Scarlett x Harry Potter

Kapitola 5.

5. Útěk Buclaté dámy

„Slečno D'este, jestli budete na ty krunýře tak tlačit nic vám z nich nezbyde" napomenul mě profesor Snape. Měl pravdu. Nebyla jsem ve své kůži přesto že hodiny lektvarů byli mé nejoblíbenější. Hned po nich hodiny profesorky McGonagallové, její přemněny byli více než uspokojivé. O věštění se toho říct tolik nedalo. Levandule a Parvati byli profesorkou Trylawnyovou přímo posedlé a její nesmyslné výklady přímo hltaly, zato chudák Harry byl ten, komu věštila čím dál tím horší předzvěsti. Dokonce i hodiny péče o kouzelné tvory byli čím dál tím víc nudnější, Hagrid si přestal věřit a tak jsme se učili jak se pečuje o Tlustočervi kteří, jak jsme se přesvědčili na vlastní oči jsou těmi nejnudnějšími tvory na světe. Za to se blížila sezóna Famfrpálu a jak Draco tak Harry na mě neměli čas, oba byli chytači za své koleje a oba trávili veškerý volný čas na hřišti. Famfrpálové mužstvo tvořilo sedm hráčů: tři střelci, jejichž úkolem bylo dávat góly, což znamenalo prohodit Camrál červený míč o velikosti fotbalového balonu jednou z obručí umístěných padesát stop vysoko na obou koncích hřiště, dva odrážeči, kteří byli vybaveni těžkými holemi na odrážení Potlouků (dvou těžkých černých míčů, které poletují sem a tam a snaží se útočit na hráče, jeden brankář, který chráni branky před třelami soupeřů, a jeden chytač, který měl ze všech nejtěžší úkol, protože musel chytit Zlatonku, maličký okřídlený míček o velikosti vlašského ořechu, jehož polapení znamenalo konec hry a přinášelo chytačovu mužstvu sto padesát bodů navíc.

„Konec hodiny, můžete jít" rozpustil profesor dnešní poslední hodinu a tak jsem se dala do balení věcí „vy ne slečno D'este." Zastavila jsem se u dveří a několik spolužáků na mě pohlédlo s lítostivým pohledem „zavřete za sebou dveře" nařídil a tak jsem učinila.

Profesor Snape se posadil ke svému stolu a rukou ukázal na židli která před ním byla. Posadila jsem se a v rukách svírala školní tašku „v poslední době se chováte zvláštně. Nemohl jsem si nevšimnout všech chyb co poslední dobou v mých hodinách děláte."

„Omlouvám se."

„Za posledních pár let jsem nepoznal nikoho kdo by měl talent na lektvary jako vy takže to vyklopte, co se s vámi děje?"

„Jen se mi toho teď moc honí hlavou."

„Říká se, že vás rozhodila hodina profesora Lupina, je na tom něčeho pravdy?"

„Ano pane. Šlo o hodinu s bubákem který byl v učitelském kabinetu."

„Není vám pět abyste se bála obyčejnýho bubáka." nad těmi slovy jsem se kousnula do rtu „tak v co se ten váš proměnil? Profesor Lupin to nedokázal popsat."

„... ani já nevím jak ..."

„S tím by se dalo něco dělat, potřebuju váš souhlas. Když budeme vědět na čem jsme bude se s tím dát něco dělat" podsunul předemne pergamen s povolením použít kouzlo Legilimens.

„Legilimens? Co je to?"

„Kouzlo které mi dovolí proniknout do vaší mysli, budete se jej učit za pár let v hodinách nitrobrany." Byla jsem zoufalá a tak jsem popadla učitelův brk a na spodní řádku se podepsala. Profesor uložil pergamen do svého stolu a postavil se předemne.

Legilimens vyslovil ostře a mě ovládl zvláštní pocit šílenství. Nebyla jsem ve své hlavě jenom já, byl tam někdo jiný, jakoby otevřel mou hlavu a listoval v mých vzpomínkách, před očima jsem měla živě celou tu hodinu. Byl to tak nepřirozený pocit smíchaný se strachem, bojovala jsem se svou myslí a ve chvíli kdy se mě ta postava znovu dotkla jsem otevřela oči. Po čele mi stékaly kapky potu a srdce divoce bušilo.