Scarlett x Harry Potter

Kapitola 4.

4. Nimbus

Netrvalo dlouho a obrana proti černé magii se stala mezi studenty třetího ročníku tím nejoblíbenějším předmětem. Až na mě. Nemohla jsem se totiž vypořádat s ostudou kterou jsem zažila před všemi ostatními. Byla jsem jediná kdo ze třídy utekl, dokonce i Neville zvládl hodinu lépe než já.

Pansy Parkinson kolem mě chodila po špičkách a Reina ji to dala dobře sežrat.

„Nic si z toho nedělej" utěšovala mě na pokoji „tohle bych potkat nechtěla ani v žádném z mých divokých snů!"

Jenomže já tohle potkala. Tolikrát ale nemohla jsem si vzpomenout kdy. Uvnitř v sobě jsem byla přesvědčená o tom že tu ženu znám. Že to nebylo naše první setkání.

Avšak páteční dvouhodinovka s profesorem Lupinem pro mě bylo daleko zajímavější, probírali jsme totiž Karkulinky a Bludičky a jelikož jsem tuhle kapitolu už měla s přehledem našprtanou, nevadilo že jsem se ztrácela kdesi ve svých myšlenkách.

Draco byl na profesora naštvaný a kdykoliv to šlo utrousil o něm něco ošklivého hlavně pokud šlo o oblečení které profesor nosil.

„Podívejte se na ty jeho ošuntělé svršky," syčel hlasitým šepotem, když profesor procházel kolem. „Obléká se jako náš starý domácí skřítek."

když se ozvalo poslední, páteční zvonění odebrala jsem se s Dracem a Reinou do velké síně na oběd.

„Já vím co tě rozveselí" pravila a nandala nám oboum na talíř hromadu kaše a kuřecí maso „ty, já a další děvčata – dáme malé utkání ve Famfrpálu, jsme tu sice první týden ale ještě jsme nevatáhly ani košťata!"

„Rozkošný nápad ale Rei Rei, kde chceš sehnat tolik hráčů?"

„Pansy, Daphne Greengrass a Millicent Bulstrode se k nám rády přidají že jo holky-" zvolala nahlas a podívala se směrem k Daphne která si zrovna dávala vlasy do culíku zatímco baculatá Millicent si dopřávala vepřové pečínky.

„Co je Reino-" křikla Daphne.

„Holčičí zápas! Zítra ráno?"
„Jasně!" přikývla a podívala se na Millicent, černovlasá dívka se ušklíbla ale nakonec souhlasila.

„Tak to by jsme měly!" usmála se.

„Tak to máme pět hráčů, do našeho týmu chybí ještě dvě a dalších sedm proti kterým budeme hrát-" napomenula jsem ji.

„Tak popros Lenku Láskorádovou a Hermionu, pokud se nepletu jste kamarádky."

„S Lenkou jsem mluvila jen jednou..."

„No, jsem si jistá že tě neodmítne, sleduje tě," šťouchla mi do ramena a bradou naznačila směr kterým se mám podívat, měla pravdu. U stolu který byl po levé straně síně seděla Lenka, skoro sama, před sebou držela noviny ale dívala se naším směrem.

„Tak já se půjdu zeptat" pravila jsem a vydala se Lenky směrem. Ani na chvíli necukla pohledem, nesnažila se maskovat to že se na nás při obědě dívá a když jsem došla blíž k ní, odložila noviny.

„Dobré odpoledne, Lenko," pravila jsem milým hlasem a opětovala ji úsměv.

„I tobě, Scarlett."

„Víš, no... Reinu Zabini asi znáš že?" podívala jsem se na Reinu která mávala naším směrem „Reinu napadlo že bychom zítra mohli zahrát přátelský Famfrpál proti dívkám a chybí nám dvě do týmu..."