Scarlett x Harry Potter

Prolog / Kapitola 1.

Prolog

„Nestává se moc často že bychom měli nového studenta tak pozdě" pravil bělovlasý starý kouzelník ve fialovo šedé róbě vyšívané zlatem. S milým úsměvem mě sledoval a sem tam si poupravil půlkruhové brýle, které měl na velkém a křivém nose. Seděla jsem v koženém křesle u masivního dřevěného stolu vedle kterého seděl na bydílku ohnivý Fénix. Sem tam zamával křídly a sledoval jak z nich padají pírka. Po mé levé ruce, přesto že bylo léto plápolal oheň v krbu a po pravé seděla moje máma která do mě právě šťouchla loktem. „Posloucháš vůbec?!" pravila přísným hlasem a vytrhla mě z přemýšlení

„Samozřejmě" odvětila jsem a znovu se podívala na ředitele školy u kterého jsem právě seděla.

„Pan profesor Brumbál se tě na něco ptal-" řekla a poupravila si smaragdový hábit který měla na sobě.

„Jsou to ale zajímavý tvorové že?" ptal se profesor Brumbál a podíval se na Fénixe.

„Vskutku ano, ještě jsem žádného na vlastní oči neviděla."

„Scarlett miluje kouzelné tvory" přerušila mě máma „kdyby to šlo nosila by v té své hlavičce tolik vědomostí... ráda se učí všemu co jde!"

„Tak to rád slyším," pravil a přikyvoval „na naší škole se učíme péči o kouzelné tvory, ve třetím ročníku si studenti vybírají i volitelné předměty kterým se budou učit..."

Profesor Brumbál ještě půl hodiny mluvil o tom co mě tento rok bude čekat a moje máma mu neúnavně skákala do řeči Cassandra Von D'este, pravá ruka Ministra kouzel.

Co jsme se přestěhovaly do Londýna nepsalo se v kouzelnických novinách o ničem jiném než o tom jakou novou, zajímavou sílu získá Ministerstvo kouzel. Když bylo vše co se formalit týkalo hotové, vyprovodil nás profesor Brumbál k připravenému kočáru na nádvoří.

„Profesore Brumbále, věřím že Scarlett bude jen v těch nejlepších rukách."

„Samozřejmě, ujišťuji vás že se slečna Scarlett rychle začlení mezi její spolužáky," stále s úsměvem na tváři svíral ruku mé mámy která nebyla o moc vyšší než on sám „uvidíme se v září" prohlásil když mi pevně stiskl ruku.

Posadila jsem se do kočáru a zavřela za sebou dveře, máma se posadila naproti mně a ještě jednou zamávala profesorovi Brumbálovi než se kočár vydal dlážděnou stezkou. Jen co si byla jistá že se na ni nedívá stáhla si své dlouhé, černé vlasy do culíku a rozepla první dva knoflíčky těžkých sametových šatů.

„Co je to dneska s tebou?" tázala se a z malé kabelky vyndala černé brýle které si nasadila na maličký nosík. Její černé oči byli temnější než kdy dřív ale přesto plné laskavosti „celá se červenáš, bylo tam horko- že? Kdo by to byl řekl, čekala jsem že bude v tak velkém hradě zima jako ve Stříbranově-"

„Proč jsme nemohli zůstat v Americe?" tázala jsem se a sledovala jak do ruky bere pergamen který ležel celou dobu pečlivě uložený v její kabelce.

„Drahoušku o tom už jsme přece mluvily, tvůj tatínek dostal prostě nabídku která se neodmítá, bylo by pro nás náročné cestovat tam a zpátky-"

„No ale... teta Isabella řekla že bych klidně mohla zůstat u ní kdybyste to dovolili..."

„Teta Isabella toho hodně napovídá, sama má ale hodně co dělat se staráním se o sebe."

„Ale ona-"

„Žádné ale! Scarlett o tomhle jsme už mluvily, navíc- máme ještě pár hodin jízdy před sebou, možná by neuškodilo kdyby ses trochu prospala."