Scarlett x Harry Potter

Kapitola 9.

9. Zmijozel proti Havraspáru

„Jak se cítíš?" ptala se Hermiona u snídaně. Dnes jsem byla vzhůru už od čtyř od rána, hlavu jsem měla plnou dnešního Famfrpálového zápasu a ruce se mi potily.

„Nervózně," přiznala jsem „myslíš že Harry o ničem neví?"

„Určitě ne, to už by mi přece řekl."

„Máš pravdu Hermiono..." povzdychla jsem si a zadívala se směrem ke dveřím.

„Proč je tak důležité aby to nevěděl?"

„Protože... jsme se spřátelili. A mohlo by to ovlivnit hru a... Marcus si to nepřeje, víš co se říká, nedráždi hada bosou nohou..."

„Ještě stále nemohu uvěřit tomu že jste teď s Dracem spolu," její slova bodala jako ostří nože.

„Já..." pravila jsem ale popravdě jsem na to neměla co říct. Měla jsem v břiše motýlky pokaždé když jsem ho viděla. Na rozdíl od ostatních se ke mně vždy choval hezky a od té noci v astronomické věži mě neustále zasypával malými dárečky.

„Promiň," řekla Hermiona a namazala si chléb marmeládou „nic mi do toho není jen je prostě..."

„Je jiný," přitakala jsem „ke mě se chová hezky a jsem si jistá že teď by mohl napsat tátovi že to zranění tak strašné nebylo..."

Nezlobila jsem se na nikoho. Hermiona, Ron i Harry měli k našemu vztahu s Dracem neustálé připomínky ale všichni tři vypadali že jim na mě záleží a tak jsem jejich připomínky jednoduše ignorovala.

„Slyšeli jste to?" ptal se Ron zatímco si sedal k plnému stolu.

„Slyšeli co?" zeptala jsem se zvědavě.

„Graham Montague se o vánocích zranil," řekl Ron a mě zaskočilo „to by mě zajímalo koho tak na poslední chvíli mohli sehnat místo něj,"

„Třeba se přihlásil Crabbe, nebo Goyle..." pravila Hermiona a nenápadně pokukovala po mě.

„To je jedno," mávl rukou Ron „jakou šanci mají proti Havraspáru,"

„Malou..." pravila jsem a napila se čaje.

Zanedlouho se k nám přidal i Harry který byl oblečený ve svetru a na tváři měl vlajky v barvách Havraspáru.

„Co je ti?" ptal se a sledoval mě skrze své kulaté brýle které mu seděly křivě na nose.

„Není mi dneska dobře..." koutkem oka jsem sledovala jak se Zmijozelský tým zvedá od stolu a Draco mávl mým směrem.

„Tvuj kluk tě volá," ušklíbl se Ron.

„Nezáviď, Ronalde!" Odsekla jsem a rychlým krokem si to mířila k Dracovi který následoval zbytek týmu.

Držela jsem si značný odstup, na chodbách si studenti štěbetali o dnešním zápase a opět se dělili na stranu Zmijozelu a Havraspáru.

„Jak jsi se vyspala?" ptal se Draco a na tváři měl milý úsměv, společně jsme vešli do šatny kde už stál Marcus oblečený a připravený s koštětem v ruce.

„Tak jo," začal „dneska hrajeme proti Havraspáru, ať to dopadne jakkoliv nebojte se použít sílu, jsme ve značném znevýhodnění."

Jen co to dořekl, Matheo si hlasitě odkašlal a Marcus se na mě omluvně podíval „nic proti tobě Scarlett, neměli jsme prostě moc času,"