom co začla strašnou silou bušit na dveře.
Nemám ponětí kde takovou sílu brala ale Sam to evidentně snášet nehodlala ,,můžete odejít?!" Po tom co to řekla se bušení na dveře dál neozívalo a já se posadila na menší gauč nedaleko dveří. Přiložila jsem si ruku na hruď a podívala se na Sam.
Ta evidentně taky vůbec nevěděla o co tu šlo a co se to právě stalo.