My Life with Famous Fam-ily

Jestli se probere..

Ashton:
Jen co to Vo zaslechla padla k zemi. Okamžitě jsem se k ní rozeběhl. „Doktora..rychle ona je těhotná." křičel jsem zoufale. Rozeběhla se ke mě sestra. „Doktor tu bude zachvilku, doktoři co byli tady na oddělení jsou na sále." řekla sestra. Najednou se otevřeli dveře z JIPu kde ležela Sophi. „Zkolabovala vezeme jí znova na sál." říkal doktor druhému doktorovi. „Nee Sophie." vykřikla Lí a Luke jí rychle objal a posadili se. Lí brečela jako o život. „Luke musím zavolat Thomasovi." řekla Lí.
„Co se stalo?" ptal se doktor, ktery přišel za Vo. „Omdlela..je těhotná." řekl jsem. „Vemte jí do náručí musíme s ní na ambulanci." řekl doktor.
Hned jsem vzal Vo do náručí a odnesl jí na ambulanci, kde jsem jí položil na lehátko. „Kde jsem?" zamumlala Vo. „Neee" dodala. „Jak na tom je? A co Sophie?" mlela. „Paní Irwin musíte se uklidnit." řekl jí doktor. „Já se sakra neuklidním." křikla na doktora. „Vo prosím, myslí na naše dítě." řekl jsem. „Sakra Ashi jak mám myslet na naše dítě, když moje další dítě na sále umíra?" vystartovala po mě. „Vo" objal jsem jí. „Promiň." zašeptala. „V pohodě." pokusil jsem se o úsměv. „Tak vám uděláme ultrazvuk, dobře?" zeptal se doktor. „Dobře" řekla Vo.

„Mimčo vypadá v pořádku, ale paní Irwin nesmíte se stresovat." řekl doktor. „Pane doktore to je dost těžké, když nevím jak je na tom můj syn." řekla Vo.

Lila:
Každá ta minuta je zabíjející. Tečou mi slzy a já pouze přemýšlím. Přemýšlím o tom že nejsem a ani jsem nebyla dobrá matka.
Jen tu tak sedím a hlavou mi probíhají všechny ty vzpomínky. Je to sedmnáct let co se narodili.
jak si děti pojmenujete?" zeptala se sestřička. „Holčička je Sophie Emily Hemmings a kluk je Thomas Sebastian Hemmings" řekl Luke. Luke si sedl ke mě na postel. Já chovala Sophi a Luke Tohomase. „Lásko jsou rozkošní" řekl. „Thomas měl hnědé vlásky a velká modrošedá kukadla. Sophi měla taky modrošedá kukadla.. Zavolej Ashe a Vo,určitě jsou tam celý nedočkavý" řekla jsem a Luke odložil Thomase do postýlky. Já jsem měla stále Sophinku v náručí. Do pokoje přišla Vo s Ashem. Oba se ke mě radostně rozešli. „Jezusky ta je ňuňu,můžu si jí pochovat?" zeptala se Vo. „Dobře,ale sedni si tady" řekla jsem. Vo si sedla a já jí podala Sophi.
V ten den jsem byla tak šťasná. Jenže všechno nebylo tak krásné jak se zdálo.

Seš normální,mohla by so být víc ticho?" okřikl mě Luke. Holky musím protože kvůli tobě Niko jsem vzbudila děti a můj milý přítel na mě řve. Napsala jsem holkám. A pak jsem zhasla mobil. „V klidu si seď támhle v křesle,já se o ně postarám." řekla jsem naštvaně. „Notak Sophi spinkej" vzala jsem jí do náruče. „A Thomase utěšíš jak?" zase mě okřiknul Luke. „Nemám deset rukou jsou to i tvoje děti"  okřikla jsem ho já. „Nevím kdo je jejich matka" křikl on

„Jo a kdo je jejich chytrý tatíček?" zeptala jsem se naštvaně. „Ještě za to snad můžu já ne?" zeptal se on. „A kdo asi" křikla jsem já. On odešel na nezapoměl praštit dveřma. Oba jsem si položila do postele. A sama jsem začala brečet.
Hned druhý den v porodnici jsme se pohádali. Luke měl pravdu chovala jsem se jak uječená puberťačka. Další důkaz že nejsem dobrá matka.
Ty začátky, když se Sophi s Thomasem narodili byli ohromně těžké. S Lukem jsme se hádali každou chvilku. Vybavila se mi další vzpomínka. Sophi mě a Luka načapala jak se hadáme. Začala brečet. Tehdy jí byli tři roky.
„Mamí, tatí nehádějte še pjosíím." řekla tehdy.

Zažili jsme toho strašně moc. Spousta lidí mi říkala že jsem si zníčila mládí, ale opak je pravdou. Děti jsou to nejlepší co mě mohlo potkat.
Sice mi bylo šestnáct, když se narodili, ale rozhodně toho nelituji.
„Hemmingsovi?" otázal se doktor. „Ano?" řekl Luke. „Vaše dcera je po operaci. Zastavili jsme vnitřní krvácení. Jenže má silný otřes mozku, takže jestli se probere bude mít zřejmě amnezii. Jestli se probere. Jestli se probere. Jestli se probere. Začala jsem zase brečet a Luke mě objal. „Co Chris?" zeptal se Luke. „Chris je stále na sále. Nastaly tam nějaké komplikace." řekl doktor a odešel.
„Já se strašně bojím." zašeptala jsem. „Lilinko neboj,dopadne to dobře." řekl Luke.

Luke:
Tohle nevypadá vůbec dobře. Děti jsou na pokraji smrti. Jejich matky se hroutí. Vo je těhotná a nesmí se stresovat. Stresuje se a teď je někde v péči lékařu.
Já se, ale bojím i o Lilu. Vím a víme to všichni jak snadno padne na uplné dno. A je jedno jestli jí bylo šestnáct nebo třiatřicet. Teď se mi tady klepe v náručí. Bojím se strašně moc o Sophi, Chrise, ale i o Lí. Nechci aby začala pít. Nebo je tu ta horší varianta a to ta že se z blázní. Zní to strašně, ale je to pravda. Zase nebude vnímat,jíst a bude jen brečet. Takhle to, ale nesmí dopadnout.
Co teprve moje malá Sophie. Moje malá holčička.
„Pan Hemmings?" ozvalo se nademnou. „Ano?" otázal jsem se. „Musíme si promluvit." řekl policista. „Sebastiane a Caty mluvte prosím s Lí." řekl jsem a zvednul jsem se s té nepohodlné plastové židle co vrže. Společně s policistou jsem popoošel. „Co potřebujete?" zeptal jsem se. „Pane Hemmingsi vypadá to že to nebyla nehoda, ten kamion do nich naboural umyslně." řekl a mě se zastavil dech.

Zde:)
Zabte mě:)
Názory do komentářu:)