LIX.

556 40 14
                                    

„Tohle je moje šance vidět rodinu, takže jedeme

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

„Tohle je moje šance vidět rodinu, takže jedeme."

🖤-🖤~🐺~🖤-🖤

Grace mohla říct, že je konečně pořádně spokojená. Nejenže všechno zlé bylo za nimi, ale měla vše, co si mohla přát. Své otisky, dceru, nevlastního syna, bratra, sestry, kamarády.

Nechtěla o nikom říct, že někdo někoho nahradil. Její dcera Hope nikdy nemohla nahradit její dcery. Všechny milovala úplně stejně. A Marcel už vůbec nemohl nahradit Billyho. Billyho milovala a vždy bude, vždy to bude její malý chlapec.

Grace a její rodina se usadili nedaleko New Orleans, kde po všech nešťastných událostech žili šťastný a spokojený život.

Možná se sourozenci dokázali hádat skoro o všem a skoro každý den, ale Grace je dokázala zkrotit.

Naštěstí.

Grace seděla se svou dcerou v obývacím pokoji a splétala jí vlasy, zatímco si Hope četla v grimoáru a zkoumala nová kouzla, která by se mohla naučit. Mezi tím si užívala matčin dotek a její teplo.

„Mami?" Ozvala se najednou Hope a otočila se ke své matce. „Ano, zlato?" Oplatila Grace. „Myslíš, že někdy budu tak silná a statečná jako ty a táta?" Zeptala se zvědavě Hope. Grace dokončila cop a svázala ho gumičkou, než jí svou ruku jemně položila na tvář. „To nepochybuju. Možná nemáš stejný vlčí gen jako já, ale stále jsi Blacková. Jsi vnučkou velkých a mocných náčelníků, statečných a odvážných bojovníků. A především jsi má dcera." Řekla Grace s úsměvem a Hope se trochu usmála.

Hope vzala zápěstí své matky a prohlédla si její předloktí, kde měla vytetované její jméno.

Hope vzala zápěstí své matky a prohlédla si její předloktí, kde měla vytetované její jméno

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Potom se podívala výš na jméno Emmie, které měla na klíční kosti. „Potkám někdy své sourozence?" Vyptávala se malá dívka dál. „Nejsem si jistá, Hope. Ani neví, že jsem naživu a zda by mě přijali." Vysvětlil Grace trochu smutně, než jí dala pusu na čelo.

„Tak tady jsou mé dvě nejoblíbenější dívky."

Obě dvě se otočily a podívaly se na muže, který vstoupil do salonku.

Grace se na něj usmála, když přišel blíž, naklonil se k ní a políbil ji na rty, než se sklonil ještě k Hope a dal jí polibek na čelo, takže se zachychotala.

„Tati! Zvedni mě." Požádala a natáhla k němu ruce. Klaus samozřejmě neprotestoval a zvedl Hope ze země. „Podívej, jaké krásné copánky mi upletla máma." Chlubila se Hope a otočila hlavu, aby mu je ukázala. „Jsou krásné. A už poděkovala mamince?" Zeptal se Klaus a Hope zakroutila hlavou. „Děkuju moc." Poděkovala Hope a Grace s úsměvem přikývla, než někdo zazvonil.

„Půjdu." Řekla a vstala z křesla, aby se podívala, kdo je venku.

Když otevřela dveře, její úsměv najednou zmizel a trochu se zarazila, když uviděla, kdo vlastně stojí za dveřmi.

„Můžu vám nějak pomoct?" Zeptala se dvou upírů. Ovšem ani jeden nebyli stejného druhu jako ona, nebo kterýkoliv, který se nacházel v domě. Byli to chladní.

Grace si nemyslela, že na některého z nich ještě někdy v životě narazí. Sice to nebylo tak dávno, ale i 80 let je dost na to, aby si myslela, že během jejího života v rezervaci to bylo naposledy, kdy na nějakého narazí. Přestože už žila nesmrtelný život.

„Hledáme Klause nebo Eliáše Mikaelsona." Vysvětlil muž.

Než stačila něco říct, její manžel byl vedle ní. Ovšem bez její dcery, takže předpokládala, že ji předal někomu dalšímu. Nikdy ji nenechávali samotnou. Už jen pro jistotu, kdyby se něco stalo.

„Carlisle." Řekl Klaus, když uviděl muže. „Už je to doba." Dodal. „Já vím. A byla by ještě delší, kdybych nepotřeboval tvou pomoc." Řekl Carlisle.

Nebudeme si lhát, jelikož byla Grace stále quileute, začala být velmi opatrná. Zvlášť, když Klaus víc otevřel dveře a pozval dva chladné dovnitř. Ale byla víc klidná, protože se zdálo, že mu Klaus důvěřuje. I když to neznamenalo, že mu důvěřuje také ona.

„Nejdřiv bych ti rád představil svou ženu Esme." Představil Carlisle a ukázal na ženu, která se držela jeho paže.

„Ráda vás poznávám." Řekla s úsměvem Esme a Klaus pouze kývl hlavou.

„Esme, tohle je Klaus Mikaelson, potkali jsme se dávno a..." „Má spřízněná duše a žena Grace." Představil Klaus a Grace má dvojici upírů kývla hlavou, než se všichni vydali do obývacího pokoje, kde už byli všichni a čekali.

Grace přišla k pohovce, na které seděl Kol a převzala si od něj Hope, kterou se posadila na klín, zatímco se všechny její spřízněné duše ochranářsky postavili kolem ní. Kol seděl vedle ní, Klaus se posadil na boční opěrku a Eliáš se postavil za pohovku a položil Grace ruce na ramena.

„Carlisle Cullen. Už je to dávno." Promluvil Eliáš a Grace se vyjeveně podívala na chladného.

Cullen?

Jaká náhoda. Nejenže narazila na upíra jiného druhu, ale na toho, kterého v podstatě znala.

„Co se děje?" Zeptal se ještě. „Jde o mou rodinu. Je v nebezpečí kvůli nedorozumění." Vysvětlil Carlisle a Grace naklonila hlavu, zatímco si Rebeka odfrkla. „V tom případě je to váš problém ne?" Zeptala se. „Sestro." Napomenul Eliáš.

„Věřte, že bych nežádal o pomoc, kdyby jsme to mohli zvládnout sami." Řekl Carlisle.

„K jakému nedorozuměním došlo?" Zeptala se Grace. „Můj nevlastní syn... jeho žena s ním otěhotněla, když byla ještě člověk a porodila dítě, které je napůl chladný, napůl člověk. Naše známá z Denali je jednou zahlédla a nenechala si to vysvětlit. Myslela si, že je jsme ji proměnili a je to nesmrtelné dítě. Šla to nahlásit Volturiovým a ti nás těch chtějí zabít. Chceme sehnat co nejvíc svědků, aby jsme dokázali, že se milí." Vysvětlil stručně Carlisle.

„Nemožné." Řekl Klaus a Grace do něj strčila loktem.

„Nemůžu říct, že mě neláká jít proti "králům"." Řekl Kol posměšně. „Ale nemůžu riskovat zdravý naší spřízněné duše a Hope." Dodal a položil Grace ruku na stehno.

„Pomůžeme." Promluvila Grace a tři bratři se na ni podívali.

„Tohle je moje šance vidět rodinu, takže jedeme." Zasyčela na ně potichu a přimhouřila oči a věděla, že ani jeden se s ní nepokusí hádat. Možná namítat, ale nikoli hádat.

„Moc děkuju." Poděkoval Carlisle.

Grace věděla, že tohle by mohla být její šance. Šance si s nimi promluvit, říct, že je naživu. Nevěděla, zda ji využije, nebo promarní, možná je znovu bude pouze pozorovat z povzdálí, ale aspoň jim bude zase nablízku.

Se vším, co se kolem dělo neměla vůbec šanci je navštívit. Nevěděla, co se kolem děje, nevěděla, jak se mají a chtěla je konečně vidět, chtěla vědět, jak se mají. Prostě jí chyběl. Ale to už spoustu let.

Grace (TVD/Mikaelson Brothers)Where stories live. Discover now