Scarlett x Harry Potter

Kapitola 11.

11. Věštba profesorky Trylawnyové

Harryho euforie z toho že konečně vyhráli famfrpálový pohár trvala přinejmenším týden. Mně bylo konečně dovoleno přiblížit se k Harrymu ale neustálé vychloubání se tím že nás Nebelvírští porazili se mi začalo příčit natolik, že jsem jeho společnost, ačkoliv za to co říkali jeho spolužáci nemohl, nevyhledávala tolik co před zápasem. Dokonce i počasí jako by oslavovalo, jak se blížil červen, dny začaly být bezmračné a rozpálené takže nikdo neměl chuti dělat nic jiného, než vyjít si na procházku po školních pozemcích a natáhnout se někde do trávy s několika pintami chlazené dýňové šťávy, možná si zahrát přátelskou partii tchoříčků nebo se dívat jak se obří oliheň líně převaluje sem a tam po hladině jezera. Takovému lenošení se studenti však oddávat nemohli. Zkoušky byly prakticky za dveřmi a místo bezcílného bloumání kolem hradu byli chlapci a děvčata nuceni zdržovat se uvnitř a pokoušet se přinutit mozek aby se soustředil na studium, zatímco otevřenými okny je lákaly ven závany báječného letního vzduchu. Dokonce i studenty jako jsou Fred a George Weasleyovy bylo vidět nad knihami, chystali se na zkoušky pro NKÚ (náležitou kouzelnickou úroveň), zatímco jejich starší bratr Percy se připravoval na OVCE (ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny), tedy na nejvyšší kvalifikaci, jakou Bradavice nabízely.

„Proboha kdy jsi se naposledy učila!" vykřikla jsem když jsem spatřila v jakém stavu je Reiny kniha přemněňování a její výpisky které si při hodinách měla dělat ale vykašlala se na ně.

„Mno já nevím, před první návštěvou prasinek..."

„To se mi snad jen zdá!"

„No tak propadne, tobě to může být jedno" ozvala se Pansy která seděla před svou postelí na zemi obklopená hromadou knih stejně jako my.

„Není mi to jedno. Je líná, ne hloupá a kdybys Ty nedělala každému jen naschvály pomohla bych ti s tím blbým lektvarem, jenže jsi tak paličatá-"

„Nerozčiluj se, praskne ti žilka..." zamumlala Reina a kousla do červeného pendreku.

„Rei Rei podívej se mi do očí a odpověz mi na otázku, ty se nebojíš že propadneš?"

„Ne, ani trochu." pravila jasně a zřetelně.

„Rei co dělá kouzlo Lychnochus?"

„Tohle vím. No to je kouzlo na přeměnu..."

„Jakou?"

„Knihu v brk přece!"

„MISKY NA SVÍCEN"

Nezbývalo mi nic jiného než se učit na zkoušky a při tom vtloukat do hlavy Reině to, co tam už dávno, dávno mělo být. Na malou chvíli jsem záviděla Hermioně že dokáže vrátit včase ale co jí je to platné když musí umět daleko více předmětů.

Po skoro hodině jsem kouzlo Lychnochus s Reinou vzdala neboť její svícen měl stále vzor misky – v tom lepším případě, vyrazila jsem proto z pokoje ven a spatřila Draca jak se upřímně dívá do knihy věštění a Crabbe s Goylem se věnovali lektvarům.

„Kam ten spěch Princezno?" ptal se Draco jen co mě spatřil ve společenské místnosti.

„Do knihovny."

„Proč nejsi s Reinou?" zajímal se Blaise který si právě otevřel knihu o Dějinách čar a Kouzel.

„Nechtěla s něčím pomoc?" tázal se Matheo.