Scarlett x Harry Potter

Kapitola 10.

10. Jizvy co se neléčí.

„Přišel mi dopis!" křikla Hermiona a posadila se ke stolu u kterého jsem právě s Harrym a Ronem snídala.

Milá Hermiono, Scarlett, prohráli jsme.

Dovolili mně vodvízt si ho zpátky do Bradavic. Datum popravy bude teprv stanovený. Klofanovi se v Londýně moc líbilo. Nezapomenu na všechnu pomoc, kterou jste nám vy dvě poskytly. Hagrid

„Ale to ne!" povzdychla jsem si nahlas a předala klukům promáčený, vlhký dopis s rozpytým ingoustem.

„To přece nemůžou udělat, to nemůžou. Klofan není nebezpešný!" vztekal se Harry.

„Malfoyův otec komisi zastrašil, donutil ji k tomu, víte přece co je zač," pravila smutně Hermiona.

„Banda třaslavých senilních tupců, co si nechali nahnat strach, my to tak ale nenecháme!" ujišťovala jsem nešťastnou Hermionu a přitom si vyměnila pohled s chlapci.

„Bude ještě odvolávací řízení, to se koná vždycky jenomže já nevidím žádnou naději a změnu," pravila Hermiona.

„Ale ano! Změní. Tentokrát to nebude jen na vás dvou, budeme ti pomáhat. Já i Harry!" sledovala jsem Hermionu s jakou úlevou teď objímá Rona kolem krku, Rona tím očividně vyděsila a ten ji začal ji utěšovat a neobratně hladit po vlasech do chvíle než se odtáhla.

„To s tou Prašivkou je mi moc líto, Rone."

„No, vždyť ona už byla stará. A vlastně už k ničemu nebyla, kdoví třeba mi teď mamka s taťkou koupí sovu!"

Všechna ta bezpečnostní opatření která byla na nás jako žáky uvalena po druhém Blackově vloupání do školy znemožňovala nám navštěvovat Hagrida po večerech jak jsme to s Hermionou měli posledních pár dní ve zvyku. Jedinou možnost promluvit si s Hagridem jsme měli při hodinách péče o kouzelné tvory a to byl ještě stále šokovaný z vyneseného rozsudku. Třída se starala o nové tlustočervy a tak jsme se vydali k profesorovi který seděl na pařezu a utíral si slzy.

„Je to všecko moje vina! Jazyk mi ouplně zdřevěněl. Voni tam proti mně seděli v těch černejch hábitech a mně v jednom kuse padaly papíry s poznámkama na podlahu a zapomínal jsem všecky ty věci co mi holky našli. A potom vstal Lucius Malfoy, pronesl svou řeč a komise rozhodla do puntíku přesně jak chtěl on..."

„Hagride, ještě stále nám zbývá odvolání!" Utěšovala jsem ho marně a Ron se mi snažil pomáhat „Jo! Nevzdávej to. Pracujeme na tom!" když bylo po hodině, spolu se zbytkem třídy jsme se vraceli do hradu v doprovodu smutného profesora.

„Lucius Malfoy má celou tu komisi v kapse. Nezbejvá mně než dohlídnout, aby Klofan měl zbejvající dny svýho života tak šťastný, jako eště nikdy. To jsem mu prostě dlužnej..."

„Podívejte, jak bulí!" Draco, Crabbe a Goyle stáli hned za hlavní hradní bránou a poslouchali. „Viděli jste někdy takovýho sraba?" popichoval

„a to má být náš učitel!" Harry s Ronem se k němu zuřivě vrhli, Hermiona je však předešla. Vší silou, kterou v sobě našla vrazila Dracovi facku rovnou do obličeje, což ho překvapilo takže se zapotácel. Zůstali jsme užasle stát a zírali, jak Hermiona znovu napřahuje ruku.

Neopovažuj se říkat o Hagridovi, že je srab, ty hnusná – zrůdo!"

„Hermiono!" uklidňoval ji chabě Ron a pokoušel se chytit ji za ruku kterou zvedala k další ráně.