Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 17.-Nic mi nebude stát v cestě!

[Večer téhož dne, Praha]

Pohled🇨🇿:

Zdálky už jsem viděl střechy domů a špičky různých věží z Prahy. Dojel jsem docela pozdě, ale ne zas až tak. Je teprv 9 hodin. Jelikož už je květen a dny se prodlužují, bylo furt vidět na cestu. Sice bylo šero, ale pořád šlo něco vidět.
Přijel jsem až před Karlův most. Tady jsem koně zpomalil a poklidně šel vpřed. Kochal jsem se tou nádhernou...má Praha...Zadíval jsem se na Vltavu. Vlnky se na její hladině lehce pohupovaly a přecházely od jednoho břehu k druhému. Všechna starost ze mě nachvíli odpadla. Jen hezké vzpomínky...
Z mého snění mě náhle probral ruch, který se ozýval z druhého konce Karlova mostu. Až teď mi došlo, že byl slyšet už předtím, jen já jsem byl myšlenkama úplně někde jinde. Přešel jsem na druhou stranu a došel až na náměstí před Pražským hradem. Na náměstí se tlačily davy lidí a něco si mezi sebou rozhořčeně šuškaly. Co se tu děje? Musím to rychle zjistit, tohle není normální...
Seskočil jsem z koně a za uzdu ho vedl skrz mačkající se lidi. Lidé poznali, kdo jsem a začali mi poslušně odstupovat a dělat mi cestu. Úsměvem a kývnutím hlavy jsem vždy na každou stranu poděkoval.
Když jsem došel blíž k branám Pražského hradu, všiml jsem si většího shluku lidí, jak jeden přes druhého něco pokřikovali. Spatřil jsem špičku cizího kočáru. Žeby nějaká návštěva? No, snad to není nic vážného.
Vyškrábal jsem se na hřbet koně, abych viděl přes hlučný dav na ten kočár líp. Spatřil jsem kolem něho nějaké vojáky, ale rozhodně nebyli moji. Neměli na sobě ani čistě bílou rakouskou uniformu, ale rudou. Tak počkat, červená un-...Ne...ne ne ne ne ne...To snad není pravda...
Seskočil jsem zpátky na zem. Uzdu jsem vrazil bůhví komu do ruky a začal si rozrážet cestu směrem k branám.
🇨🇿: "Pardon, s dovolením!"
Do všech jsem strkal a narážel, ale nijak jinak to nešlo. To je snad zlej sen! Proč by sem jezdil? Co po mně chce?
Zrovna když jsem se objevil před branami, vyšel ten, o kom jsem měl to podezření...
🇭🇺: "Aaa, zdravím, Čechy! Dlouho jsme se neviděli. Jak se máš, starý příteli?"
No ovšem...Nee, prosím NEE!!! Co tu do p*dele dělá?! Nepamatuju si, že bych ho sem zval nebo ho tu nedej Bože chtěl.
🇨🇿: "Co tu chceš?"
🇭🇺: "Hned tak zhurta, jo?"
🇨🇿: "Nenuť mě se ptát dvakrát."
🇭🇺: "Fajn. Dlužíš mi vysvětlení."
🇨🇿: "Cože? A čeho jako?"
🇭🇺: "Tohohle."
Jeden voják podal Uhersku jakýsi papír zavinutý do ruličky. Uhersko ho rozdělal a prudce mi ho vrazil přímo před oči. Já si ho od něj pomalu převzal. Ještě jednou jsem se na Uhersko podíval stylem 'tak jseš ale úplný degeš' a pak jsem si začal číst text na papíře.
"Výstavba nové železnice na území Čech."...to bylo vyloženě všechno, zbytek textu už byly jen nějaké okolnosti vztahující se k tomuhle. ...A co jako? To si mám teď s tím papírem vytřít prdel?
Nechápavě jsem se podíval na Uhersko. Ten jenom se založenýma rukama čekal, až já si to dočtu.
🇨🇿: "Ehm...No a?"
🇭🇺: "Jak mi to hodláš vysvětlit?"
🇨🇿: "A co jako?"
🇭🇺: "Jaktože se Rakousko najednou rozhodla u tebe postavit železnici, co?"
🇨🇿: "Já ti nevim, třeba protože chtěla?"
🇭🇺: "Jen tak sama od sebe, jo?"
Řekl Uhersko temným hlasem a udělal krok směrem ke mně. Stáli jsme teď tváří v tvář proti sobě.
🇭🇺: "Pokud si dobře pamatuji, tak nám Rakousko řekla, že nás nesnáší oba stejně, a že nás ani jednoho nebude v ničem podporovat. Tak proč najednou železnice, hm? Nejrychlejší možný transport potravin, výrobků, součástí...rozvoj ekonomiky...a to všechno sama od sebe, jo? Takže se hezky pěkně přiznej...Jak si ji podplatil?"
Vytřeštil jsem oči a jen na něj nevěřícně zíral. To snad nemůže myslet vážně!
🇨🇿: "Prosim?"
🇭🇺: "Ptám se, jak si ji podplatil? Sama od sebe by to nikdy neudělala. Vzpomínáš si na ted den ještě před Francouzskou revolucí, jak jsme byli ve Vídni? Rakousko nám tehdy oboum na plnou hubu řekla, že nás nenávidí oba stejně, jak už jsem zmiňoval. O tom teď ale začínám silně pochybovat..."
🇨🇿: "Ty si myslíš, že jsem ji uplatil pro to, aby mi tu postavila železnici?!"
🇭🇺: "Jak jinak by k tomu došlo?"
Povzdechl jsem si a zoufalstvím zklopil hlavu. Občas si říkám jak se vůbec může narodit někdo tak stupidní, jako je on.
🇨🇿: "Uhersko...Ty i já jsme pod správou Rakouského císařství. Tím pádem nemůžeme ovlivňovat, co se z politického nebo průmyslového hlediska odehrává na našich územích. Cokoliv, co se tady postaví, zboří, vykope nebo podobně a má to nějaký význam pro tuto říši, má na svědomí Rakousko. Né já, né ty, Rakousko. Pokud se rozhodla postavit na mém území železnici, tak je to její volba."
🇭🇺: "To určitě..."
🇨🇿: "Hele, jestli s tím máš problém, zajeť si do Vídně a překecej Rakousko, aby si ji postavila třeba někde jinde. I když pochybuju, že v tomhle uspěješ... Přestaň mě obviňovat z něčeho, k čemu nemáš žádný důkazy, navíc když je tak očividný, že je to úplná kravina!"
Uhersko udělal krok blíž ke mně. Naše obličeje teď k sobě byly ještě blíž, než předtím.
🇭🇺: "A jak ti mám věřit, hm? Jak mám věřit tomu, že to udělala čistě z její vůle? Jsi obyčejný lhář, Čechy...Je jasný, že jsi za ní s tímhle byl a někde ji pro to klidně i oje-"
To už jsem si nenechal líbit. Vrazil jsem mu pěstí jednu přímo do oka. Uhersko spadl na zem a chytil se za hlavu. Vojáci mě asi chtěli chytit, ale Uhersko je znamením ruky zastavil. Jak může být tak příšerně tvrdohlavej?! Jak ho může vůbec napadnout mě obviňovat z něčeho takovýho?! Nenávidím Rakousko, nenávidím ani jeho! Nejradši bych byl od Rakouska co nejdál, už vůbec bych ji nepřemlouval, aby mi tu stavěla něco, co mě k ní ještě víc přimkne! A ještěže bych ji ošu-...To si dovolil až moc...
🇨🇿: "Pouštíš se na moc tenký led, Uhersko. Obviňuješ mě z "korupce", a ještě ke všemu k tomu nemáš žádné důkazy! V životě bych nic takovýho neudělal a ty to moc dobře víš!"
Uhersko se zvedl ze země a zase se mi postavil tváří v tvář. Na levém oku už se mu začínal vytvářet monokl.
🇭🇺: "Měl bys něco vědět, Čechy...Nikdo mě v týhle říši nebude shazovat na nižší úroveň."
Najedou na mě skočil a chytil mě za krk. Praštil se mnou zádama o podlahu a tam mě začal zuřivě škrtit. Nemohl jsem dýchat. Chytil jsem svýma rukama ty jeho a snažil se je oddělit od mého krku, ale bylo to k ničemu. Začínaly se mi zavírat oči...
V tom 2 uherští vojáci odtrhli Uhersko ode mě a za ramena ho vytáhli nahoru. Příšerně jsem se rozkašlal a do toho se nějak snažil popadnout dech.
V1: "Pane, uklidněte se."
Řekl jeden voják Uhersku.
🇭🇺: "Chci, aby sis na tohle vzpomněl vždycky, když se mě budeš jakkoli pokoušet degradovat! Nejsi víc než já, tak se to nesnaž změnit. Nic mi nebude stát v cestě..."
Řekl Uhersko, pak se prudce otočil a odkráčel pryč.
Nějaká česká služka ke mně přiběhla a pomohla mi se zvednout.
🇨🇿: "Děkuji."
Pořád jsem nemohl popadnout dech. Hrozně to bolelo, i když už mě dávno pustil.
S: "Jste v pořádku? Neublížil Vám?"
🇨🇿: "Jsem v pořádku, děkuji. Jen...mi dejte chvíli."
Odešel jsem do druhého poschodí a rovnou do své ložnice. Tohle mě s prominutím nas*alo. Nic jsem neudělal! Nikdy by mě nenapadlo podplacovat Rakousko nebo nějak ponižovat Uhersko. No snad z toho nebude nějaký průšvih. Třeba to byly zase jenom ty jeho "výkyvy nálad". Doufejme...
Podíval jsem se do zrcadla. Na krku už se objevovala velká fialová modřina.
Švihnul jsem sebou do postele a tam už zůstal. Co to vůbec bylo? O co mu sakra jde? Na tom teď asi nesejde...Popřemýšlím o tom ráno, teď jdu spát...

_______________________________________
Ahoj! Moc se všem omlouvám, že teď pomalu 2 týdny nevyšla kapitola. Psali jsme pololetky a musela jsem se učit (btw ještě mě čeká jedna🥲). Taky se chci omluvit za nějaký ty moje gramatický chyby. Když si teď občas pročítám tady nějaký ty kapitoly, někdy mě z toho bolí oči😭. To jest vše, všem opět děkuji za podporu❤